Skupina Tři sestry alias soubor kreténů letos oslavuje 25 let od svého založení během jedné z tradičních pitek v dnes již neexistujícím hostinci Na Staré kovárně v pražském Bráníku. Za cinkotu pivních půllitrů tehdy vznikla skupina, která díky charakteristické harmonice zněla jinak než ostatní punkrockové formace a která později řadu nově vzniknuvších kapel ovlivnila. A její nejen pivní příběhy slaví úspěchy dodnes, byť kolísá jejich kvalita a byť mnozí toto nepovažují za umění. Tisíce fanoušků si však myslí něco jiného.

V následujícím textu si připomeneme řadová alba Tří sester tak, jak šla za sebou během uplynulého čtvrtstoletí. V žádném případě však není účelem článku vyčerpávajícím způsobem popsat historii kapely, k tomuto účelu je lepší využít knih, které o Třech sestrách vyšly - například Fanánkovu "Tak to bylo, tak to je", Sahulovu "Průša se nevrací aneb Hrál jsem ve Třech sestrách" nebo čerstvou knihu publicisty Radka Diestlera "Tři sestry - 25 let v 25 obrazech". Zároveň také není snahou bodového hodnocení u jednotlivých desek porovnávat je s ostatní hudební produkcí světa, nýbrž pouze mezi sebou v rámci kapelní diskografie, neboť Tři sestry jsou orchestr tuze svébytný.

Legendární a dosud nepřekonaný debut Tří sester vyšel v druhé půlce roku 1990. Kapela ho natočila během jednoho letního týdne ve studiu Propast Petra Jandy, které svého času bylo jediné soukromé v socialistickém Česku. "Kovárna" posluchači předkládá ilustraci života na pražské periferii konce 80. let, zejména pak Bráníku s hostincem Na Staré kovárně, který byl kapelní domovinou. Nemastný neslaný zvuk nahrávky jako by vedl šedými ulicemi, kudy vítr odnáší pomačkaný výtisk Rudého práva a kudy denně proudí postavičky do svých lokálů čtvrté cenové skupiny, píseň "Bába" je toho příkladem. A nezapomenutelné hity "Kovárna", "Sovy v mazutu" nebo "Život je takovej" jsou nejpevnějšími základními kameny sesterského fenoménu.

---

... aneb Několik písní o lásce. Druhá řadovka, točená rok po debutu, kouzlo "Kovárny" částečně pozbývá. Na jednu stranu obsahuje vskutku vydařené písně jako "Zelená", "Večírek", "ABCD" nebo "Janova láska", na stranu druhou ovšem také poměrně zbytečné kusy jako třeba "Krámy", které si střihl Petr Janda, v jehož studiu se opět točilo, nebo orlíkovský cover "Bílej jezdec - pozor jez!". Navíc má deska jakýsi uhlazený zvuk. Jak říká o "Alkáči" Fanánek ve své knize "Tak to bylo, tak to je": "Vznikl přílišný důraz na perfektnost nahrávky, což mělo bohužel za následek ztrátu výrazu, charakteristického pro Tři sestry. Po nahrání jsme ovšem byli spokojeni a stejně tak i zástupci Reflexu, u něhož jsme desku vydali."

---

---

"Na highwayi číslo jedna vyjetejma kolejema..." jede Láďa a také celý sesterský soubor, který pomalu, ale jistě nabírá rozměry společenského fenoménu. Fanánek & spol. na své třetí desce vyzvali posluchače ke švédské trojce a dopadlo to poměrně dobře - deska díky koncertním vsuvkám a třeba také houslím v "Plesovém ránu" působí mnohem pestřeji než její předchůdce. Navíc lidem se klipová "Pijánofka" nebo kunratická "Balada" dostaly pod kůži, a tak brzy následovalo ještě minialbum "25:01", na němž se objevily některé písně ze "Švédské trojky" v odlišných verzích a pak také pár novinek. Uvnitř kapely však začíná panovat ponorka, což vede mimo jiné k odchodu harmonikáře Supa a později pak také k výraznému poklesu všech aktivit Tří sester.

---

Kapela znovu ožívá na podzim roku 1994 a sama období kolem vydání "Hudby z Marsu" nazývá nekonečným létem. A pohoda, která v souboru vládla, jde z desky pořádně cítit a je jedno, jestli zrovna hraje rock'n'roll "Hrábě", "Jára ze sokola" nebo posmutnělý "Konec Bulla Máchy", mimochodem cover "Beside You" Iggyho Popa. A když už jsme u těch coverů, nesmíme opomenout, že došlo i na štaidlovskou "Kávu si osladím" nebo primitivní "Da Da Da" od německého Tria. Pestrosti desky také nahrává řada nástrojů mimo klasické sesterské obsazení (například banjo, housle) a střídání Fanánka a Sahuly u mikrofonu - a ty ještě občas zastoupí zpěvačka Ája Souková (jako host, Tři sestry ještě v té době neměly mezi sebou ženu). Někteří označují dobu "Hudby z Marsu" jako vrchol kariéry Tří sester. Něco na tom určitě bude, ale třeba text "Psa" vrcholný zrovna není...

---

Nekonečné sesterské léto skončilo tragicky v lednu 1996, kdy při autonehodě zemřel bubeník a mimo jiné autor jména kapely Hadr. Zdařilé album "Zlatí hoši", které později soubor vydá, je věnováno jemu. Z bookletu se sice šklebí Fanánek, Sahula a Magor s obarvenými zlatými hlavami, ovšem obsah desky je atmosférou jaksi temnější či nostalgičtější (jen si pusťte třeba instrumentálku "Peklo a jeden den") a také humor v textech je kultivovanější než na předchozím počinu. Přesto si "Zlatí hoši" získali své zastánce i mezi kritiky a třeba "Kelti" nebo pesimistické "Lepší časy" jsou součástí koncertního repertoáru, který je jinak spíše punkovější. Koncertní provedení by jistě slušelo i dalším, třeba "Ovečce" nebo úvodní "Angelo mutuje". Výborná je také "Malá domů" a jistě pobaví "Hanojská".

---

---

Už na "Zlatých hoších" tloukl sesterské bicí současný bubeník Franta Vrána, po vydání alba nahradila Supa II. harmonikářka Supice, v roce 1997 přiskočil ještě kytarista Letů mimo Cvanc, který nahradil problémového Sahulu. Jeho odchodem je také další období ovlivněno - monotematické album "Průša se vrací" je právě o něm, což vedlo k soudnímu sporu mezi ním a kapelou. Ale k hudbě: přestože deska přinesla několik dobrých songů ("'63", "Divadlo a světla", "Básník" nebo "Sajdkára"), zejména v druhé polovině již působí poměrně nudně. A to ještě album v limitované edici rozšířily další tři písně včetně předlouhé "Holky". Na druhou stranu je ale deska poměrně vyčerpávajícím portrétem jedné legendy českého rocku.

---

Sahulovu tvář nahradil punkový ksicht. Album "Soubor kreténů" ze září 1999 startuje coverem "EMI" od Sex Pistols a dalo vědět, kam se nejspíš bude hudební podoba Tří sester v budoucnosti ubírat. Totiž, že lepší či horší punkové vypalovačky budou střídat pomalejší či tanečnější pecky. Právě ze "Souboru kreténů" pocházejí hity jako diskotékové "Mexiko" či "Venda" se svou motorkou. Za zmínku ale jistě stojí i další - "Ventilek" o poupatech, "Král Šumavy" či taneční "Červený boty", které zahajují filmoví Homolkovi. Hospodské štěbetání v úvodu "Tam na Gvajáně" jako by zase dávalo upomenout na stařičkou Kovárnu, odkud Tři sestry vzešely. Kolem vydání "Souboru kreténů" kulminovala koncertní činnost kapely a zároveň se začalo s přípravami oslav patnácti let, v rámci kterých vyšlo ještě třeba výběrové album "15 let jsem na Kovárně na plech" (mimo jiné s coverem "DeDeRon" - původně "99 Luftballons" od Němky Neny) a kniha Radka Diestlera "Hlavně že je večírek aneb 15 let Tří sester v 15 obrazech".

---

První řadovka Tří sester v novém tisíciletí nedopadla zrovna nejlépe, a to při její výrobě prý napomáhal sám Krakonoš. Fanánek & spol. to od začátku do konce sypou v ostrém punkovém tempu, až jsou některé skladby zaměnitelné. Ještěže tuto punkovou masu, kde se nešetří vulgarismy a prvoplánem, občas prořízne něco jiného, lepšího, ať už to je titulní Ruskem dýchající "Do Evropy nechceme", "Starý Hásek" z prostředí bavlníkových plantáží či česko-slovenská "Básníci z Kovárny". Nutno ovšem dodat, že dvojsmyslná vypalovačka "Na koksu" si zatracení rozhodně nezaslouží. Zbytek desky je ovšem průměr ("Hrobečky", "Abdul Hasan") občas i podprůměr ("Hymna Moravy").

---

---

Oproti předchozímu protievropskému kusu působí "Lihová škola umění aneb Válka s loky" mnohem přívětivěji, byť, jak už název napovídá, pivo tu teče proudem a v textech se kromě hrubších výrazů prohánějí nevěsty. Jako by soubor nabral novou krev (a také že ano - Cvance nahradil Zdeněk Petr z tehdy pauzírujících Plexis). Jednotlivé písně jsou rozpoznatelnější, veselejší, snad i díky hláškám z filmů s Belmondem, a s větším hitovým potenciálem - jen počítejte: "Aida", "Homosexuál", "Vlachovka", "Už koluje fáma", "Modlitba pro partu"... Co z toho nejspíše plyne? Politika Třem sestrám škodí, lepší je držet se svého kopyta, tedy pivního půllitru. A proto je "Lihová škola" dosavadním vrcholem sesterské tvorby v 21. tisíciletí.

---

Osvědčeného modelu "Lihové školy" se Tři sestry držely na desce "Na eXX!" (ta velká X jsou v názvu záměrně, neboť kapela si připomínala 20 let existence), efekt už byl samozřejmě jiný - slabší. Přitom "Montér údržbář" nebo "Čaroděj ze země Koz" svými tóny slibují alespoň pár rozdílů od albového předchůdce, nakonec ale i přes pár vtipných nápadů ("U Staré @ pošty") dojde i na blbosti typu "Zánět" o onemocnění ženských cest píchacích nebo "Vosa". Zcela opačnou úroveň má třeba "Expres do Bohnic", skvěle rozjetý cover "Gonzo Goes To Bitburg" od Ramones, který otextoval Sahula. Za zmínku stojí i singl "Pumpa" nebo závěrečná posmutnělá "Ahoj!", zbytek je ale takový sesterský průměr.

---

Nepovedeno, aplikujte a spláchněte. Opět model "Lihové školy", ovšem lehce srovnatelný s "Do Evropy nechceme". Vyzobat si z punkové masy (byť řemeslně dobře odvedené) něco dobrého je těžké, ovšem ne nemožné. Důkazem může být třeba "Rendlík" nazpívaný sesterskou Madonnou Supicí. Nebo "Balkán" jakoby upomínající na dřívější "Mexiko". Anebo osmdesátkový lovesong "Kde spí láska". Anebo... pak už leda téměř závěrečný "Podzim", protože většina z dalších písní už tu zkrátka někdy nějak byla a překvapí maximálně zajímavým úvodem, občas nějakým pěkným obratem, ale to je tak skoro vše. Skoro, protože je nutno upozornit na účast písničkáře pro děti Jardy Uhlíře, ovšem i jeho příspěvek "Nakopalypsa" nemá moc co dát.

---

V roce svých 25. narozenin Tři sestry příjemně překvapily. "Lázničky" znějí oproti svému předchůdci podstatně lépe, přestože je pánové a dáma upekli ze známých ingrediencí. Pryč je však mydlovarská prvoplánovost a zaměnitelnost jednotlivých písní, novinky jsou lehčí, stravitelnější a docela návykové. Navíc si z nich vybere každý, ať má rád sesterský soubor v jakékoliv poloze. Punkáči ódu na pivo "Pilsner Urquell" nebo koncertně-zážitkovou "Něco se musí stát", popíkáři "Lázničky", sporťáci z Nuslí "Kolečkový brusle", trampíci zase "Vandráka Joea" a věrné fanynky si můžou zapět samy o sobě. A při písni "Jako Sahula" můžou všichni zavzpomínat na sesterského souputníka Frantu Sahulu, který už obývá rockerské nebe.