Wéčkový debut "Neurobeat" byl zvolen hlasováním redakce musicserveru za nejlepší desku poslední dekády.

Já vím, zrovna před chvílí mi to říkal Vladimir518. Jeho Peneři skončili třetí, to je taky dobrý. Je to fantastickej úspěch a ocenění naší práce. Dekáda, deset let, to je už celkem dlouhé období.

V elitní pětadvacítce nejlepších desek se objevil i "Tanec Sekyr". Krátce po jeho loňském vydání jsi byl plný energie a netajil jsi se plány na další, v pořadí třetí studiovou desku. V jaké fázi tvůrčího procesu se nacházíš nyní?

Taková ta materialistická nutkání shromažďovat jednotlivé písně na albech mě už zcela opustila. Chci dál pokračovat singl po singlu. Máme v zásobě tři nové písně, chceme je nahrát a postupně pouštět na veřejnost. Nemá smysl je shromažďovat a čekat na nějakou novou desku. Připravujeme i nový songy k dokumentu "Tikající muž", který se o nás natáčí. Ten dokument by měl vyjít na DVD, takže chceme připravit nějaké písně k vydání na tomto druhu nosiče. Ono stojí za zamyšlení, jestli má v dnešní době vůbec smysl vydávat regulérní CD. Prodej je prakticky nulovej a do budoucna by jistě stálo za zvážení, zda nevydávat jen nějaké kompaktní sběratelské edice pro nadšence a jednotlivé písně raději zveřejňovat ve formě singlů. Éře fyzických nosičů už odzvonilo.

Mám dojem, že v poslední době věci kolem Wéček ožily a daly se do pohybu.

Takovou podivnou vlnou se úplně všechno rozhýbalo a je to dost zvláštní, neobvyklý paradox. Krátce po vydání "Tance Sekyr" bylo mrtvolný ticho. Nehráli jsme a vypadalo to, že ani v dohledný době nebudeme. Přišlo mi, jako kdybychom nic nevydali. Nic se nedělo. Všechno se zlomilo až "Pikolou". A to jak v naší aktivitě, tak v aktivitě fanoušků. Začali jsme koncertovat na vlastní triko, lidi ožili a začali chodit. Promotéři se začali sami ozývat a podařil se zvláštní restart. Malý věci explodovaly v něco velkýho. Je to skvělý, protože jsme se díky tomu posunuli někam dál.

Od "Neurobeatu" k "Tanci Sekyr" je menší posun, než od "Tance Sekyr" k "Pikole".

Určitě. Období "Tance Sekyr" bylo něčím prokleté. Desku jsme měli už natočenou a všechen ten materiál jsme museli přehrát, protože jsme byli nespokojení s agresivitou, která se na náš projev navázala tak nějak ze setrvačnosti z "Neurobeatu", a to navzdory tomu, že už jsme některý věci cítili při natáčení "Tance Sekyr" úplně jinak.

O tom jsme spolu ostatně mluvili už krátce po vydání desky (viz první a druhou část loňského obsáhlého rozhovoru). Znamená to prokletí, že tě písně z "Tance Sekyr" nebaví hrát ani naživo?

Paradoxně dneska při živým hraní jsou věci z "Tance Sekyr" lepší než na desce právě díky agresivitě, které bylo původně na desce až moc. Ty písně se jednoduše vyhrály a ta živelnost, kterou dneska mají, mě neskutečně baví. "Tanec Sekyr" vznikal ve stínu "Neurobeatu". A to nejen v očích veřejnosti, ale i v našich hlavách. Abychom se dalším stínům vyvarovali, chceme pokračovat, jak jsem už řekl na začátku, singl po singlu.