Sledujte musicserver.cz také na Facebooku!
WWW - Tanec Sekyr pro nás už uspěl (1.)

WWW - Tanec Sekyr pro nás už uspěl (1.)

Vydáno: 18.08.2009 05:00 v sekci Rozhovory - Lukáš Benda a Petr Doupal

Rok nula devět. Rok "Tance Sekyr". Sifon se při každém dalším stisku PLAY přibližuje k vesmírné flotile, která čeká na vůdce, schopného dovést ji k "Velkému třesku". "Tím, jak člověk nasává tuhle civilizaci plnou různých šíleností a zrůdností, musí bejt vyústěním nějaký ostřelování," nabízí svou vizi.

SDÍLET:     Sdílet na Facebook Sdílet na Twitter Odeslat mailem    
WWW, Roxy, Praha, 12.5.2009
© Petr Klapper / musicserver.cz
Když jsem před časem s Vladimirem probíral promo "Tance Sekyr", napadla mě myšlenka, že se jakékoliv promo na WWW ani moc nevyplatí, protože ortodoxní wéčkaři si k vám cestu najdou a zbytku zůstane nějaká nová deska absolutně lhostejná.

Tak v každým promu jsou prachy, spousta energie a taky dost času, kterej člověk samozřejmě může investovat do nějakých promoakcí a vydělávání peněz, ale jenom s tím se žít taky nedá. Je v tom spíš víc energie vnitřní než vnější. S Lubošem si denně procházíme určitou fází práce na tracku, kdy si na konci řekneme: Jo, věc je hotová, z naší strany je zcenzurovaná, pouštíme ji ven a jdeme makat na další. Už jen to bere energii, ten perfekcionismus. Předtím samozřejmě musí vzniknout motiv a samotná píseň jako celek. Když k tomu mám přidat i nějaký promo, který bude více méně zbytečný...

Tak i tak, vidět Wéčka naživo je zážitek. Fascinuje mě, že do každé show dáváš tolik energie, přestože si musíš být vědom faktu, že prodejnost nosičů či příliv nových členů do fanouškovské základny to příliš neovlivní. Wéčka jsou kultem jen pro úzkou, uzavřenou skupinu lidí. Nedělám si velké iluze, že by to "Tanec Sekyr" změnil.

Tak to mi bere energii všeobecně, že si lidi desky nekupujou, jenže stav věci je takovej. Přesto si myslím, že naši fanoušci přece jen vidí nějakou hodnotu té koupené desky. Před třemi lety jsme si říkali, že s "Neurobeatem" to bude taková méně prodejní záležitost, spíše sběratelský kousek a hele, on nám kompletní náklad uletěl za rok a půl. U "Tance Sekyr" to už vůbec neřeším, protože zjišťuju, že skrz ty lidi, kteří jsou kolem, a skrz to, co jsme od nich slyšeli, už pro nás "Tanec Sekyr" vlastně uspěl. Prostě to tak je, dotáhli jsme ho tam, kde má bejt, a není tam nic ponechaný nějaký další náhodě. Pro nás je to úspěšnej výsledek a na prodejnosti nebo na počtu stáhnutí až tak nezáleží.

WWW, Roxy, Praha, 12.5.2009
© Petr Klapper / musicserver.cz
Nápady, které se na album dostaly, jsou staršího ražení nebo se repertoár "Tance Sekyr" skládá vyloženě z písní složených až po "Neurobeatu"?

My jsme po tom "Neurobeatu" nevysadili, jeli jsme pořád na tý setrvačný vlně. Něco jsou tedy věci, které se už měly objevit na "Neurobeatu", ale nebyly dotažený úplně do takový přijatelný podoby. Skicy už tedy byly často hotový, ale neúplný. "Neurobeat" byl v tomto ohledu více zaměřený na archivní záležitosti, objevily se tam i nápady osm deset let starý. "Tanec Sekyr" je víc vařen z čisté vody posledních let, s tím, že my jsme v létě měli desku skoro natočenou a zjistili jsme, že jsme ji natočili špatně. Vydali jsme se úplně špatným směrem. Dostal jsem se na té původní verzi do pozice, kdy jsem si řekl, že tak to dělat nechci. Tehdy mě něco dost ovlivnilo a taky tam bylo množství zopakovaný energie "Neurobeatu", tudíž takový agresivní polohy, který mi už nebyly až tak blízký. Původní verze "Tance Sekyr" byl jen takový automatismus, převzatý z "Neurobeatu".

Přišlo to jako sebereflexe tebe s Lubošem nebo na vady té původní verze upozornil někdo zvenčí?

My jsme se s Lubošem upozorňovali vzájemně a všimli jsme si jeden na druhém, že nemáme takový to potřebný nadšení. Ale bylo tam samozřejmě pár lidí, který měli rozpačitý pohled, když jsme jim tu původní verzi pouštěli. Ono je ale strašně těžký vybrat těch pár lidí, kterým se to rozhodneš pustit a od kterých očekáváš kýženou, obohacující reakci. Luboš byl v jednu chvíli taky nespokojený s některejma svejma textama a když k tomu připočteme i tu moji frustraci, museli jsme natočit desku úplně od začátku. "Tanec Sekyr" prostě odešel jinam. Řekli jsme si: Ne, to nemůže být nadstavba "Neurobeatu". Na "Neurobeat" nemůžem ani navázat, ani ho překonat, my musíme jen začít s čistým stolem odznova.

To byl tedy hlavní důvod neustálého posouvání releasu?

Jo. Ono to bylo zbytečný hnát, abychom to měli pořád na krku, že jsme něco uspěchali. Nechtěl bych mít za sebou podobnou desku, u který bych si za pár let říkal, proč jsem to tenkrát neodložil o pár měsíců. Ne, do takovýho stádia dospět nechci.

WWW

WWW, Peťo Tázok, Karaoke Tundra, Vladimir 518, Hugo Toxxx, Roxy, Praha, 12.5.2009
... vznikli na začátku devadesátých let jako jedna z vůbec prvních tuzemských hiphopových kapel. V té době byl frontman Sifon ještě středoškolákem a pokoušel se o ortodoxní hip hop, inspirovaný americkou graffiti scénou. Z roku 1993 pochází památná demo nahrávka "Noční můra" i stejnojmenný videoklip, jenž se dostal až do vysílání veřejnoprávní televize. Jádro WWW v té době tvořili Sifon, Lela Geislerová, Scarf a později také Luboš Typlt. V devadesátých letech se WWW ocitli na vrcholu své popularity. Sifonova věta "Moje holka je nedotknutelná" zlidověla. Pražská hiphopová scéna WWW uctívala jako své modly. Wéčka se stala zrcadlem celé generace. K nahrávání debutového alba však nedošlo a Sifon tak vydával jednotlivé tracky jen na kompilacích. Tehdejší hit "Karamel" se dočkal svého oficiálního vydání až letos, s albem "Tanec Sekyr". Oficiální reunion WWW se uskutečnil už v roce 2006, kdy na labelu Bigg Boss vyšla debutová deska "Neurobeat". Svým undergroundovým zvukem WWW navazují na Zajíčkovo DG 307, na Plastic People Of The Universe či Hlavsovo sólové projekty. V posledních letech pak nastala přeměna, kdy se z ortodoxní hiphopové crew stal spíše alternativní umělecký projekt. V současnosti tvoří WWW kromě Sifona i jeho žena Milesa Zrnić, textař Luboš Typlt a DJ Brainythug.

WWW, Roxy, Praha, 12.5.2009
© Petr Klapper / musicserver.cz
Co spolupráce s Revolver Revue? Bonusové CD Wéček přece vyšlo jako příloha tohoto okrajového média.

Revolver Revue vycházelo v období, kdy už jsme práce na "Tanci Sekyr" finišovali a ještě jsme měli stranou nějaký tracky navíc, takže to vlastně fungovalo jako jakýsi bonus k nové desce, jak říkáš. Udělali jsme mezikrok, kdy jsme použili věci z "Neurobeatu", a to hlavně pro sběratele, kteří už se k "Neurobeatu" nedostanou, protože je vyprodanej. Navíc jsme použili materiál z připravovaný desky a přidali jsme songy, který se už svou koncepcí na "Tanec Sekyr" nehodily.

Myslím si, že to k WWW tak nějak patří. Díky té příloze jsem si vzpomněl na legendární kompilace, které předcházely vydání "Neurobeatu". Wéčka použila zaběhnutý postup, kdy před vydáním řadové desky použila materiál na ozkoušenou, na vydané kompilaci, kterou v tomto ohledu zastupuje příloha Revolver Revue.

Všechno to ale byly náhody. Vydání té přílohy se taky posouvalo, vždyť Revolverka bojuje o holý přežití od té doby, co tu je. Byly tam nějaký průšvihy, kdy Ministerstvo kultury odmítlo dát Revolver Revue grant. Vlastně až Luboš sehnal sponzora, aby se deska vydala. Vše bylo ze dne na den, kdy jsem se dozvěděl, že uděláme mastering a tu přílohu vydáme.

Tlak z Bigg Bossu na vydání samotného "Tance Sekyr" nebyl?

Nikdo na nás netlačil, spíš šlo o vnitřní pnutí. Bigg Bossu jsme posouváním releasu rozhazovali plány, který už byly a který se týkaly dalších kapel, včetně Peťo Tázoka. Ale prostě tohle jsou kapely, u kterých nejde o to splnit nějaký plán nebo časový harmonogram, ale udělat desku, aby byla stoprocentně kvalitní za samotný umělce. Myslím, že věci, které my nebo Péťo Tázok děláme, jsou pod hodně zaostřenou optikou. My bychom si ty chyby neodpustili a lidi, pro které tu hudbu děláme, by nám je taky neodpustili. Je to pod drobnohledem, a právě proto nás Aleš z Bigg Bossu ujistil, že se nám veškerý plány přizpůsobí. To se mi u Bigg Boss líbí, že je to sdružení lidí, kteří spolu chtějí spolupracovat a nefungují tam tlaky ve stylu do měsíce natočíš desku a za rok vydáš další.

Proč na nové desce schází třeba "Prahem" a je naopak přítomen kultovní "Karamel"?

"Prahem" jsme vydali na Revolverce a tím jsme se ho zbavili jednou navždy. Když jsme ho masterovali, tak jsme zjistili, že nás sice baví, ale že už pracujeme úplně jinak. Kdyby se na "Tanci Sekyr" objevil song "Prahem", nebude přirovnatelný k ničemu, co na nové desce je, což by asi taky nebylo úplně dobře. A kompilace na té Revolverce je i včetně tracku "Trochu bílé pěny". Přičemž "Pěna" nikdy oficiálně nevyšla. Měla být sice už na "Neurobeatu", ale měla tam podobnosti v textu s něčím jiným, tak jsme si řekli, že to nebudeme zdvojovat, a navíc je taky ta věc už trošku někde jinde, než jsme teď. Ale musím uznat, že to bylo příjemný se jí zbavit vydáním, protože si za ní stojíme. Je to kvalitní věc, sloužící pro nás zároveň jako taková zpráva o jiném období, který je už za námi.

Sifon WWW
© Lukáš Benda / musicserver.cz
Kolik materiálu se sešlo na "Tanec Sekyr"?

Asi sedm písní jsme nakonec nepoužili. Na "Tanec Sekyr" se ale paradoxně dostaly i věci, který vypadaly dost skrytý, jenže pak vypadly z té pomyslné skříně a prosadily se samy.

Track "Evropa" je oproti ostatním songům z "Tance Sekyr" bez textu. Připomíná tím "Lom" z Neurobeatu nebo ještě starší "Za obrazovkou". Jak vlastně takový song vykrystalizuje? Na "Tanci Sekyr" i "Neurobeatu" jsou všechny songy silné především po textové stránce a přitom lze úmysl vyjádřit i beze slov, jako je tomu v "Evropě".

V téhle skladbě je důležitá středová pasáž, ve který je obsaženej jen kopák. Měl jsem až skoro techno beat, ale v daný chvíli jsem moc nevěděl, co si o tom mám myslet, a tak jsem skladbu odložil. Pak přišel Luboš a řek' mi, že mám zmnožit ty kopáky a úplně nelidsky je rozprskat do prostoru. V tu chvíli jsem si řekl: Aha, takže uděláme tažení a vlastně v daným okamžiku bylo téma skladby jasný. Od tý chvíle se jednalo o syrový pochod a máš jedno, jestli postav, robotů nebo čehosi. K "Evropě" jsem se teda vrátil, protože mi Luboš ukázal cestu. Hledali jsme už jenom název tracku. Pak jsem přemýšlel o vyústění celý skladby, napadlo mě, tím, jak člověk nasává tuhle civilizaci plnou různých šíleností a zrůdností, že vyústěním musí bejt nějaký ostřelování. Vyvolat pocit ostřelování. To všechno mělo za následek tu harmonickou pasáž, kdy nejsou nasamplovaný žádný rakety, přesto je navozen stav ohrožení.

Ten evokují i vaše videoklipy. Jsou to úchvatná umělecká díla, plánujete přidat další?

Jsou nějaký tři koncepty, zbývá jen to zorganizovat a sehnat peníze. Při práci na křtu "Tance Sekyr" jsem objevoval další a další metody jak videoklip natočit. Projekce na "Tanec Sekyr" jsou vlastně maping textů do nějakýho 3D editu, kde jsme se dostali k ekvalizujícím architekturám. Teď musíme dodělat dramatickou strukturu vnitřnímu pohybu. Bude to tedy jiný než u "Neurobeatu", kdy jsme sháněli materiál, vzali kameru na ruční pohon a vyrobili nějaký rekvizity. Inspirací nám tehdy byly Lubošovy figury a malby. Teď jsou nám inspirací elektronický symfonie, kdy lze z nějaký 3D architektury udělat ekvalizér vlastní hudební produkce. Fascinuje nás přiřazení jednotlivých parametrů, kdy vzniká architektonický skvost, který tepe přesně podle not, jak je hudba napsaná. Je to vlastně hypersynchronní vizualizace tý hudby, ale ne v ilustrativním slova smyslu. Ten hypersynchronní střih dělá hrozně moc. Ona to není nová metoda, už ve třicátých letech to vznikalo, když se bral filmový pás a vyrývalo se políčko po políčku, přímo do těch obrázků. Navíc, když se reje do optický stopy zvuku, tak to snímáč projektoru zachytí. Tak vlastně vznikaly vůbec první analogový elektro věci. Tehdy se zvuk na filmový pás, pětatřicítku, vyrejval a vymejšlela se různá měřítka, jak udělat přesnej rytmus. Těch inspirací je mnoho. Luboš má obrovský množství svejch geometrií, který jsou na pomezí fyzikálních grafů a architektonických objektů a ta energie jeho děl je dost příbuzná jeho textům, takže najednou člověku začnou při pohledu na onen objekt docházet další souvislosti v daným textu. Člověk přiřazuje a začne chápat nový vazby. Máme naděláno dopředu, tudíž není nezbytně nutný vytvářet něco novýho. Spíš jde o to, s jistou dávkou umu, sahat do těch svých bank, kde se nacházejí nápady a objekty z minulosti. Dám ti příklad: když Luboš uvidí svoje starší objekty v pohybu, dostane zase novej nápad a vymyslíme novej koncept. Je to ale dlouhodobej laboratorní proces.

Sifon WWW
© Lukáš Benda / musicserver.cz
Kromě videoklipů si necháváte záležet i na obalech k deskám. Fotky v bookletu k "Tanci Sekyr" jsou dělané na objednávku nebo pod vlivem inspirace vaší hudbou?

Nikola Ivanov je kluk, kterýmu je devatenáct dvacet a sám se ozval, že udělal na Hellichovce fotografický ilustrace k "Neurobeatu" a že by nám to chtěl ukázat. Tak jsme ho vzali do MeetFactory a přines' úplně super fotky, že jsme se nemuseli prakticky o ničem bavit. Hned jak jsme se potkali, bylo nám jasný, že přemýšlí o podobných věcech jako my. Nabídli jsme mu tedy práci na obalu a bookletu "Tance Sekyr". On se chytil za hlavu, že sotva stíhá, ale dal to dohromady a vytvořil fotografie k tématům desky. A některý ty fotky, co tam jsou, jsou vzatý z ilustrací, který dělal původně k "Neurobeatu", ale našly se tam vazby na nové tracky. Ten portrét na obalu je pak zvláštní náhoda. Nechávali jsme si s Vladimirem obal stranou a měli jsme tam v záloze připravený kruh ze sekyr a najednou nám to přišlo hrozně očekávatelný, že bude obal se sekyrama. Pořád, když jsme listovali nápady, vracel se nám ten portrét, kterej, aniž bys věděl, co si o tom myslet, nějak zařve. A najednou jsme se na to podívali a řekli si, že je to jasnej obal, protože koresponduje i s tím názvem "Tanec Sekyr". Máš tam takovejhle portrét, nevíš, jestli je to porcelánová panenka nebo někdo, kdo se topí nebo co vlastně. Nevíš, jestli je to hezký nebo vůbec estetický. Nevíš nic. Jen koukáš a přemýšlíš. Když potom při pohledu na ten portrét vyslovíš "Tanec Sekyr", nechápeš, jak to s onou bytostí souvisí. Co jí "Tanec Sekyr" způsobil a proč tu vůbec je. Víš jenom, že je to silný. Moc silný.

Proč se vlastně nová deska jmenuje "Tanec Sekyr"?

Tak podle toho tracku, protože když jsme ho konečně dodělali, vyvolal obrovské množství energie. Je to naše nejzuřivější věc. Když jsme to s Lubošem dodělali, tak nás to oba bavilo a mlátilo to s námi o zeď. Navíc ten název vůbec nic nepodsouvá. Je to jen název nějakýho zběsilýho dění, nějakýho živlu. A pak samozřejmě je malinká vazba k šavlovému tanci, což je také zběsilá symfonie. Šlo nám o to nikomu nic nepodsouvat a neodsoudit desku názvem v tom smyslu, že ti bude podprahově říkat něco jako: "Musíš o tom přemýšlet," nebo: "Smějeme se ti," nebo: "Je to punk." Ten "Tanec Sekyr" je absolutně svobodná věc, můžeš si představit cokoliv, ale je tam obsaženo ostří, nebezpečnost, dynamika, agrese a je to absurdní. Představit si tančící sekyry, co je vůbec absurdnější?

V "Ohni se mnou pojď" pak cítím patrný vliv The Young Gods...

Na Young Gods jsem malinko myslel při úplně jiných věcech. Přemýšlel jsem, zda se jim už fakt neblížím. Ona totiž spousta věcí visí ve vzduchu. Mám pocit, že v určitých obdobích visí věci všude kolem a někteří lidi s určitými schopnostmi si jenom sahají pro ty věci, který ale už jsou předtím tak nějak připravený. Rozumíš, věci se v určitých obdobích stávají dostupnějšíma na tom pomyslným nebeském trhu. Ty do něj jenom saháš a bereš si, co je potřeba. Ale je zajímavý, že u "Ohni se mnou pojď" jsem si až programově říkal: Tak teďko budu dělat grime ve smyslu rychlosti rytmu a počtu slov, a ty v tom slyšíš Young Gods. WWW se snažej' udělat grime a zněj' jako Young Gods. Vidíš, a to je problém s tím naším zaškatulkováním, kdybychom chtěli udělat něco žánrovýho, tak ta ruka, o který nevíš, ti dělá něco úplně jinýho a danej track namíří úplně jinam.

Orion a James Cole, Vladimir 518, Hugo Toxxx, Retro Music Hall, Praha, 6.2.2009
© Petr Klapper / musicserver.cz
Kam teď míří WWW?

S Lubošem jsme se při dodělávkách "Tance Sekyr" bavili v tom smyslu, že ještě tohle a tohle doděláme a pak nás to na tři roky zlikviduje a už nic dělat nebudem. Tahle frustrace ale zmizela s vydáním desky. Když všechno to natahování kolem alba skončilo, dostavila se nová vlna energie. Zahladilo se vše, co bylo předtím. "Tanec Sekyr" je lehce přenošenej, uznávám, ale to vše proto, aby se nestal nějakej omyl. Když jsme se pak s Lubošem po vydání "Tance Sekyr" sešli, začali jsme se bavit o tom, jak by měla vypadat třetí deska. Osobně mám pocit, že v tomhle ohledu začne nějaká činnost už brzy. Všemu přispívá ta vizuální stránka věci, která jde skrz skupinu Tau, Davida Vrbíka a Vladimira. Luboš získává novou inspiraci a má základy nových textů a mně už to táhne zase k dělání hudby. Motor se znovu nahodil a to jsme si mysleli, že si uděláme po "Tanci Sekyr" pauzu.

Budou po křtu následovat další koncerty?

S Vladimirem bychom chtěli udělat společné turné. Začali jsme pracovat na společných tématech, kdy rozkládáme starší věci a děláme je znovu. Občas napíšu do Vladimirova tracku text a on ho seká tím svým stylem. Předěláváme si taky vzájemně texty a nebo jenom pustíme metronom a zkoušíme s tím textem pracovat úplně jinak.

A netlučou se vaše ega?

Ne, vůbec. Ony jsou tak silný, že tam každý vstupuje z jiného úhlu pohledu a z jiný strany a ty věci se střetnou stylem příletu dvou vrtulníků na opuštěný ostrov. Udělaj' tam konferenci a každej jde pak sám svou cestou. Všechno je na bázi dohody. Vladimir je u Wéček jedním z největších tahounů, kteří přispěli k tomu, že "Tanec Sekyr" vůbec vznikl. On má obrovskou schopnost tolerance a zvládá do věcí nepromítat svoje ego a neprosazovat ho. Vladimir má šíleně čistou mysl. Další turné jedeme s Péťo Tázokem. Měli jsme vydat desku společně v září, ale my jsme to nestihli a oni kvůli nám odložili své turné. V Roxy tak byl křest naší i jejich desky.

Sifon

Civilním jménem Ondřej Anděra, věk třicet čtyři let. Jedna z hlavních postav tuzemského hip hopu devadesátých let. Jeho umělecký záběr je dosti rozličný, působí nebo působil jako herec, režisér, výtvarník, kreslíř, animátor, inovátor, multimediální tvůrce, hudebník, básník, textař a zpěvák. Má za sebou letitou praxi u filmu, v divadle i baletu. Po střední výtvarné škole absolvoval Katedru multimediální tvorby FAMU. Jeho snímky "Za obrazovkou" a "Bílá hora" se dočkaly ocenění na mezinárodním filmovém festivalu v polské Lódži. V roce 1999 natočil nadčasovou výpověď "Noc mezi námi", o dva roky později pak trikový film "Jowie, Please Help Me!", ve kterém pomocí moderního baletu popsal frustraci postmoderní generace. Je režisérem aktuálního baletního projektu "Graffiti" a podílel se i na zvukové stránce desítek dalších divadelních představení. Jeho umělecké polohy zahrnují krom oficiálně uznávaných kategorií, jako je balet, divadlo či film, i neoficiální pražskou hiphopovou kulturu a její graffiti scénu. Úzce spolupracuje s Rádiem 1. V roce 2006 natočil se svým projektem WWW debutovou desku "Neurobeat", letos pak vyšel kritiky vřele přijatý "Tanec Sekyr".

Rozhovor s frontmanem WWW byl pořízen jednoho příjemného, téměř letního večera. Pod Nuselským mostem vydržel Sifon celé hodiny vyprávět svůj životní příběh. Ze soustředěného projevu ho rušily jen telefonáty. Tu Luboš, jindy Vladimir a téměř o půlnoci i Milesa. Nabízíme vám Sifonův život zhuštěný do několika stovek vět, do několika hodin. Pozorovat svět očima Sifona je natolik fascinující, že si celé interview zaslouží rozdělení na dvě části. Pokračování vám tedy nabídneme již příští týden.

NÁZORY

Vložit názor

Povinné položky jsou označeny hvězdičkou. E-mail je třeba pouze pokud budete chtít zasílat reakce a nebude zveřejněn.

Zasílat reakce e-mailem na vaši reakci, článek nebo nezasílat.

Antispam: * Napište první dvě písmena ze slova musicserver
Bez správné odpovědi na tuto otázku nebude názor přidán. Přihlášeným se tato otázka nezobrazuje.

  • Nedoceněný umělec (KarbiQ, 20.08.2009 13:43) Reagovat

    Tenhle pán je pro mě příkladem, jak lze dělat kvalitní hudbu a nezůstávat na jednom místě. Těším se na druhou část rozhovoru, Sifon to má v hlavě dobře srovnané :)

DOPORUČENÉ ČLÁNKY
Royal Republic, Velký sál Lucerny, Praha, 3.12.2019
Naživo: Při pražském koncertě Royal Republic létali vzduchem muzikanti, fanoušci i jejich boty Naposledy ve stejném prostředí hráli Royal Republic před dvěma lety, přesně na Mikuláše. Jako nadílku k letošku dovezli novou desku "Club Majesty", kvůli níž se koncert musel přesouvat až na prosinec, a ani tentokrát nikdo nemusel... čtěte zde
Vydáno: 05.12.2019 12:04 v sekci Naživo
1
Kensington - Time 9/10
Recenze: Kensington na "Time" už neplánují. Žijí okamžikem a berou život tak, jak přichází Indierocková smršť Kensington k nám jezdí pravidelně. A vždycky jsou její koncerty naprosto bezkonkurenční. Čtveřice Eloi Youssef, Casper Starreveld, Jan Haker a Niles Vandenberg ví, jak dostat lidi do varu. Ve své zemi jsou to... čtěte zde
Vydáno: 05.12.2019 08:00 v sekci Recenze
0
DJ Wich - Jako ryba ve vodě 7/10
Recenze: DJ Wich se na nové desce cítí "Jako ryba ve vodě". A posluchači taky DJ Wich se po třech letech vrací s další producentskou nahrávkou. Dostala název "Jako ryba ve vodě" a pozval si na ni nejen řadu známých a zkušených českých a slovenských interpretů, ale i několik mladších umělců. Výsledek... čtěte zde
Vydáno: 04.12.2019 13:00 v sekci Recenze
0
Nové desky 49/2019 - od Marpa & TroubleGang přes Kacey Musgraves po The Flaming Lips
Nové desky 49/2019 - od Marpa & TroubleGang přes Kacey Musgraves po The Flaming Lips V týdnu, kterému dominoval Black Friday Record Store Day, budou největšími hvězdami domácí Marpo & TroubleGang, podobně laděný The Game a vánoční Kacey Musgraves a Rick Wakeman. Je doplní Berenika Kohoutová, živák The Flaming Lips,... čtěte zde
Vydáno: 03.12.2019 21:00 v sekci Novinky | Nové desky
0
Pohled do českých hitparád - 47. týden 2019
Tones And I předvádí opičí tanec z rádiového piedestalu, albům pořád vládne Karel Gott Ani Coldplay, ani Leonard Cohen, ani Marpo & TroubleGang. Žádná z očekávaných novinek nesesadila z čela albového žebříčku Karla Gotta. V říjnu zesnulý zpěvák vede s kompilací osmdesáti největších hitů už poosmé. Rádia má... čtěte zde
Vydáno: 03.12.2019 20:00 v sekci Novinky | České hitparády
0
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY
- Naživo: Dramaturgie Metronome Festivalu se stále drží zpátky, zvítězila nadčasovost (25.06.2019 00:08)
- Fotogalerie: Druhý den Metronome Festivalu v obrazech poprvé (24.06.2019 10:34)
- Zaprášenosti: Ecstasy Of St. Theresa - In Dust 3 (31.05.2019 09:00)
- Nové desky 12/2019 - od Kafka Band přes Jamese Morrisona po The Cinematic Orchestra (20.03.2019 07:19)
- The Young Gods přidávají v Praze druhý koncert a přinášejí první singl z nového alba (16.12.2018 15:13)
- Indie rockeři British Sea Power se po čtyřech letech vrátí do Prahy a představí novou desku (21.04.2017 14:52)
- Naživo: Radio 1 oslavilo pětadvacáté narozeniny po česku (09.02.2016 12:03)
- K pětadvacetinám Radia 1 zahrají Ecstasy Of Saint Theresa a Manon Meurt (06.01.2016 11:52)
- Vladimir 518 vyváží kompletní BiggBoss stáj na velkolepé turné (15.09.2015 12:58)
- Rozhovory: Adéla Sejkorová - Roxy si zaslouží slavit každý rok. A stylově (20.10.2014 14:00)

ALBUM TÝDNE 48/2019

Leonard Cohen
Thanks For The Dance

Hluboký hlas Leonarda Cohena zaznívá ještě jednou. Po třech letech práce vychází album "Thanks For The Dance", na kterém se nachází deset písní, které kanadský písničkář před smrtí nestačil dokončit. Nahrávka tak završuje jeho kariéru. Je jen dodatkem k již řečenému, nebo bylo její vydání nezbytné?

10/10

NEJČTENĚJŠÍ ČLÁNKY (za poslední týden)

FILMSERVER.CZ PÍŠE

FULLMOONZINE.CZ PÍŠE

SPARK PÍŠE

CO, KDY, KDE   (doporučujeme)

So 07.12.
Jordan Mackampa (UK) (Café V lese, Praha)
Út 10.12.
Die Krupps (DE) (Futurum Music Bar, Praha)
Pá 13.12.
Low Roar (ISL) (Café V lese, Praha)
Pá 20.12.
J.I.D (USA) (Roxy, Praha)
Ne 19.01.
Anti-Flag (USA) (Roxy, Praha)
So 25.01.
Michael Malarkey (USA) (Roxy, Praha)
So 25.01.
Devendra Banhart (USA) (Palác Akropolis, Praha)
Ne 26.01.
The Murder Capital (IRL) (Underdogs', Praha)
Ne 26.01.
Beacon (USA) (Café V lese, Praha)
Út 28.01.
James Arthur (UK) (Forum Karlín, Praha)

» zobrazit všechny akce «

OBLÍBENÍ INTERPRETI (za poslední týden)

Coldplay Lady Gaga Kryštof Adele Britney Spears Beyoncé Sia Ewa Farna Metallica Madonna The Cure Rihanna Liam Gallagher Nik Tendo AC/DC Lenny Marek Ztracený Karel Gott Chinaski Shawn Mendes
filmserver.cz na Facebooku filmserver.cz na Twitteru filmserver.cz na LinkedIn filmserver.cz na YouTube
musicserver.cz - hudba od začátku do konce
©2010-2019 IMEG s.r.o.
Kontaktní informace | Informace o inzerci | Redakce | Volná místa | Zásady ochrany o.ú. | Mobilní verze | ISSN 1803-6309
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu IMEG s.r.o. zakázáno.
smile music: spark | fakker | czech blade | musicserver | full moon | xplaylist | day after | filmserver