Všechna sláva – polní tráva. Jednou jsi dole, jednou nahoře. Na každého jednou dojde. Asi i tak by se daly vyjádřit hudební osudy velkých hvězd. Nejrůznější chlapecké kapely jsou trnem v oku nejednomu hudebnímu fajnšmekrovi především kvůli tomu, že za hezkými tvářičkami schovávají jeden hit a pak další desítky ubohých, byť ve většině případů úspěšných nahrávek – to vše k velké radosti děvčátek nebezpečného věku.

Podle posledně jmenovaného přísloví se však momentálně vede britské hvězdě poloviny devadesátých let, skupině Boyzone. Ta se uvedla nejprve hitem "Key To My Life" a štafetu po hudebně mnohem vyspělejších Take That přebrala za pomocí několika dalších, byť mnohem slabších nahrávek. A teď je tomu všemu zřejmě konec.

Leader kapely, zpěvák Ronan Keating, který loni vydal sólové album s velkým hitem "Life Is A Rollecoaster", totiž odmítl společnou tour, kterou zbylí členové Boyzone plánovali na konec letošního roku. Stejně jako Mick Jagger, nechal i on své kamarády na holičkách. Mikey Graham, nejbližší z Ronanových kolegů, prohlásil, že přerušil s Keatingem veškeré kontakty – prostě proto, že na něj prý není spolehnutí a jeho egoismus se projevuje čím dál, tím výrazněji. Není ostatně tajemstvím, že Ronan má mnohem raději skupinu Westlife, které pomáhal (a pravděpodobně stále pomáhá) na cestě k úspěchu. Podle Grahamova prohlášení nechtějí už ani další tři jeho kolegové Ronana Keatinga ani vidět. Pokud se tedy něco zásadního nezmění, bude to znamenat definitivní konec Boyzone. Myslím si ale, že by se nic tak hrozného nestalo.