Olin Nejezchleba odehrál fantastický koncert u příležitosti svých padesátin. Spojil ho se křtem své první sólovky "Noční lov". Na samý závěr tehdy zvolil "Stesk". Skladbu s důležitým poselstvím: "Já nezapomínám." A když zpíval závěrečné verše: "Lůzu volí zase jenom lůza / celý ten váš věčný čas / lůzu volí zase jenom lůza / každý druhý z nás," celý Akropolis byl zajedno. Všichni si rozuměli, každý vzpomínal a zamýšlel se. Stejně tak je tomu na albu.

Cítíte tu všechno. Rozmanité vlivy, ty, které posypaly cestu jeho života prachem, i ty, co podél ní vykvetly pestrými barvami. Ať už jsou to bzenecké moravské kořeny nebo život strávený v zemi zahalené mrakem vládnoucích komunistů. Olin si rád hraje se vzpomínkami, a tak rekapituluje svou hudební kariéru i významné milníky uplynulého života. Hodně otevřeně a autenticky se nebojí pozvat posluchače téměř až k sobě domů.

Jako hlavního parťáka zvolil Norbiho Kovácse, s nímž hraje i v Ivan Hlas Triu. Oba muzikanti se tedy velmi dobře znají, jejich životy se prolnuly už před lety a ve výsledných skladbách je to znát. Kromě toho, že je Norbi fenomenální kytarista, jsou s Olinem naladěni na totožnou vlnu.

Ať už tu jsou akustické písničkářsky pojaté skladby, nadupaný bigbít, hrátky se slovy, velmi osobní zpověď nebo moravskou lidovkou šmrncnuté kousky, dohromady je to hezky soudržný monolit popisující aktuální pohled na svět čerstvého padesátníka Nejezchleby. Ohlédnutí zpátky, jasné představení svých názorů, postojů a ideálů.

I když není Nejezchleba žádným velkým textařem (z logiky věci se nabízí srovnání s Ivanem Hlasem), díky upřímnosti, kterou do osobních textů vkládá, tyto fungují znamenitě. Jejich intimita, opravdovost a skutečný odžitý příběh působí často velmi silně. Pokud ale zmizí životní zkušenost a Olin se pokusí napsat "Hit" zkompilováním textů od každého, kdo vás napadne (Gott, Kalousek, Lucie, Mišík, Olympic, Nohavica, Rottrová, Ledecký, ...), vyzní to až příliš uměle a nepomůže ani hostující Marek Eben.

Nejezchlebovo album je jako život sám. Pestré, tu a tam něco nevyjde, jinde příjemně povznese. Navíc je poctivě odžité, smysluplné a bez přetvářek. Proto se tak dobře poslouchá. Proto jsme si v lednu v Akroploli všichni tolik rozuměli.