O tom, že se protiklady přitahují, se můžete přesvědčit zásluhou invenčního dua Montage, které tvoří čtyřiadvacetiletá Klára Vytisková a o pět let starší Thom Herian aka Drama Jacqua. Jejich debut "King Or Queen" lze charakterizovat jako neklidný chill-out. No a jsme zase u těch protikladů...
© Jan Faukner Jaké jsou na debut "King Or Queen" ohlasy z vašeho okolí?
Thom: Vzhledem k tomu, že učím na jedný soukromý škole bicí, mám k dispozici spoustu mladejch lidí. Můžu tak testovat materiál pro
Montage na svých studentech. Dokonce se učíme hrát na bubny i některý naše písničky.
Klára: Škoda že někde neučím zpěv, abych to mohla taky takhle distribuovat.
(smích)
Thom: Ale samozřejmě se nikdy nezavděčíš všem, takže ohlasy na album jsou tak padesát na padesát. Většinou se to ale líbí mladejm holkám...
(smích), což je fajn. Mám tam pár sedmnáctiletých slečen a ty si Montage už celkem oblíbily.
Kláro, jak jsi docílila tak odzbrojujícího ležérního hlasového projevu? Oproti Toxique se mi to jeví mnohem uvěřitelnější a do jisté míry i upřímnější.
Klára: Ležérnost se skrývá možná v tom, že s Toxique jsme nahrávali zpěvy měsíc a pro Montage jsem s Tomášem nahrávala zpěvy celý tři roky, co ten projekt existuje.
Thom: Byl to plynulej proces a něco jsi i přezpívávala, viď?
Klára: Jo, protože jsi to smazal...
(smích)
Thom: No, smazal jsem ti maximálně jednu věc.
Klára: Ne, smazal jsi jich aspoň šest.
Thom: Jako už přezpívanejch?
Klára: Jo, proto jsem je přezpívávala znovu.
Thom: No vidíš, už víš odkud pramení ta ležérnost.
(smích)
Společně s 8bitovou smrští Jitky Charvátové "Feed My Lion" je váš debut "King Or Queen" dost možná vůbec nejzajímavějším tuzemským počinem poslední doby. Bohužel je ale podobně jako album JI prakticky bez šancí na nějaký celoplošný úspěch...
Klára: Asi je to příliš alternativní, aby to hrála Evropa 2. To platí pro Montage,
Cartonnage i JI.
© Jan Faukner A jak tedy docílit toho, aby vás hrála Evropa 2?
Klára: Třeba s
Toxique jsme na to šli tak, že jsme vybrali šest našich věcí, který jsou rychlejší, a můžou tak mít singlový ambice. Dali jsme to poslechnout kompetentnímu člověku, aby nám řekl, co z toho by zahrál. To je cesta nejmenšího odporu, protože všechno jsou to naše písničky, jen my nejsme ti, kdo by měl vybírat rádiovej singl. Je to fajn spolupráce, protože ti nikdo nekecá do toho, jak máš hrát, jenom ti vlastně ve finále pomůže vybrat singl pro rádia. Já bych zaručeně vybrala jinou písničku, než vybere on. Když něco nahráváš, tak ti logicky potom schází určitej odstup.
Ctíš tedy názor, že se tuzemská scéna točí kolem Evropy 2? Posune kapelu dál, když je na jejím playlistu?
Klára: Je to tak. Je tu řada kapel, který vlastně pořádně uspěly jen s jediným singlem. Jenže i ta jedna písnička, co jim zahrála Evropa 2, jim zařídila víceméně úspěšnou kariéru. I když trvání té kariéry může být i krátkodobé, pokud se to nedotáhne. Lidi choděj na jejich koncerty, aby slyšeli právě ten jeden singl, kterej si zafixovali se jménem daný kapely. V Česku se prakticky nepouštěj klipy, takže rádio je vlastně jediná možnost, jak se dostat do povědomí lidí. Evropa 2 je navíc největší celoplošný komerční rádio, takže má svou moc.
Nemůžu se zbavit dojmu, že je pozice Evropy 2 možná až příliš přeceňovaná.
Klára: To bych neřekla. Podívej se na to takhle: my dva třeba známe
Sunshine a víme, že hrajou dobrou muziku, takže jim na koncert půjdeme. Jenže lidi v Horní Dolní ty Sunshine neznaj' a znaj' jenom playlist Evropy 2. V Horní Dolní tak logicky půjdou na kapely, který hraje Evropa 2, protože tohle rádio je jejich jediným spojením s hudebním světem a formuje jejich hudební vkus. Nebudu soudit, jestli je to dobře, nebo špatně, ale prostě to tak je.
Montage...
... tvoří
Klára Vytisková a
Thom Herian. Projekt byl založen v roce 2007, kdy vyšlo jejich bezejmenné demo. S oficiálním debutem se duo fanouškům i hudebním kritikům představilo až letos s nahrávkou
"King Or Queen", která si krátce po vydání podmanila tuzemskou laickou i odbornou veřejnost.
© Jan Faukner Vloni v listopadu jsem postřehl párty, která se uskutečnila v Chapeau Rouge. Večer se jmenoval "Thom Herian Explodes In". Jednalo se o unikátní multižánrovou kombinaci čtyř projektů kolem tvé osoby. Chystá se nějaké pokračování tohoto večírku?
Thom: Byl to vynález tamního dramaturga. Rád bych to zopakoval, ale jedině v případě, že by měly jednotlivé projekty nějakej novej ksicht. Rozhodně to ale nebyla moje iniciativa, vždyť já se tomu vlastně docela bránil, protože bylo brutální hrát čtyři hodiny v kuse.
Ale podobný večírek ti musel namasírovat ego, ne? Měl jsi jistotu, že tam jsou všichni návštěvníci jen kvůli tobě...
Thom: Já jsem takovej plachej, takže o nějakým masírování nemůže být řeč.
Každopádně tvé alter-ego Drama Jacqua připravuje novou desku.
Thom: Bude to takový retro d'n'b. Vracím se zpátky ke kořenům junglu, na začátek devadesátejch let a dávám tomu tak trochu oldskůlovej podtext. Ta hudba a její motivy vycházejí z loopů, který hraju naživo. Mám takový různý smyčky a plochy, do kterejch jako Drama Jacqua naživo bubnuju. Jsou to sekvence, který vykomponuju do sebemenšího detailu. Zatímco dříve jsem hrál vyloženě jen ty simple samply, teď je to mnohem propracovanější. Vrstvím vesměs starší nápady, který jsem nosil léta v hlavě a teprve nyní se dostal k jejich realizaci. Vždycky jsem z nich ale víceméně čerpal, různě jsem je prasil, krátil, násobil a hrál do toho naživo bicí. Teďka to ale celý předělávám a do detailů propracovávám. Kdybych to měl charakterizovat, je to třeba tři roky starej materiál, kterej teprve na nové desce dostane svou finální podobu. Je to jungle a tím pádem dost retro. Tu desku připravuju na podzim letošního roku. Mám hotový čtyři věci, chtěl bych jich tam ale čtyřikrát, pětkrát tolik.
© Jan Faukner Od komerčního retro popíku a la Toxique k alternativním žánrům vede poměrně dlouhá a klikatá cesta. Co je ti vlastně bližší?
Klára: Já všeobecně nerada škatulkuju a už vůbec nedělím hudbu podle žánrů, spíš podle toho, jestli mě ta jednotlivá píseň dostane, nebo ne. Hostovala jsem u hiphopových projektů, takže mám určitě vztah i k tý alternativě, ale nedá se říct, že mi je jeden žánr bližší než druhej a naopak.
Thom: Některá písnička člověka baví dýl a zůstane v něm, jiná ho taky baví, ale postupně vymizí, pak jsou taky písničky, který tě původně nebaví, a přesto v tobě zůstanou, no a nakonec čtvrtá kategorie - songy, který tě nebaví, protože za nic nestojí.
Klára: Jak u Toxique, tak u Montage mám oblíbenější songy a ty méně oblíbený. Postupně se to vždycky vykrystalizuje.
Kdybych měl k Montage přiřadit nějaký atribut, napadne mne okamžitě schizofrenie. Vám to nepřijde?
Klára: Jasně že je to svým způsobem schizofrenní, ale ta deska vznikala tři roky, takže od toho nelze nic jinýho čekat. Jsou písničky, který vznikaly před třemi lety, jsou tam i novější songy. Za tři roky se člověk někam posune a nechá se ovlivňovat novýma věcma, i proto to může působit zdánlivě nesourodě.
Thom: Navíc dneska už je všechno vymyšlený, stokrát použitý a do jistý míry překombinovaný. Takže schizofrenní doba, ve který žijeme, se musí zákonitě promítnout i do našeho repertoáru.
Klára: Ukazuje se zároveň i to, jak jsme s Tomášem oba absolutně odlišní.
© Jan Faukner Jak jste se vlastně seznámili?
Klára: To si pamatuju docela přesně. Šla jsem po chodbě po Ježkárně a volalo mi nějaký neznámý číslo. Na druhým konci byl Tomáš a ptal se mě, jestli bych měla zájem nahrát jeden track. Já samozřejmě souhlasila, tak jsem šla k němu domů...
Thom: ... domů? Do squattu!
Klára: Popravdě, docela jsem se tehdy lekla, když tam po zemi běhal nějakej králík nebo co to bylo. Ale nakonec jsem tam nahrála víc než tu jednu písničku, a tak jsme vlastně začali spolupracovat.
Thom: Je super, že ty písničky, co jsme na "King Or Queen" vydali, jsou už vyzrálý. Kdybychom bývali byli tlačeni nějakým labelem, dopadlo by všechno určitě úplně jinak.
Jak je důležitá víra ve vlastní schopnosti?
Klára: Mám od mala takový malý cíle, který se mi postupně splňujou. Všechno to jde krok po kroku. Chtěla jsem hrát s kapelou, splnilo se mi to. Chtěla jsem hrát v Roxy, splnilo se to. Takže jdu od cíle k cíli. Když něčemu hodně věříš, tak se to stane. Na stranu druhou, nesmíš jít nějakou kratší cestou. My jsme s Toxique začínali z ničeho a jsme tam, kde jsme. Docela za krátkou dobu jsme se dostali nahoru, ale byla to ve skutečnosti jen souhra náhod.
Základem je, že jsme nikdy nedělali žádný kompromisy. Nešla bych zpívat do nějaký dívčí kapely, jenom abych byla známá. O to mi vážně nejde. Jsem ostře proti kalkulu a všem těm projektům, jako jsou
Holki nebo
Verona. To by se mělo zakázat.
(smích) Všeho s mírou. Musíš být cílevědomý, ale samozřejmě se nic nesmí přehánět. Nikdy nesmíš věřit až přespříliš sám sobě, protože pak ztratíš kontakt se světem. Ego válcuje muziku a ve finále ti tvoje ego jenom uškodí.
Thom: Když tak přemýšlím, mě by zajímalo, co běžného posluchače vábí na hudbě. Co ho přiláká, aby si danýho interpreta nebo písničku oblíbil. Chtěl bych mít mozek konzumenta, který netvoří hudbu.
Klára: Taky nejsem konzument, ale podle mě je první text. Pro průměrnýho Čecha - posluchače je klíčovej text, i proto se dneska bazíruje na tom, aby kapely zpívaly česky.
© Montage Četl jsem, že nejraději hraješ na Moravě. Čím to?
Thom: Morava je super. Lidi na Moravě jsou víc vstřícní, než lidi v Česku.
Klára: V Praze choděj lidi na koncert zkoumat. Místo toho, aby se odvázali, tak je to takovej model "Tak teď se nám ukaž". Já třeba ráda hraju v Českých Budějovicích. Tam se mi nestalo, že bych měla špatný koncert. Vždycky mě to tam hodně baví.
Máte už i nějaký stálý publikum, který vás bezmezně adoruje a pravidelně navštěvuje vaše koncerty?
Klára: Teď se mě na fóru ptal nějakej kluk, jak může zařídit, aby ode mě dostal pusu.
(smích) No a pak mám taky jednu dvanáctiletou fanynku z Budějic, Bára se jmenuje. Vždycky si chodí pro podpis na ruku. Po každým koncertě.
Thom: Abych se pochlubil, tak mám taky pár fanynek. Občas se stane, že přijde slečna po koncertě, a vždycky vidím, že jí září oči a splnila by každé mé přání...
(smích) a nejčastěji se to stává právě na Moravě.