Čtrnáctý leden měli v kalendáři černě podtržený tisíce černooděnců ze střední Evropy, ostatně lístky na černou oslavu mizely z předprodeje závratnou rychlostí podobně jako při letní sešlosti. Depeche Mode v Česku vystoupili už posedmé, dostalo se jim však uvítání, jako by je Praha spatřila vůbec poprvé.

Zahřát vyprodanou O2 Arenu do provozní teploty se pokusily legendy britské EBM scény Nitzer Ebb. Chladný industrial na pražské publikum příliš nezafungoval. Jednak kvůli sedícím fanouškům, kteří svá místa plně obsadili až po skončení hodinového setu, dále pak vinou nedočkavosti stojícího davu, který Nitzer Ebb přijal za nutné zlo před opravdovým zahájením svátečního ceremoniálu.

Hlavní postavou vesmírného tripu byl Dave Gahan, prototyp muže, který donutí heterosexuála rozmýšlet o změně sexuální orientace. Stačí k tomu pár piruet kolem stojanu na mikrofon a záhy chcete být právě tím držákem, kolem kterého se Gahan otáčí lépe než Jozef Sabovčík v Sarajevu. Ve vedlejších rolích se po léta objevují Martin Gore a Andrew Fletcher a nebylo tomu jinak ani při zatím posledním pražském vystoupení.

Výběr písní zůstal ve srovnání s červnovým koncertem takřka beze změn, obě tuzemské zastávky totiž spadají pod hlavičku "Tour Of The Universe", tedy koncertní šňůry na propagaci aktuálního alba "Sounds Of The Universe". Právě z něj pocházely úvodní písně, které ale překvapivě nefungovaly o moc lépe, než tomu bylo v létě krátce po vydání desky. Ba co víc, jinak vydařený singl "Wrong" byl v živém podání vůbec nejslabší písní večera.

Depeche Mode mají za dobu své třicetileté existence kolem padesáti hitových singlů, ty nejdůležitější zazněly samozřejmě i v Praze. Prvním z nich byl "Walking In My Shoes" ze sedmnáct let starého alba "Songs Of Faith And Devotion". Při mystických aranžmá této balady bylo s konečnou platností navázáno spojení mezi pódiem a hledištěm, které vydrželo po dobu téměř dvou hodin, navíc bez větších výpadků a kolísání signálu. Gahan nijak neřečnil a servíroval dravému publiku jen ty nejluxusnější pochutiny.

Z hlediště se dlouho ozývalo nadšené pomlaskávání a tleskání. A zatímco v "It's No Good" se přidal i sborový zpěv, při neméně kultovní "A Question Of Time" vibrovalo vysočanskou halou ticho. Depeche Mode zůstali po celý večer bezchybní, publikum si ale slabší moment vybralo. V tu dobu už Gore odhodil svůj slušivý blyštivý retro obleček. Překvapivě nikoliv při písni "Stripped", ale v rámci svého akustického setu.

Po skončení "Insight" neskrýval Gore dojetí, a přestože na něm zanechal čas šrámy hlubší než u Gahana, zůstává pro fanynky i nadále přitažlivým andělem, pravým opakem k ďábelskému frontmanovi. Gore ale není jen andělem, nýbrž i tvůrčím mozkem kapely. Právě z jeho hlavy pochází hit "Enjoy The Silence", kterému halová akustika a trance aranžmá velice svědčily.

Závěrečný přídavek "Personal Jesus" fungoval už jen jako katalyzátor k hodnocení celého koncertu. Depeche Mode určitě nepředvedli svou nejlepší show, svým energickým a dramaturgicky dokonalým vystoupením ale předčili svou červnovou zastávku a dokázali, že jsou spokojenou a jednotnou skupinou. Což je s výhledem do budoucna ta vůbec nejlepší zpráva.