Recenze na vaše poslední album "Pouhá chemie" se zpravidla shodovaly v jednom bodu: aktuální deska je víc kytarová a úbytek synťáků a samplů je v případě Letů na škodu.

Snažili jsme se desku koncipovat trochu jinak. Člověk musí zkoušet různý cesty, aby zjistil, co je dobrý a co ne. Rozhodně to ale z naší strany nebylo nijak odfláknutý. Dali jsme do toho stejné množství energie jako u minulých počinů, řekl bych že i něco navíc.

Přijde mi, že loňské nahrávky tuzemských kytarovek spojuje krom pokulhávající kvality i snaha o otevření se dalším lidem. Jenže aby se ono otevření naplno realizovalo, musela by vás nejspíš hrát Evropa 2...

... tak ono se to taky občas někomu podaří, aby ho Evropa 2 hrála. Třeba Mandrage nebo Sunshine. Nám od samýho začátku všichni vtloukali do hlavy, že se celý svět točí kolem Evropy 2, že tě ostatní rádia nezahrajou, dokud tě nebude hrát Evropa. Zrovna v případě českejch kapel to ale tak úplně neplatí. Evropa 2 sice hrála Mandrage nebo Sunshine, jenže nikdo další se nepřidal. Stejně rychle jako je zahráli, je hrát i přestali. Každej ví, jak je to v Česku s rádiama. Navíc dogmata kolem Evropy 2 už taky dávno neplatí.

Jak tedy oslovit ty davy, na které s "Pouhou Chemii" cílíte?

Napadlo mě jet turné s velkou kapelou. V dnešní době oslovíš lidi hlavně koncertama a když nepřijdou na tebe, přijdou na kapelu, která bude hrát po tobě a tebe si aspoň poslechnou a třeba je zaujmeš natolik, že si tvoji desku při cestě domů u stánku s merchandise koupí. Fesťáků jsme sice vloni odehráli požehnaně, jenže to je něco jiného než turné s hvězdou. Na jaře pojedeme šňůru s Wohnoutama, tak uvidíme, co letošní rok přinese. Chystáme na něj i výběrovku. Chtěli bychom udělat dvojalbum, kdy první cédečko bude výběr originálních verzí, druhý pak unplugged.

U unplugged koncertů Letů vždy naplno vyniknou tvoje texty. Máš osobitý a originální styl psaní, zároveň jsou ale mezi řádky dost intimní výpovědi.

Je to osobní, to jo. Nelze před tím utéct. Většinou mě napadne slogan, kterej se později promítne v název písničky. Takhle to byla třeba u starší pecky "Zavirovaná". Ráno se po flámu probudíš a podíváš se na holku, co leží vedle. Může se pak stát, že se ti zaviruje hlava. Neumím lhát a vyprávět příběhy, který se nestaly. Musím si všechno prožít, abych napsal písničku.

"Pouhou chemii" jste si vydali sami?

Založili jsme si s naší manažerkou Gábinou vlastní label LMG jako reminsicenci na BMG, kde jsme vydávali desky dříve. Znamená to Lety mimo a Gábina. Aktuální deska měla navíc i jiné specifikum, protože nás oslovil Skype, že by ji rád sponzoroval. Ve starším rozhovoru jsme se totiž zmínili, že Cvanc je v Americe, album mícháme na Slovensku a že jsme ve spojení právě přes Skype. Ten se toho chytil a sponzoroval "Chemii", což nám samozřejmě dost pomohlo. Byl to takovej americkej sen.

To opravdu celá deska vznikla takhle na dálku?

Cvanc odjel do USA na půl roku a v době jeho odjezdu jsme měli už půlku natočenou. Druhá půlka se pak dotočila opravdu přes Skype. Vždycky jsme vedli konferenční hovor. Já jsem byl v Praze ve studiu, Cvanc v San Francisku a pak ještě Samo Pospíšil ze Slovenska, kterej desku míchal. Všichni jsme na sebe byli napojený, problémem tak byl jen časovej posun. Pravidelně jsme si volali kolem osmý, aby to bylo únosný pro všechny tři strany.

Nápad se třemi barevnými variacemi obalu aktuální desky pochází z tvé hlavy?

Ani nevím. Chodili jsme na umělecko-průmyslovou školu a vždycky jsme chtěli mít obaly tak nějak originální, jiný a zvláštní. Říkali jsme si, že když je chemie myšlená hlavně ta mezi lidma, bylo by fajn rozdělit desky barevným spektrem na klučičí, holčičí a neutrální. Když si navíc dáš ty tři barvy vedle sebe, vypadá to fakt pěkně. Ex post mě napad marketingovej tah, že správnej fanoušek Letů by si měl koupit všechny tři varianty a pro ten správnej požitek by si je měl vyskládat na stůl vedle sebe a kochat se... (smích)

Proč to tak úplně nevyšlo s "JaroSlavem"? Před pár lety jste tuto píseň složili a měla se stát hymnou Majálesů. Přestože doslova dýchá fesťákovou atmosférou, nakonec své původní poslání nikdy neplnila.

To jsme zase u otázky managementu. Spolupracovali jsme s klukama, kteří dělaj Majálesy. Chtěli po nás písničku na tohle téma. S neřízenou euforii a čistou duší jsme do toho šli a vymysleli "JaroSlava". Pobavili jsme se nad tím. Mejlem jsme to posílali kámošům a všichni prorokovali, že to bude festivalová hymna toho léta.Všechno tedy vypadalo růžově, jenže ve skutečnosti z toho nic nebylo. Tý pecky je jednoduše škoda, proto jsme ji zařadili na "Pouhou chemii" jako takovej bonus.

Bonusem na desce je i závěrečná country verze starší "Kalamity".

To už je právě ochutnávka, jak můžou znít naše písně s pozměněným aranžmá. Je to unplugged s banjem. Na připravovanou desku chceme stejně jako na předchozí výběrovce zase pozvat nějaký hosty z jinejch kapel. Některý písničky ale asi necháme minimalistický - v tom našem triu.

Po odchodu z BMG jste se otevřeli dalšímu experimentování. Nevzniklo ale i nějaké vnitřní pnutí v souvislosti s celou kauzou ukončení spolupráce s tímto vydavatelstvím?

Vůbec. Vydali jsme s nima tři desky, protože jsme s nima měli smlouvu právě na tři alba. Držel nad náma ruku Milan Herman, kterej vlastně skončil hned po vydání naší desky. Bylo to poslední album, který udělal. BMG s náma neprodloužili smlouvu, protože jsme měli horší prodeje než třeba fiXa nebo jiný kapely, takže to byl normální odchod, nic vyhrocenýho. Nikdy to nebyl ani žádnej průser nebo tragédie. Z dnešního pohledu se vlastně vůbec nic nestalo. Dneska si desky vydávaj i kapely, který tehdá BMG podepsalo, takže se pro nás s výhledem do budoucna opravdu vůbec nic nestalo.

Před mnoha lety jste zhudebnili i Rudišův text "U-Bahn". V kuloárech jsem zaslechl, že adaptace díla "Nebe pod Berlínem" není tak úplně mrtvá, jak by se mohlo zdát. Víš o tom bližší podrobnosti?

Já musím Járovi zavolat. Vždycky, když děláme desku, tak po něm chci nějakej text. Je to kámoš a člověk, jehož texty mě vážně baví zpívat. Bohužel to zatím moc nevychází. Vážně nevím, jestli je ten projekt, jak říká on, ve stádiu stand-by nebo se něco chystá. Shodou okolností jsme "U-Bahn" nazkoušeli znova, protože si ho fanoušci dost žádaj. Budeme ho teda hrát i na koncertech a pokud se bude "Nebe pod Berlínem" realizovat, určitě bychom chtěli být u toho.

Asi vůbec největším paradoxem loňského klubového podzimu mi přišlo vaše vystoupení před Fake Tapes. Adam "Molko" Piaf a cyberpunkový matador Looky... zvláštní to spojení.

Chtěli jsme oslovit mladší publikum, což se dost možná i povedlo. Konkrétně tehle koncert mě překvapil, protože Adam a jeho kamarádi nás znaj a některý tracky si zpívali s námi. Kluci byli docela nadšení, že si s náma zahrajou a tím pádem jsme byli nadšení i my, že si můžem zahrát s nima. (smích) Jo, byla to dobrá spolupráce, všichni byli nadšení a doufám, že ne naposled.

Širší veřejností zůstáváte i nadále nedoceněni. Ten stav trvá prakticky od vašich začátků, co s tím?

Nevím, čím to je. Pořád si ale říkám, že když se vydrží, musí to jednou přijít. Spousta kapel momentálně končí, to bych v našem případě nechtěl. Jasně, nemám iluze jako před lety, jenže když chceš dělat muziku, musíš mít nějaký sebevědomí a nasazení. To nám nechybí. Na stranu druhou je jasný, že tím, že už nejsme plně profesionální a chodíme do práce, není hudba hlavní zdroj příjmu. Ale všechno souvisí se vším. Musíme vydržet a bude líp. Nevím, čím to je, že nás zatím nikdo nepochopil. (smích)

Je to zvláštní paradox, když vidíš průměrnost, kterou na sebe vrší jiný tuzemský kapely, a vy hrajete ten svůj standardní nadprůměr a stejně nikdy nebudete headlinery. Opravdu věříš, že jednou bude líp?

Kdybych nevěřil, tak to nedělám. Bude líp. Určitě nás jednou někdo objeví... po smrti... vydělá na tom neskutečný peníze. (smích)

Je tomu přibližně tři roky zpět, kdy jsem byl na Letech ve Mlejně. Pařili jsme na vás tehdy ve třech a zbytek publika posedával v zašlých rozích socialistický tančírny. Nedemotivují tě podobné zážitky?

Konkrétně tehle koncert byl dost divnej, ale obyčejně mě podobnej scénář, kdy na začátku trsá pár nejvěrnějších a postupně se utvoří celkem fungující kotel, motivuje. Já se o lidi rád peru. Baví mě, když tam nejdřív nejsou a během vystoupení se nakonec ze všech rohů stáhnou před pódium. Baví mě to daleko víc, než když jsme třeba jednou hráli v Budějovicích a přišly tam na nás dvě kila a během show to řídlo. Víš jak, já to s lidma neumím, když je mám rovnou. Já je potřebuju postupně získávat. To mi ostatně docela jde, ne? (smích)

Každopádně. Říkal si, že pracuješ. Kde?

Dělám Třem Sestrám grafiku a merchandise.

Tři Sestry, Divokej Bill, to jsou soubory, který vám při cestě za slávou asistovaly. Jak to s nimi máte dneska?

Tak s kapelama problémy nemáme, to ne. Nějak jsem ale tenkrát nepochopil, proč nás vlastně vyhodili z Ameby. Bylo to jejich rozhodnutí, ale v tý době, kdy jsme pod nima byli, jsme vykazovali stoupající tendenci. Ten vynucenej odchod byl takovej zlom. Zlom, co nás trochu srazil. Mrzelo nás to hlavně proto, že jsme díky Amebě poznali v Úvalech domovskou atmosféru, přijali nás tam tehdy za svý.

Proč vás teda vlastně vyhodili z Ameby?

Já nevím. Fakt nevím. Není to tak, že bych to nechtěl nikde rozmazávat, jenže ono ani není co rozmazávat, když nic nevím.

Na "eUFOrii" jste překvapili fúzí s hip hopem. Po našláplém tracku "derdiedas-adidas", kdy se po vašem boku objevila Inside Krú, ale bohužel koketování s touto subkulturou skončilo. Proč?

Na křtu desky Inside Krú jsme byli jejich doprovodná kapela, takže spolupráce pokračovala i po skončení nahrávání "eUFOrie". Tehdá to byla v Mánesu rozjetá párty, naprosto šílenej bordel. No, je to sice jen ve stádiu nápadu, ale do nějaký pecky na té připravované výběrovce bych rád použil beatbox nebo další prvky hip hopu. Nemám s ním žádnej problém, naopak.

Ač nejsi odkojený Vltavou, postupně jsi se Pražákem stal. Jak vnímáš tu lacinou, stověžatou kurtizánu?

Žiju tady od roku 1996 a dneska už jsem spořádaným občanem Prahy 5. (smích) V podkrovním bytě s výhledem na Vyšehrad je fakt krásně. Prahu miluju. V Praze ale žiju jako jediný člen toho našeho tria. Bubeník je z Nelahozevse, Cvanc zase pořád kutí v Řevnicích.

Nebo je ve světě.

Přesně, nebo je ve světě. Ale náhodou to má v Řevnicích pěkný. Má tam vilku, zahradu... to já jsem si koupil srub na Sázavě, v lesích. Primární plán byl, že tam budu skládat texty. Teď jsem doskládal podlahu, tak už jen začít psát ty texty. Prahu sice miluju, ale občas si člověk musí oddechnout. Hlavně v létě mířím do lesů, je tam přece jen příjemněji než ve městech. Natrvalo se ale usídlit mimo Prahu by nemělo moc smysl, protože všechen byznys se uzavírá po nocích v rozličných metropolitních barech. Když nejdeš na mejdan, nikdy neuděláš byznys.

A jak se vlastně proměnila tuzemská scéna za těch patnáct let, kdy Lety mimo létají v ní i mimo ní?

Přijde mi, že se vůbec neproměnila. Jsou tu pořád stejný kapely jako když jsme začínali. Snad jen že kapely, se kterejma jsme začínali, jsou dneska velký kapely. To je asi jediná proměna tý scény za posledních patnáct let. Klubová kapela má pořád úděl, že se vždycky bude muset o místo na výsluní poprat. To se nezměnilo. Šanci výrazněji se prosadit pak maj stejně jako v minulosti žánrový kapely, což jsme ale nikdy bejt nechtěli.

Zaškatulkovat někam LM je takřka nemožné.

Už někdy ve dvanácti třinácti letech, kdy jsem začal vnímat právě to rozškatulkování scény, jsem si dal za cíl vymyslet vlastní žánr. Tak jsme udělali space punk a založili stejnojmenný styl.

A na "eUFOrii" i space SKA.

(smích) Spejska je dobrý, ale zpátky k tvý otázce: zatímco v minulosti bylo dost kapel, který byly originální a dokázaly tak nějak zaujmout právě tou originalitou, dneska už tohle vymizelo. Vznikaj duplikáty kapel, kterým to vyšlo ve světovém měřítku.

Fake Tapes a Placebo.

Třeba. Dneska se nenosí, aby byl člověk jinej. Ze všech stran slyšíš, jak musíš bejt světovej a jít s dobou. Tuhle atmosféru vytvářej všichni. Promotéry počínaje, hudebními kritiky konče.