Příběh jednoho velkého snu

Téhle ženy bylo showbusinessu třeba - společně s Paulem Pottsem rozdrtila představy o tom, že šanci mají především mladí, krásní, dokonalí lidé. Důležitý je vždycky příběh. A příběh téměř padesátileté skotské zpěvačky Susan Boyle zná již celá planeta - od komplikovaného porodu, přes trable ve škole, účast v Britain's Got A Talent až po lámání prodejních rekordů v několika zemích včetně Spojených států.

Debut Susan Boyle je velmi zvláštní - na jednu stranu tak obyčejný, na druhou tak pozoruhodný. Kdybychom ale nevěděli, kdo vládne takovýmto hlasem, nejspíše bychom si ho všimli jen okrajově. Zkrátka další směska muzikálových melodií, křesťanských hymen a coververzí od nějaké muzikálové zpěvačky (aniž bych měl na mysli tu velmi zvláštní sortu některých našich muzikálových div). Jenže my víme, kdo zpívá, a neumíme se od toho oddělit. Víme, že takovýmto hlasem vládne ženská s vizáží staré panny a chováním, jež vyloudí na tváři úšklebek, pokud ne pohrdání.

Na "I Dreamed A Dream" se velmi pozitivně podepsalo, že výběr písniček měla Susan Boyle plně ve svých rukou. Projevuje se to osobním sepětím s nimi. Nemáte pocit, že to je něco umělého, jak by se dalo od produktu reality show čekat. Producenti alba dokonce nežehlili zvuk do úplného detailu, takže sem tam zaslechnete i trošku chrapotu nebo jinou nedokonalost. To přidává desce na autentičnosti. Zkrátka a dobře, nikdo se nesnažil udělat ze Susan Boyle něco, co není. Zůstala obyčejnou ženskou s vírou v Boha, obdarovanou velkým hlasem s úžasným vibrato a ještě větším srdcem.

Doposavad to nejspíš vyznělo, že by měla tahle nahrávka dostat 9/10, jenže tak kvalitní zase není. Předně nepřináší nic nového. Všechny melodie jsou důvěrně známé, jediná původní věc to nezachrání a ani v jejich interpretaci se žádné novum hledat nedá. Nečekejte ani žádné velké umění - pro to "I Dreamed a Dream" v žádném případě nevzniklo. Další problém je pak i v již zmíněném výběru písniček. Sice jsou relativně žánrově pestré - od těch muzikálových, přes popové a gospelové až k jedné jazzové -, ale bohužel jsou si dost podobné melodicky, takže album mírně splývá. Zaregistrujete první "Wild Horses" a potom se už topíte v jednolitosti.

"I Dreamed A Dream" zřejmě nebude plenit hudební ceny kritiků, ale přesto ho lidi budou milovat. Vidí za ním totiž silný příběh, který je větší než všechny americké sny. Je v něm naděje, že i v padesáti letech lze dosti obyčejný, možná lehce nepovedený život totálně změnit. A obrátit k lepšímu. Je dobře, že to celé podtrhuje i přiměřená kvalita desky, která je svým způsobem pokračováním té jímavé life story.