Dokončit pátou řadovou desku soul-rockové trojice -123 min. nebylo jednoduché. Kapela měla nahranou zhruba polovinu materiálu, když ji opustil bubeník Martin Vajgl, a tak se po nástupu Miloše Dvořáčka rozhodla natočit vše znovu. Prý aby zaznamenala svou současnou podobu. Málokdo tehdy tušil, že tato současná podoba nebude mít dlouhého trvání a že se po vydání "Dream" fanoušci nedočkají ani u Minut toliko ceněných živých koncertů. Trojice Bína-Janáček-Dvořáček na sklonku roku ohlásila konec fungování skupiny, a zmíněné album je tak jejím posledním. Nic to ale neubírá z jeho kvalit - těch si Petr Bláha v hlavní recenzi cení na osm bodů a pětice redaktorek a redaktorů musicserveru mu vesměs přitakává - průměrnou známkou je 7,2.

---

Kateřina Červenková - Energická bouře s ďábelskými rytmy (8/10)
Vztah ke kapele: Jedna z mála českých kapel, na které si opravdu potrpím. Nejsem sice skalní fanoušek, ale vždy si je ráda poslechnu a vychutnám.

Minuty jsou (text byl psán před vydáním zrávy o rozpadu - pozn. kor.) v rámci české scény ojedinělým hudebním úkazem. Vynikají neskutečnou energií, instrumentální zručností, nezvyklými muzikantskými libůstkami a především tím podmanivým orientálním nádechem, kterým trio Bína, Janáček a nově Dvořáček koření svoje skladby. Naživo Minuty působí jako energická bouře a velkou část svého temperamentu muzikanti zručně přenesli i pod krásný zelenavý obal nové desky "Dream". Album je dynamické, třeskuté, smyslné a rozmanité, přesně jak to mám u Minut ráda. Ďábelské rytmy svižně střídají hladivé melodie. Nahrávka tak chvílemi lehce plyne, v zápětí ale přejde do naprostého běsnění, které roztančí snad každou buňku v těle. Přestože Minuty desku opět prošpikovaly náročnými, pestrými hudebními pozlátky, "Dream" rozhodně nepůsobí krkolomně. Spíše naopak, kapela udržela svoje úchylky v rovině poživatelnosti i své sklony občas sklouznout k okázalosti, a vytvořila tak nabitý, strhující a přitom příjemně uvolněný poslech bez nadbytečných kudrlinek.

Radek Londin - Minuty končí... ať je to jen sen! (8/10)
Vztah ke kapele: Jedním ze svých prvních koncertů mě chytli a už nepustili.

Tyto řádky vznikají krátce poté, co Minuty ohlásily ukončení existence, a tak se dost těžko píše pouze o nové desce, když na ni najednou nahlížíte jako na labutí piseň (mimochodem ten pták na obalu by se dal s trochou fantazie považovat za chromou labuť). Dvojice Zdeněk Bína a Frederik Janáček byla zejména úchvatnou koncertní formací, která, jak střídala bubeníky, dokázala obměňovat i zvuk. Naživo vždycky zcela přirozeně přecházela z písňových groovů (vyloženě písničky nedělali nikdy) do jamování a zase nazpátek. Pro někoho představovali -123 min. jen staromilský soul-rock, jenže muzikantství - funkovost, cit pro blues i kreativně uchopené vlivy etnické hudby a psychedelie - z nich prýštilo strhujícím proudem. Jen na deskách to nebylo ono - ať už to zkoušeli minimalisticky nebo naopak zapojili více hostů a studiové produkce, něco tomu vždy chybělo. Album "Dream" s Milošem Dvořáčkem za bicími je ještě pestřejší než předchozí počiny, v rytmice jazzovější, ale zároveň pevnější. Nachází konečně tu pravou rovnováhu mezi produkcí a živelností. Vlastně působí jako autentické uzavření kruhu... kruhu, který byl možná pro členy kapely už příliš omezující. Můžeme se těšit, co vytvoří mimo jeho hranice, ale ta chemie Minut tady bude chybět... alespoň mému času určitě!

Honza Průša - Neomezená svoboda v omezeném prostoru (8/10)
Vztah ke kapele: Jedni z najzajímavějších tuzemských muzikantů, kteří neuměí šlápnout vedle.

"Dream" Je dalším albem stále výtečných Minut, které nijak nerozházela výměna bubeníka. Pořád jsou tu skvělé instrumentální výkony a fúze různých stylů - jazzu, blues, funku, rocku - de facto čehokoliv, na co si vzpomenete. A pořád se držíme v jedné dějové linii i ve stejné náladě, jako je tomu už od "Shooba Dooba". Ale i přesto to není vaření z vody nebo nastavování kaše. Pánové Bína, Janáček a nově i Dvořáček jako by neustále žili svůj postmoderní život ve zřetelně omezeném prostoru. V rámci něj se ale mohou chovat naprosto svobodně. Na "Dream" si tak mohli dovolit pohrát s kompozicí alba a jasně jej rozdělit na dvě poloviny překlenuté arabskou (nebo alespoň takhle já jako středoevropan orient vnímám) záležitostí "Sol", což desku nesmírně osvěžuje. A i když mě baví celá jako kompaktní tvar, je zde i pro mě zatím největší hit kapely. Je to "Power Plant", nadmíru silná, energie plná a gradující skladba schopná vyvolávat ty nejpříjemnější stavy mysli. Podobně jako sny.

Tomáš Tenkrát - Myšlenka dobrá, ale studená (6/10)
Vztah ke kapele: Několikrát mě naživo dostali, desky jsem ale nikdy jako celky pořádně uchopit nedokázal.

"Dream" je výborně zkomponovaným albem. Opět je to směs hudby do detailů promyšlené a úžasně lehce zahrané. Jsem přesvědčen, že dát průměrnou a nižší známku může jen ignorant. Minimálně jejich preciznost, ale v jádru živočišnost, je obdivuhodná. Chybí tady jen humor, nějaká nadsázka nebo třeba čistý rádiový hit, na který by Minuty jistě měly. Zkrátka něco, čím by pánové dokázali sami sebe "shodit", a dali tak najevo, že sice natočili album, kde dokazují, že jsou mistry svého oboru, ale zároveň i lidmi, co mají koule. Něco, čím by to nakopnuli a neustrnuli v tom, co od nich všichni čekají. Kromě úvodní "Subterranean Wonderground" je "Dream" prosto hravosti a nadhledu. Samozřejmě je tady například "Sol", ale to přece není překvapení, -123 min. byli na nejrůznější fúze vždy. Natočili desku na jedné straně krásnou, ale na té druhé poměrně chladnou a hlavně nepřekvapivou. Troufám si i tvrdit, že lidi, co nejsou jejich fanoušky, téměř nemá šanci oslovit.

David Věžník - Kapela zamrzla ve svém žánru (6/10)
Vztah ke kapele: Respekt spojený s kontinuálním vzájemným vzdalováním se.

Je to už asi devět let, kdy jsem o -123 min. slyšel poprvé. Chodili jsme ještě na střední, zkoušeli první jízdy autem do okresního města na koncerty a Pavel Anděl pro nás byl člověk s hudebním vkusem a čichem na neotřelou a v rámci tehdejších možností alternativní muziku. Tam tehdy patřily i Minuty. Myslím, že zrovna vydávaly svůj debut. A teď, v roce 2009 jako by se čas nehnul - Pavel Anděl zamrzl ve svém hudebním vkusu a -123 min. ve svém žánru. Škoda pro oba. Výsledkem je, že "Dream" je v podstatě variací na "Shooba Dooba" a vlastně na jakoukoliv další minutí desku. Jasně, Bína je přirozeně čím dál lepší kytarista i zpěvák, Janáček je přirozeně čím dál lepší basák, ale kapela jako celek je uvězněná v mantinelech, které si sama před těmi dávnými léty postavila a které ne a ne překonat. Takže si člověk může být jistý, že se dočká šlapajícího blues-rocku na vysoké hráčské úrovně okořeněného songem v orientálním stylu (kdy tohle udělaly Minuty poprvé - na druhém albu?) a jednou nebo dvěma hitovými skladbami (zde "Subterranean Wonderground" a "Your Satellite").

---

Album: -123 min. - Dream
Průměrné hodnocení: 7,2/10
Celkový čas: 39:56
Skladby: Subterranean Wonderground, Sea Or Sure, Self-Implosion, You Can't Hide Love, Sol, Your Satellite, High Treason, Power Plant, Love And Sugar