Čechomor po boku s Ewou Farnou a Radkem Pastrňákem uzavřeli "Pověstmi slezských hradů a zámků" trilogii spojující mluvené slovo, hudbu, lidového ducha, tajemno a historii. A jestli někde platí známé to nejlepší na konec, je to právě závěrečný, slezský díl.
8/10
Čechomor - Pověsti slezských hradů a zámků
Vydáno: 30.10.2009
Celkový čas: 62:06
Skladby: Intro, Pověst Smutná poštovní trubka, Smutná poštovní trubka, Pověst Krok o duši, Krok o duši, Pověst Čarovná hůlka, Čarovná hůlka, Pověst Zpívající zvon, Zpívající zvon, Pověst Martinské posvícení, Martinské posvícení, Pověst Zlatý chlum, Zlatý chlum, Pověst Svítící koule ze zlata, Svítící koule ze zlata (pověsti vyprávějí Ewa Farna a Radek Pastrňák)
Vydavatel: Supraphon
Malý postřeh na úvod: kdyby na české vlajce chyběl modrý klín, pletla by se s vlajkou polskou. Kdyby nevyšlo CD (jehož obal je modrý) zhudebněných pověstí hradů a zámků Slezska, tedy historické země, která je právě mezi Česko a Polsko včleněna, přišla by trilogie
Čechomoru o svůj vrchol. Abych byl přesný, řekl bych, že jak od loňského podzimu vycházely jednotlivé díly, jejich kvalita stoupala.
"Pověsti slezských hradů a zámků" mají oproti předchozím dílům výhodu dvou
kontrastních vypravěčů - zatímco z málem šeptaného projevu Radka Pastrňáka, frontmana ostravské kapely
Buty, mluví životní a profesionální zkušenosti a také tajemno, z pověstí vyprávěných
Ewou Farnou čiší mládí, zapálenost do věci, veselost a snad i trochu sympatická roztržitost. Farna se navíc chopila také zpěvu ve dvou písních: v
rozjuchaném "Martinském posvícení" dokazuje, že se s grácií umí chopit nejen rockově střižených skladeb, v závěrečném duetu "Svítící koule ze zlata" pak dělá partnerku Františkovi Černému.
Vrcholnost slezských pověstí však nevězí pouze v mluveném slově. Hudební složka desky je pestřejší, oproti předchozím částem se mi také zdá
úplnější. Desku otevírá známá melodie "Jede, jede poštovský panáček", tu se blíží dechovce ("Martinské posvícení"), tu kloubí orientální didgeridoo se sborem ("Zlatý chlum"), úvodní motiv "Svítící koule ze zlata", jinak příjemné pop-rockové skladby, zase jako by složil nějaký blízkovýchodní písňopisec. Přitom mohou jednotlivé písně docela dobře fungovat i bez kontextu pověstí, což se mi dříve moc nepozdávalo. Bez problémů si dokážu představit zmíněnou "Svítící kouli ze zlata" nebo na kytarovém podkladu vystavěný "Zpívající zvon" v rádiovém éteru. Snad jedinou připomínku bych měl ke zpěvu Karla Holase a Františka Černého - občas jejich snaha o slezský přízvuk vyznívá poněkud nepřesvědčivě, což ale není nic, co by zásadně mělo kazit požitek z desky.
A o čem že se to na albu vypráví a zpívá? O pošťákovi, který si přivlastnil cizí peníze a za trest pak po smrti vyjížděl v noci po okolí, o hospodyňce, která chtěla pro svého muže jen dobro, až ho tím zabila, o upsání se ďáblu za bohatství a nesmrtelnost, o líbezně znějícím fryštátském zvonu, o vzniku tradice martinské husy, o chamtivé Salomeně a o kouli ze zlata, která svítila a hřála a také zraky zbojníků přitáhla...