"Řekněte prdel, máte na to," zpívá v důvěrně známé písni Jiří Schmitzer a až v Hamburku na jeho zvolání uslyšel Jan Delay, jenž našel odvahu říct slovo prdel do éteru. Byl z toho německý hit roku 2007 - "Im Arsch". Na rozdíl od Schmitzerovy recese to však Delay myslel zcela vážně a ve své skladbě se situoval do role emo rappera, který s žiletkou v ruce vyčkává na správný okamžik k podélnému řezu po zápěstí.

Jan Delay, vlastním jménem Jan Phillip Eißfeldt, proslul především jako člen výtečné německé hiphopové formace Absolute Beginner (později jen Beginner). Na své sólové dráze se pak od roku 2001 věnuje fúzi hip hopu, reggae, soulu a funku. Tuzemští rappeři by však jeho počínání ohodnotili výrazem homofolk, což k sólové tvorbě tohoto hrdého rodáka z Hamburku sedne jak hrnec... víte na co.

Díky poměrně povedenému, tři roky starému albu "Mercedes-Dance" se Delay stal známým i mezi řadovými posluchači německé pop music. O to více pak byla očekávána novinka, která vyšla letos v srpnu a jejíž jméno vytvořil Delay parafrází feťácké bible "My děti ze stanice ZOO", přičemž ji nazval "Wir Kinder vom Bahnhof Soul".

Třetí studiová nahrávka se však lítostivému třicátníkovi vůbec nepovedla. Vznikl nesourodý mix smutných a ještě smutnějších písní, ve kterých dominuje prázdnota projevu. Delay se snaží o funky zvuk ("Überdosis Fremdscham"), napodobuje retro styl Falca ("Abschlussball"), ale ve skutečnosti je jen vězněm své vlastní nicoty ("Little Miss Anstrengend"). Delay vyčerpal všechny své možnosti již na předchozích albech a z "Wir Kinder vom Bahnhof Soul" je tak konkurenceschopný snad jen svižný singl "Oh Johny".

Navzdory řečenému se nahrávce "Wir Kinder vom Bahnhof Soul" v německy mluvících zemích nebývale daří a deska několik týdnů okupovala první místa německé, rakouské i švýcarské hitparády. Recenze o Delayovi navíc hovoří jako o novém Falcovi nebo Foxovi, nad čímž se lze snad jen škodolibě pousmát.

Tak i tak, Delay věrně kopíruje život hlavní hrdinky původní tištěné předlohy "My děti ze stanice ZOO" - Christina F. je totiž podle berlínských tamtamů opět závislá na heroinu a prodává své tělo za pětku na Kottbusser Tor. Delay pak prodává svůj um podobně laciným způsobem, severozápadně od ní.

Jan Delay - Oh Jonny