Aneta Langerová, zdá se, patří mezi ty zpěvačky, které nemají vyloženě antifanoušky. Zbývají tak dvě skupiny lidí - nadšení příznivci a neutrální ti, kteří si ji třeba sami neposlechnou, ale minimálně ji respektují za její přístup k muzice a k superstářímu původu. Langerová je zkrátka osobností, která s onou zatuchlostí české hudební scény skutečně něco dělá. A tyhle ambice ji neopustily ani na jejím třetím albu nazvaném "Jsem". Na něm dala sbohem experimentálnějším muchowinám a za pomoci producenta Martina Ledviny se vrátila k přímočařejším a rockovějším písním. Vaška Trávníčka v hlavní recenzi výsledek ohromil: desku nazval nejlepší zpěvaččinou nahrávkou a ocenil vysokou osmičkou. Vybraná pětice z redakce s ním ale souhlasí jen v jediném případě, ve všech ostatních jsou pocity ze "Jsem" horší, což v součtu z alba činí jen lehce nadprůměrný počin.

---

Michal Koch - Návrat velkého hlasu (8/10)
Vztah k interpretce: Dá se říci trochu osobní.

Do třetice všeho dobrého. Novinka "Jsem" má pro mne tři základní roviny, které je mi třeba hodnotit samostaně. První je návrat velkého hlasu. Aneta po malém vzbouření se tomu, co od ní publikum ponejvíce očekává, znovu ukazuje, co za drahé kovy všechno v hrdle má. Toť za prvé. Za druhé je to hudební stránka, která je vynikající, producent Martin Ledvina udělal pro Anetu stejně dobrou službu jako již dříve pro jiné. Navíc Anetin aktuální přístup nemusím si sama skládat úplně všechno spojený s výtečným čichem na dobré spolupracovníky a skladatele činí toto album velmi chutným hudebním pokrmem. Snad jen fakt, že pro producenta i Anetu samotnou je nástrojem číslo jedna kytara, způsobuje, že je možná ke škodě věci upozaděn klavír - takový "Den" by v čistě klavírní podobě byl ještě působivějším songem. A do třetice texty. Jsou zde výtečné kousky ("V bezvětří", "Jsem" nebo "Jedináček"), ale bohužel i slabší, s prohřešky proti rytmu veršů, bez nápadu. Nejlepším příkladem budiž "Stačilo říct", ve které text plný středoškolských, špatně a gramaticky se rýmujících banalit téměř úplně ubíjí velmi pěknou melodii. Jako celek je ale "Jsem" dobrá deska a hlavně znovu krok kupředu.

Petr Balada - Něco tomu chybí (7/10)
Vztah k interpretce: Láskyplný odstup s kritickým přístupem a naopak.

Už ze živé prezentace nových kousků na letních festivalech bylo znát, že Aneta Langerová vydá silné album. Stalo se. Jedenáct písniček utvořilo přehlednou kolekci hitů, které nelze příliš co vytknout. Vydařené hudební autorské záseky samotné zpěvačky naznačují velké věci do budoucna. Zejména "Amor" má výborně vystavěnou melodickou linku. Anetin sebejistý zpěv je samozřejmostí. Paleta pozvaných hostů se jí pak přesně trefila do výrazu, potažmo do nálady desky pečlivě producentsky vybroušené. Jediné sporné místo vidím v zařazení "Jedináčka" od Oskara Petra. I přes nesporné kvality skladby mi nabourává jinak celistvý dojem z alba. Povedly se texty. Některé by si sice zasloužily proškrtat ("Den"), ale některé jsou naopak geniální ve své repetitivní jednoduchosti ("Dokola"). "Jsem" je za letošní rok rozhodně nadprůměrné domácí album. Přesto na něm ale ještě něco chybí. Konkrétně to, co dělalo minulý "Dotyk" tak zajímavým počinem - odvaha riskovat.

Martin Višňa - Chybí více výraznějších momentů (6/10)
Vztah k interpretce: Nenápadný pozorovatel.

Na rovinu: Aneta není mojí největší favoritkou mezi českými zpěvačkami, ovšem je mi velmi sympatické, jakou cestou se jako vítězka pračky na rychlotalenty vydala, aby dokázala, že žádným rychlotalentem není. Na "Spoustě andělů" tehdy nedostala kromě pěveckých partů více prostoru, dosyta si to ale vynahradila na komorním "Dotyku", až mnohé zaskočila - opět na rovinu - mne také: rockovější poloha z debutu mě oslovovala přece jen více. Novinka "Jsem" je opět jiná, ovšem v tom smyslu, že si bere to dobré z obou dvou alb a výsledkem je třeba parádní singl "V bezvětří". V "Pokušení" si najdu ty svoje kytary, "Jedináček" mi nepřijde zas tak složitě čitelný. Aneta pracuje s hlasem, zní to moc dobře, ovšem jeden problém by tu byl. Kromě zmíněných tří písní si bez poslechu vybavím ještě skladby "Jsem" a "Amor", ale pletou se mi, většina zbylých splývá, a kdybych je slyšel bez jakékoliv souvislosti někdy někde, s určitostí bych řekl jen, že je zpívá Langerová, ovšem, jestli je to "Den" nebo "Vzpomínka", to už ne. Příjemné album, ale zasloužilo by více výraznějších momentů.

Adam Eff - Milá recyklace s přívlastky? (5/10)
Vztah k interpretce: První kolečko podepsané, druhé i s DVDčkem, ale to třetí si nekoupím.

Na "Jsem" mě až podezřele mile potěšil její neanetovský pěvecký projev. Mazlivé a mocné výšky, něžné frázování, přestože někdy otevírá pusinku až zu viel (ců-fíl). Oproti předchozím nahrávkám obohatila i instrumentace. Smyčce a flétny, proč ne? Texty posunula neidentifikovatelně, jsou všelijaké, ale nechci je shazovat a psát, že jsou nudné (nesmyslné, pseudoumělecké a rádobypoetické), toto přece není povrchní bulvár... Mně nevadí, ba dokonce sympatizuji s jejich tajemnou obrazností. Jediná věc, kterou bych vytkl, je ten odpudivý a podprůměrný obal. Ty předchozí bývaly vizuálně alespoň téměř fikaně pantonové nebo nápadité. Opomenu-li tento (podle mě svým způsobem podstatný) aspekt ovlivňující můj pohled, nebudu se bát napsat, že Aneta, která "Je", předložila masám slušné album. Jejího žánru. A těm, kterým vyhovuje, se zavděčila. Subjektivně jsem čekal nějaký posun, kupříkladu směrem k Siobhán Donaghy nebo Imogen Heap, místy jemné electro podmazy a méně strachu experimentovat s hudební formou... Ale nechci křivdit a pokorně si zakáži použít pojmů jako "zklamání" nebo "recyklované selhání".

Honza Průša - Aneta otevřela ty nejméně zajímavé dveře (4/10)
Vztah ke zpěvačce: Mám ji rád, je mi sympatická a hodně jí držím palce.

Aneta Langerová byla v době SuperStar zajímavou osobností, která jako by do soutěže nepatřila. Osobností, která se nebude hrnout do estrád a muzikálů, tou co má šanci uspět jako zajímavá sólová zpěvačka, a přitom zůstat svá. Její třetí deska ale více než cokoliv jiného vyznívá jako obyčejná, středněproudá nahrávka. Chybí jiskra mládí, pocit svobody a životní energie, radost z riskování. Naproti tomu vše působí až příliš vyleštěně, vyhlazeně, přeprodukovaně. Jako by se Aneta bála vlastního stínu nebo výraznějšího neúspěchu a selhání. A tak vše musí vyznít dokonale a čistě. Jenže ve svém důsledku je nahrávka sterilní a nudná. Langerová je určitě pořád svá, věřím jí její upřímnost. Ale z alba nic takového neslyším. A nebýt jejího charismatického hlasu, nebylo by na desce nic, proč ji poslouchat. Aneta otevřela ty nejméně zajímavé dveře. Ty, co směřují do pokoje s nudným katalogovým a naprosto neosobním nábytkem. A i když je sama o sobě pořád velká osobnost, stejně nemá šanci zvrátit pocity, které takový pokoj vyvolává.

---

Album: Aneta Langerová - Jsem
Průměrné hodnocení: 6/10
Celkový čas: 46:46
Skladby: V bezvětří, Jsem, Amor, Jedináček, Pokušení, Už víš, Motýl, Stačilo říct, Dokola, Den, Vzpomínka