Velká předslavíkovská loupež

Album "Hvězdy jako hvězdy" bylo v roce 1998 protkané hitovou nití a bylo to fajn, jenže svět je dnes o jedenáct let starší, a nazpívat české verze zahraničních hitů se tak již nejeví jako vrchol umělecké tvorby. Podobné aktivity náleží vesnickým zábavovkám, rozhodně však ne dlouhodobě nejúspěšnější zpěvačce v Česku. Jinými slovy, co bylo módou v dobách hluboké totality i v nevybouřených a rozbouřených devadesátých letech, se v současnosti jeví jako přežitek minulosti. Dříve originály nahrávek širší veřejnost neznala, snad i proto melodie často mylně připisovala na vrub českým interpretům. Dnes však původní znění písní lidé znají, a Lucie Bílá se jim tak zákonitě jeví jen jako komparzistka, která by si navzdory svému nedozírnému talentu zmínění svého jména v závěrečných titulcích po skončení dramatu "Bang! Bang!" neměla zasloužit.

Její aktuální počin rozhodně není špatným albem, jak by se mohlo po přečtení úvodních řádek zdát. Jen není albem Lucie Bílé, ale albem osvědčených melodií. Původní koncept desky vycházel ze šedesátých let, nakonec se ale v repertoáru objevila píseň "You Are My Destiny" (v podání Bílé "Saint Germain") od Paula Anky z roku 1958 i dvanáct let stará bondovka "Tommorow Never Dies" ("Martini Dry") v originále od Sheryl Crow.

Filmová tvorba dvojici Bílá-Soukup učarovala, na desce se totiž objevují i písně ze snímku "Kill Bill" nebo kultovního westernu "Butch Cassidy a Sundance Kid". Otextování většiny skladeb svěřila Bílá textařce Gabriele Osvaldové, což lze kvitovat s povděkem, protože Osvaldová odvedla kvalitní práci a nabídla z větší části výrazné texty. Škoda že mnohdy se k osvědčeným písním jednoduše nehodí. Kdyby byli Soukup s Bílou vybrali méně známé skladby, paradoxně by to albu "Bang! Bang!" jen prospělo, protože textově se zaběhnutým klišé nahrávka zdařile vyhýbá.

Čtyřměsíční snaha přesto nabízí jen průměrný materiál, z kterého pak vyloženě negativně vystupují dvě skladby. Tou první je "Tygřice", což je předělávka rockové vypalovačky "You Shook Me All Night Long" od AC/DC. Do celkové koncepce alba se absolutně nehodí a ostatně ani Bílé příliš nesedla. Neurvalý hlasový projev je přespříliš uječený a celá fraška by možná úspěšně posloužila jako alternativa k songům á la Když něco rozeberem, tak leda buldozerem. Do podobné kategorie se Bílá, pevně doufám, degradovat nechtěla.

Druhou písní, s kterou není od začátku něco v pořádku, je "Most přes rozbouřené vody" otextovaný Pavlem Vrbou. Právě patetický text způsobil Bílé křeč, která trvá až do posledního tónu skladby Paula Simona. Před třiceti lety si navíc stejnou píseň vystřihla na studiové nahrávce i Helena Vondráčková, takže jsme se nyní dočkali plagiátu plagiátu. Přestože je celé album nahrané živým orchestrem, ani sebelepší smyčce nezachrání trapnost, jaká ze zmíněných dvou stop na kilometry srší. "Bang! Bang!" je tedy jen průměrný počin nadprůměrné zpěvačky, což je poněkud málo.

Nuže, život vypadá krásně při pomyšlení, že se hudba tvoří především pro tupá stáda, která ji navíc hojně kupují, o čemž svědčí pohled do aktuálních hitparád prodejnosti. Průměrné album si zaslouží průměrného posluchače. Bohužel průměrnosti je v naší společnosti stále nadprůměr... á propos, už jste poslali Lucce hlas do Českého Slavíka? Protože co kdyby to letos náhodou dopadlo všechno jinak?