Tak mi tedy povězte, jak dopadl středeční fotbal. Mně nezbývá než připomenout, že večírek, který se odehrával v době fotbalového přenosu v pražském Lucerna Music Baru a na kterém mnozí z vás chyběli, stál za to. Celé se to jmenovalo "Drop In aneb represe nic neřeší" a navazovalo to na tradici megakoncertů tisíce skupin během jednoho večera ve velkém sále Lucerny. Ve středu se v Lucernabaru sešlo kapel řádově o nulu méně a v nelogické přímé úměře se snížil i počet diváků. Přitom šlo o regulerní padesátiminutová vystoupení, takže co do možností vyjádření jednotlivých skupin byl poslední Drop In mezi ostatními zatím nejpoctivější. Na druhou stranu přibližná třístovka návštěvníků navodila v členitém prostoru klubu velmi příjemné zázemí pro pohodlný poslech a volný pohyb.

Krásným novým strojům se v osm hodin před hrstkou prvních návštěvníků asi nezačínalo lehce. Nicméně během vystoupení se stihli rozehřát a s přibývajícím počtem fanoušků vzrůstala i uvolněnost kapely, kdyby závěrečnou "Felicii" odehráli v této podobě o tři hodiny později, dalo by se s jistotou mluvit o jednom z vrcholů večera. Navazující Bratři Karamazovi měli těžké postavení. Jejich máničkovský bigbít střižený undergroundem by se býval možná hodil do menšího sálu (nejlépe našlapané dýmem zacloněné hospody) a snesl těsnější kontakt s divákem, v čase a prostoru, který jim byl poskytnut zde však příliš neobstál - zejména v kontrastu s instrumentálně nabitými KNS. Přitom má-li ta která hudba kořeny v místech docela odlišných od mírně snobsky laděného Lucerna Music Baru, nemusí její přenesení sem znamenat neúspěch. Harmonikář Václav Koubek provozuje hudbu, která by mohla být synonymem klasicky hospodské připité nálady a přesto jeho vystoupení v ozvučeném sále se světly a s pódiem nebylo nemístné, ba naopak, dík pročištěným aranžím a profesionálním spoluhudebníkům (Ponocný, kytara /I.Hlas/; Jeřábek, saxofony /Garáž/; Rychta, bicí /ex Čechomor/ - dohromady Bezvětří, repertoár se opíral hlavně o stejnojmennou desku) nabyla jeho nálada na intenzitě a poslechovosti. Z docela jiného soudku byla následující Neuropa ze Slovenska. O ní jste na MusicServeru jistě již četli a ještě číst budete, její vystoupení na Drop Inu mne jen ujistilo, že tudy cesta kombinace elektroniky s živou hudbou rozhodně vede. Repertoár tvořily zejména písně z debutového loňského alba, za zmínku stojí i svérázná předělávka Bregovičovy "Ringi Ringi Raja" - a to se od listopadového koncertu v pražském Roxy ještě ksakru vyhráli. Garáž na svém výrazu zamrzlé konzervy bigbítu konce osmdesátých let trvá nadále, a to ne jen při vydávání nových a nových desek, ale i při koncertním vystupování. Na důvod se neptejte mne, ale pánů muzikantů, protože o tom, že by je společné hraní nějak motivovalo, či snad nedejbože bavilo, nemohu jako divák utrousit ani slovo. Švihadlo přesně stvrdilo roli, která od něj byla očekávána, částečně roztancovanému, částečně rozpouštějícímu se publiku, splnili, co měli, jejich přidrsnělé dub-reggae se do popůlnoční atmosféry přiopilého Lucerna Baru maximálně hodilo.

Ale to už většina z vás, kteří jste pro ten večer dali přednost fotbalu před kulturou, pravděpodobně zařezávala... Kdybyste se rozhodovali příště, tak neopomeňte, že podobně nekomerčně zaměřených koncertních událostí u nás ubývá a že až pořádající Alternative Music Production dojdou všechny zálohy, přijdete o možnost některé kapely vůbec vidět. Dobrá, nebuďme hysteričtí, řekněme, že je neuvidíme pohromadě v dobře nazvučeném prostoru, za levnou cenu (když vydělíme 275.- vstupného šesti...) a v centru hlavního města. Ještě stále by mě zajímalo, jak dopadl ten fotbal?

Drop In, Lucerna Music Bar, Praha, 21.2.2001