Věřte tomu nebo ne, Joss Stone je pořád hodně mladá (je jí teprve dvaadvacet). Nahrávka "Colour Me Free!" znamená již čtvrtý zářez na poli řadových alb. Potěšující je, že kašle na trendy a dál si to žene po té své soulovo-popové dálnici. Nemění svůj styl, spíš se snaží pilovat již vymyšlené. Proč by taky měnila, když ji doma i ve Spojených státech zbožňují od bujné hřívy až po palec u nohy, který nám ukazuje na obalu. S aktuální nahrávkou tam startovala na desátém místě hitparády Billboard 200. Jenže u nás má tradičně pozici o mnoho těžší. Není čemu se divit, vždyť tady není nijak zvlášť populární ani Amy Winehouse.

"Colour Me Free!" trpí podobným problémem jako její předchozí desky. Je až příliš zaměnitelné a míchá zlato se štěrkem. Těžko by se mi vybíral i singl. Chybí něco reprezentativního. Možná bych nakonec stejně sáhnul po prověřené "You Got The Love". Povedené coververzi veleúspěšného hitu od The Source a Candi Staton. Podivné je i řazení skladeb. Začátek je hodně mdlý a nezáživný. V půlce se deska zlomí, začne být zábavná a přinese i několik překvapení.

Joss má to štěstí, že dokáže i průměrnou píseň spolehlivě vytáhnout svým sytým hlasem. Opět vás přesvědčivě utvrdí v tom, že talentu dostala stovky tun plus několik tisíc kilogramů do zálohy. Dokonce si napsala i nejlepší duet letošního roku s názvem "Stalemate". Nebo jste snad slyšeli lepší? Hlas Jamie Hartmana se s Joss úžasně doplňuje, píseň má krásnou atmosféru a melodickou linku na klavír, kterou občas podpoří i jemné tóny kytary či housle. Nádherně zaaranžovaná emocemi nabitá bomba, která bude jistě patřit do jejího zlatého fondu.

Skvělý je i cover Raye Charlese "I Believe It To My Soul". David Sanborn ji opepřil funkujícím saxofonem a Joss se nám ukazuje jako hotová soulová osobnost, co už dnes je Anethou Franklin mladých. Za zmínku stojí i výtečná valící "Incredible", jenž má pod svou stopáží necelých tří minut podepsáno hned osm autorů.

Bohužel nevýrazných věcí je příliš. "Governmentalist" s hostujícím Nasem propadává až do školní tělocvičny na vánoční besídku. Pětiminutová "4 And 20", ve které uslyšíte několik evidentních vzorů, je sice příjemná, ale v jádru tak neoriginální a obyčejná, že nudí již na první poslech. Zaměnitelnosti se neubránili minimálně ještě tři další písně.

Joss Stone natočila opět nevyvážené album, ale má v sobě tak zvláštně silnou jiskru, že se jí dá leccos prominout. Další věcí je, že po naposlouchání si to užijete mnohonásobně více, tahle holka totiž nenahrává prvoplánované věci. Vsadil bych si, že se od ní v budoucnu dočkáme ještě něčeho velikého...