"My máme parní stroj, úžasné hudby zdroj," mohli by si bez uzardění vyšít na prapor a nikdo by jim to chvástání nevyčítal. Neboť je radost zjistit, že ještě existují kapely, které se dokážou vyvíjet, aniž by podlézaly posluchačům. Je radost zjistit, že navzdory protežovaným trendům vyjde nahrávka jimi nepoznamenaná. A do třetice je radost zjistit, že se ještě najde někdo, kdo dokáže radost hudbou přenášet. Ano, poslech nové desky Gossip vám zprostředkuje radost až na kost zabalenou do podoby energetické bomby.

Cesta od debutu "That's Not What I Heard" z roku 2001 k letošní náloži "Music For Men" nebyla zrovna přímočarou dálnicí. Garážový sound obalený punkovou úderností tehdy překvapil, ale davy neoslovil. Už tehdy ovšem zaujala zpěvačka Beth Ditto, která se nakonec stala hlavním tahounem kariéry kapely. Dokazuje to i nové (už čtvrté) album. Ditto na něm získala více prostoru, více možností vyzkoušet rozličné polohy svého silného hlasu. Písně nepřesahující kdysi dvouapůlminutovou hranici nabobtnaly ke čtyřem minutám. A Beth Ditto řádí. Je svádivá i ironická, vybuchující i střídmě melancholická. Hlavně je ale hlasitá. Není se však čemu divit, neboť producentský dohled nad nahrávkou měl (a na klávesy hostoval) Rick Rubin.

Producent, který spolupracoval se Slayer, Metallicou nebo partičkou System Of A Down asi stěží změní své návyky, co se týče hudebního hluku. (I když třeba Shakiru ztlumit dokázal.) Gossip ale na lepšího týpka kápnout ani nemohli. Ostatně Rubin se podepsal i pod jejich vynikající koncertní záznam z Liverpoolu. "Music For Men" nemá sice živočišnou sílu živáku, ale dramatickou gradující strukturu ano. Úvodem tepající songy v sobě od začátku nesou tíhu očekávaného výbuchu. Tušíte, že každou chvíli přijde exploze v refrénu, ale Gossip jsou natolik hudebně chytří, že ne vždy k ní dojde v očekávaných místech. Možná i proto udrží po celou dobu stopáže pozornost, možná proto deska baví.

Nahozený řemen nespadne od prvního po poslední track. Nastavené tempo nutí skákat nebo si alespoň podupávat do rytmu. Beth Ditto chvílemi zpívá jako královna zlaté éry diska ("Pop Goes The Word") a chvílemi jako vévodkyně z grunge ("2012"). Všechny své polohy přitom cedí přes soul v krvi. Vpřed ji ženou mazané basové linky Nathana Howdeshella a rytmus udávající bicí Hannah Blilie, která se kapely drží pátým rokem. Závěrem se mezi ně ještě navíc vklíní zvuk saxofonu. Děje se tak ve skladbě "Spare Me From The Mold" připomínající nejen období, kdy garage hrál u Gossip prim. "Music For Men" je ideální deskou na večírky. Zvláště v případě, kdy osazenstvo je natolik hudebně různorodé, že vybrat společného jmenovatele vkusu lze jen obtížně. Akorát si ověřte, jak jsou na tom všichni s angličtinou.