Na vydání remasterovaných řadových alb The Beatles se čekalo opravdu dlouho. První vydání alb liverpoolské čtyřky na CD nosičích se datuje do roku 1987, od kteréhož roku pochopitelně technika velmi pokročila. Po ochutnávkách "Let It Be Naked" a "Love", jež ukázaly, co lze z původních pásů ukrytých v archivu studií Abbey Road vykutat, se očekávaní tisíců fanoušků znásobila. A jednoho devítkového dne se po čtyřech letech usilovné práce zvukových inženýrů/kouzelníků ony tisíce dočkaly: remasterovaná řadová alba jsou konečně k mání. Pojďme se podívat na to, jaké má takový fanoušek důvody vytáhnout z kapsy obnos nemalý, by sobě pořídil alba, která beztak v nějaké podobě již dávno vlastní.

Malé upozornění předem: tento text pojednává o boxu alb remasterovaných ve stereu. K mání je též deset alb ve svých mono verzích (od "Please Please Me" po "The Beatles (White Album)"), tyto verze však nejsou předmětem tohoto článku. Nečekejte též text pojednávající o obsahu alb jako takovém, tomu jsou věnovány první a druhý díl již dříve vydaných "Poutí po albech The Beatles".

Důvod první: mini repliky původních vinylů
Nejsem sběratelem vinylů, leč je třeba přiznat, že první CD edice řadovek The Beatles připomínaly původní vinylové edice jen přibližně. Samozřejmě obaly nebyly nikterak měněny (s jednou výjimkou), jen se tak nějak moc neřešilo, jak budou booklety a potisky disků vypadat. "Sgt. Pepper" měl booklet příliš tlustý, i vsadil se tento namísto do krabičky do přidaného papírového obalu, "Bílé album" pak je dokonce onou zmíněnou výjimkou, neb původně též bílý, jen do papíru vyražený nápis "The Beatles" je na cédéčku šedý, na jiném místě a větším písmem. Potisky disků jsou zmršeny zejména obřímy logy Compact Disc Digital Audio, která možná byla působivá před dvaadvaceti lety, nikoliv však dnes. Nic z toho se v případě nových vydání neopakuje. Všechna cédéčka jsou umístěna do krabiček z křídového papíru, přední strany přesně kopírují své předobrazy z vinylových edicí (s malým doplňkem v podobě log The Beatles a Apple v levých horních rozích), a zmíněné "Bílé album" je zasunuto do opravdu naprosto bílého přebalu s pouze vytlačeným nápisem, stejně jako tomu bylo na vinylu. Také potisk disků samotných téměř přesně kopíruje středy původních vinylových desek jen s drobnými výjimkami, jako jsou malá loga enhanced CD nebo Made in EU.

Důvod druhý: booklety
Snad ani nemusím zmiňovat, že i booklety jsou z velmi kvalitního křídového papíru. Důležité je ale jednak to, že jejich titulní stránky jsou vždy naprosto přesnou zmenšeninou původních obalů (tedy i bez výše zmíněných log v levém horním rohu), jednak pak jejich obsah. Naleznete v nich nejen veškeré informace, které byly také v původních edicích (The Beatles například byli jedni z prvních, kteří přikládali k deskám texty písní), ale i mnoho materiálu navíc. Každá knížečka obsahuje dva zasvěcené texty, z nichž vždy první pojednává o historických souvislostech kolem daného alba, druhý pak popisuje nahrávání jako takové. K tomu je v každém bookletu několik dříve oficiálně nezveřejněných fotografií z příslušného obobí.

Důvod třetí: dokumenty o nahrávání
Každé album je doplněno o několik málo minut dlouhý videodokument, popisující okolnosti vzniku té které desky. Komentáře účastníků a časté, dříve (alespoň mnou) neviděné záběry a fotografie ze studií působí trochu jako materiál, který se nevešel do dokumentární série "Anthology", to jim ale nijak neubírá na zajímavosti. Kdo si pořídí alba jednotlivě, má možnost pustit si dokumenty na počítači z cédéček, kdo zakoupí celý box, nalezne v něm i DVD se všemi těmito dokumenty v celkové délce padesáti minut.

Důvod čtvrtý a nejdůležitější: zvuk
Co samozřejmě ale zajímá posluchače nejvíce, je výsledek čtyřleté práce na remasteringu zvuku z původních pásů. Úhrnem se dá říci asi tolik: vše je výrazně dynamičtější, zvuk má nádherně velkou hloubku a jednotlivé nástroje jsou mnohem lépe čitelné. Úplně zmizel plechovkový efekt u činelů a začasté je konečně pořádně slyšet, co vlastně Ringo všechno hraje včetně všech možných perkusí. Mnohem čitelnější jsou také vícehlasy, věc u The Beatles veledůležitá. Rozdíl není tak do uší bijící u skladeb, které se objevily na albu "Love", neboť jsou již v této nové kvalitě slyšené, a také čím novější jednotlivé nahrávky jsou, tím ubývá věcí dříve vůbec neznatelných, což je logické, jelikož čím později se nahrávalo, tím více stop a lepší technika byla použita.

Někdo může namítnout, že diskografie The Beatles je na CD k dispozici již dvaadvacet let, a proto je nové vydání remasterovaných nahrávek jen taháním peněz z kapes fandů lačných všeho, co nese jméno skupiny. Takovým vzkazuji: ano, tento box není pro vás. Jiní mají cédéčka za zastaralý přežitek a jinak než v MP3 hudbu odmítají poslouchat. Ani ty nemíním o kvalitě remasterovaných reedic přesvědčovat. Ale ti, kteří si chtějí vychutnat dílo legendárních Brouků v té nejvyšší kvalitě, ti si budou u těchto šestnácti disků chrochtat blahem.