Jelikož jsou Rybičky 48 poměrně známou partou, vznikl před časem současně s touto recenzí i rozhovor. Během něj se musicserver.cz dozvěděl třeba i to, jak by vlastně měly vypadat objektivní recenze desek. Chce to prý vžít se do toho, jak Rybičky 48 muziku vnímají. Proč si tedy nenechat poradit.
Ve
zmíněném rozhovoru šlo konkrétně o slova kytaristy Petra:
"Když to píše člověk, který se dokáže vžít do toho, jak my tu muziku vnímáme, samozřejmě tu kritiku napíše tak, jak my očekáváme." A další z úst manažera Martina zněl:
"Kdo má tenhle styl muziky rád, tak napíše odpovídající recenzi." Znamená to, že uznávám-li
Jaksi taksi,
Inékafe,
Blink 182 nebo
New Found Glory, musím nutně ocenit také
Rybičky 48? Uvidíme.
Bandě z Kutné Hory sice nechybí energie, coby základní element pop-punku (zejména v živém provedení to funguje docela dobře), jenže tím výčet společných ukazatelů končí. Petr má samozřejmě pravdu, když komentuje podstatu pop-punku slovy:
"Co chceš vymyslet nového na třech akordech." Příliš nového se skutečně vymyslet nedá, přesto lze tento styl dělat zábavně, což se Rybičkám 48 příliš nedaří. S výjimkou hostujícího
Michala Davida v úvodní "Viva la Revolución", jenž vás pobaví stejně jako text o -náctiletých pseudopánkáčích-revolucionářích z McDonalda, a nápadu závěrečného duetu s
Bárou Zemanovou "Zamilovaný/Nešťastná" si příliš zábavy neužijete. Chybí tomu lehkost a jiskra.
Petr zmínil nové hudební vychytávky:
"Sice jich tam moc není, ale bystrý posluchač je najde." Skutečně se občas něco objeví, avšak jde spíše o ojedinělé prvky (zajímavé zkreslení kytary), nic výrazného. A jsme u toho - výrazné není v podstatě nic. Na předchozích deskách nebyla o výrazné skladby nouze, tentokrát je to ovšem průšvih. Zajímavá melodie, neotřelý kytarový riff, punkový drive, toho všeho je zoufalý nedostatek. Když už se něco nadějně rozjede, třeba "Vlastní křídla", v půlce dojde pára. Pozůstatkem úspěšnějších let je kromě zmíněné "Viva la Revolución" už jenom "Páteční večer" s překvapivou stavbou a nevšedním kytarovým sólem v závěru. Přitom kluci rozhodně nejsou špatní muzikanti, k jejich škodě však těch pár instrumentálních vyhrávek v celkově nevýrazném materiálu nevynikne.
Co by to bylo za recenzi kutnohorské kapely, postrádající zmínku o textech.
"Zpíváme o tom, co prožíváme," tvrdil několikrát bubeník Ondra.
"Kluci prožívají jiné věci než v sedmnácti," zmínil zase Martin. Věřím tomu v případě vskutku rozumné "Vlastní křídla" o opouštění rodného hnízda. A co dál? Vždyť vy podle textů prožíváte to samé, co v těch sedmnácti?! Balení holek, sex, masturbace, sex, holky, masturbace... Namátkou:
"Najednou chci po tobě víc - to jsou ty chvíle - když schováváš se pod peřinou. Najednou chci po tobě víc - jsem v plný síle - už nechci si hrát na honěnou. Najednou chci po tobě moc - návštěva v klíně - pro bolest hlavy odložený představení." ze skladby "Najednou". Dál třeba
"Vždycky jsem myslel, že spíš holky lovíme my. Teď už vím - jsou to kecy, když schovávám se za domy. Když ňáký nedáš, tak svolá další do davu. Seš synem smrti, přicházíš o hlavu. Lovecká sezóna začíná, každá holčina detektor zapíná. Lovecká sezóna začíná, každej klučina dává led do klína," z "Lovecká sezóna". Chudáci Rybičky 48, ti ale trpí!
To však zdaleka nejsou jediné lahůdky. Tak třeba příběh songu "Krvavý Valentýn": je Valentýn, on jí nechá zahrát písničku v rádiu, koupí pití a chce se milovat. Bohužel, ona má menstruaci. A jak to dopadne?
"A já blbec pitomá mám teď v trenkách nabitej kvér. Tak sorry holka - tohle není fér, ne tohle není fér. Dneska budeš aspoň klečet, jinak bude krvavej Valentýn." Děsně cool možná tak pro čerstvého teenagera. Jasně, nikdo po Rybičkách 48 nechce, aby zachraňovali třetí svět a celou galaxii, ale klukům táhne na pětadvacet, takže bych místo zastydlých pubertálních projevů (slovy kapely je to všechno nadhled) přece jenom čekal něco hodnotnějšího. Buď je trojice duševně lehce opožděná nebo sakra prvoplánově směřuje do řad zmíněných
-teens, jež jim všechny ty jejich "problémy" žerou. To měl na mysli Petr, když mluvil o vžití se do jejich vnímání muziky?
"Když je (recenze)
napsaná ve stylu: 'Tohle super, tohle ne, tohle fajn, tady to skřípe, klukům bych doporučil tohle a tohle', je to super," tvrdí Petr. Nuže dobrá: kluci, s další deskou si dejte víc na čas. Vydávat jednu placku za druhou, když chybí pořádný materiál, nemá smysl. A zkuste trochu vyspět, zredukovat dívčí klíny a jejich dobývání. To už tu bylo x-krát a ani vaše fanoušky to nebude bavit věčně. Také zapracujte na formě textů - Kuba pro toto řemeslo příliš schopností nepobral a často je znát, že obraty jsou samoúčelné, hlavně aby se to rýmovalo.
PS: Ona
odpovídající recenze, jak by si ji R48 představovali, z toho bohužel není a to je čtyřka v hodnocení ještě milosrdná. Jestli ta chyba nebude jinde...