Před vlastní recenzí bych si rád dovolil pár slov historie. Red Hot Chili Peppers (RHCP) se mi hodně líbí, nikdy jsem si nevšímal kytary zvlášť, prostě celé je to skvělé. Až v souvislosti s poslechem třetí Frusciantovy sólové desky jsem zjistil, že byl velký fanoušek RHCP a že se ke kapele připojil až při nahrávání alba "Mother's Milk" z roku 1989, od kterého RHCP "beru". Spolunatočil také veleúspěšné "Blood Sugar Sex Magik" z roku 1991. Pak ovšem neunesl slávu (dost obvyklý proces u umělců), začal si s heroinem a opustil kapelu na turné. Od té doby vydal dvě sólovky, ale neslyšel jsem je, dle CDnow jsou "obskurní". Asi na poslední chvíli se vzpamatoval, prošel léčením, takže ho v roce 2000 mateřští RHCP přijali k sobě při nahrávání posledního, opět velice úspěšného, alba "Californication".

Co na jeho albu "To Record Only Water For Ten Days" zaujme na první poslech, je hodně velká odlišnost od tvorby mateřské kapely. Osobně to považuji za klad, není nutné za každou cenu být jiný, ale sólovek členů nějaké kapely prakticky neodlišitelných od produkce "matky" si "užijeme" dost. Frusciante je kytarista, takže všechny skladby jsou na tomto nástroji založeny, ale velice často zní "normálně", tzn. bez boosterů a krabiček, dost často je "jednoduchá". Co asi překvapí, je použití elektroniky, ale v malé míře, dost často jde spíš o zvuky, dokonce nijak "moderní", někdy o syntezátorové plochy. Nejvíc je elektronika přítomna v rytmice, která je úplně umělá. Neznamená to nějaké taneční rytmy, dost často si to jen tak "šelestí". Ostatně celé album si Frusicante napsal, nahrál a produkoval sám, tudíž použití mašinek bylo nevyhnutelné.

Úvodní "Going Inside" byl jako pilotní singl vybrán velice dobře, v úvodu přitvrzená kytara, lehce šlapavý rytmus, osobitý zpěv, hodně silná věc. Takových je tam víc, pokaždé jiným způsobem opakují předchozí řádky, v osmé "Ramparts" mi lehce připomene tvorbu RHCP, ale příjemně, jako když zahlédnete z vlaku nějaké známé místo. Některé skladby jsou jen instrumentálky. Zajímavý je také zpěv, často zní jak od starého chlapa (je mu 30), jindy zase stoupá do výšek ("Fallout"), pro někoho možná až moc, ale je osobitý (párkrát mi lehounce připomněl Petera Gabriela), za což by mnozí zpěváci dali nevímco. Pokud jde o texty, natolik jsem do nich bez bookletu (recenzi jsem psal z promoCD) nepronikl, nicméně okruh témat, myslím, dobře naznačuje rozhovor s ním.

Z desky je svým způsobem cítit, jak album vznikalo. Jednotlivé skladby si Frusciante psal před koncerty apod. Z délky alba a počtu skladeb vyplývá, že x-minutová kytarová sóla nehrozí, některé věci zní jako ne úplně dokončené nápady, což vůbec neznamená, že by byly špatné, nebo že by "správná" skladba měla mít třeba čtyři minuty. Přesto bych u některých uvítal "dokončení", také živá rytmika by někde pomohla.

Přesto musím říci, že deska mě hodně mile překvapila a připomněla mi, i když hudebně je trochu jinde, podobně silnou a skvělou sólovku Scotta Weilanda, člena Stone Temple Pilots. Takže vřele doporučuji nejen fanouškům RHCP, ale i všem, kteří se zajímají o kvalitní písničky bez ohledu na žánr.

CD k recenzi poskytla firma Warner Music.

Album: John Frusciante - To Record Only Water For Ten Days
Hodnocení: 8/10
Celkový čas: 42:22
Skladby: Going Inside, Someone's, The First Season, Wind Up Space, Away & Anywhere, Remain, Fallout, Ramparts, With No One, Murderers, Invisible Moment, Representing, In Rhyme, Saturation, Moments Have You