Kdybyste ho potkali na ulici, asi byste čekali, že po vás bude chtít pětikorunu na rohlík a kdybyste na něj narazili u pisoáru v Hiltonu, zřejmě byste volali ochranku. John Frusciante nevypadá dobře. Dlouhodobá závislost na heroinu z něj přímo čiší, i když je z toho podle všeho venku. Působí roztřeseným dojmem a svým tělem image nejsexuálnější skupině na světě rozhodně nezvedá. Přesto je tím, kdo stál coby kytarista u jedné z desek, která zásadně ovlivnila kulturu dvacátého století. I když to nebyla zdaleka jejich první deska, nahrávka "Blood Sugar Sex Magik" znamenala pro Red Hot Chili Peppers skutečný vstup do světa těch nejlepších. John Frusciante byl před vstupem do kapely zarytý fanoušek, který neměl rád drogy. Pak díky nim ztratil kapelu i smysl života. Natočil dva sólové projekty. Potom mu dali Peppers další šanci. "Californication" byl nový start. Nový začátek. A taky důležitá doba pro přípravu třetí sólové desky "To Record Only Water For Ten Days". Když John mluví, přeskakuje od tématu k tématu. Není jednoduché ho poslouchat. Někdy to působí jako nesoustředěné blábolení. Rozhodl se poslechnout hlasy ve své hlavě a sdělovat světu svou pravdu. Pokud v tom po přečtení nebudete mít jasno, vezměte na vědomí, že tohle bylo poslední sezení dne, ve kterém se John od rána svěřoval novinářům. A to může být omluva.

Deset dní a jenom voda?

Změnil jste na sólové desce nějak styl, jakým hrajete? Přeci jenom, poprvé je část použitých nástrojů elektronických.

Moc se mi líbí, jak hraju na kytaru. Taky se mi líbí kompletně naprogramovaná hudba. Písničky jsem skládal s kytarou, takže ta je tam vždycky. Ale všechny ostatní nástroje jsem udělal uměle. Protože tak jsem to prostě slyšel. Moje další album bude obsahovat víc živých bicích, než tohle. Už mám bubeníka. Novým věcem ten elektronický stačit nebude.

Jaký má význam jméno alba "To Record Only Water In Ten Days"? To jste pil během natáčení jenom vodu?

Napadlo mě to před třemi lety. Měl jsem nápad, že budu pít deset dnů jenom vodu a pak natočím album. Ale pak mi došlo, že trvalo dva roky, než jsem se očistil. Název alba znamená očištění. Teď jsem ve stavu, kdy jsem schopen deset dní žít pomalu a pít jenom vodu. Trvalo to dva roky, než jsem dal dohromady pocity, které se mi honily v hlavě a čtyřdimenzionální svět, který jsem chtěl představit.

V čem je rozdíl mezi prací na sólovém albu a na albu s Red Hot Chili Peppers?

Věci, které jsem udělal na svoje sólové album, mají mnohem víc společného s mými osobními vztahy, různými energiemi a mojí duší. To všechno tvoří moji hudbu. S Chili Peppers je to kombinace, nebo spíš splynutí Anthonyho, Fleovy, Chadovy a mojí duše. Společná práce všech těch duší. Hledání místa, kde se mohou potkávat. Společná práce trvá dlouho. Sžít se s ostatními a napsat album nám zabere sedm měsíců. Vždycky spolu i bydlíme, takže můžeme dělat hudbu nepřetržitě. Ale nevnímám to jako dvě různé věci - jako deska Johna Fruscianta versus deska Red Hot Chilli Peppers. Všechno to vznikalo ve stejnou dobu. Písničky na sólové album jsem psal na turné po hotelových pokojích těsně před vystoupením. Prostě jsem potřeboval něco dělat, než jsem šel na pódium nebo když jsem měl přestávku. Anthony byl s rodinou, Flea se svojí dcerou, Chad v Michiganu. Já nikam nechodil, nenavštěvoval rodinu. Seděl jsem doma a cvičil na kytaru, skládal a zpíval. Pracoval jsem na tom, aby byl lepší můj hlas i to, jak hraju na kytaru. Prostě jsem dělal písničky. Když jsem nahrál dost dobrých skladeb, rozhodl jsem se je vydat. Ale nechtěl jsem ze sebe dostat všechny pocity, pročistit se. Udělat sólové album je pro mě spíš přirozená funkce mého já. Tvoření hudby je něco, co prostě musím dělat. Jinak bych umřel. Hraní s Chili Peppers a dělání sólového alba probíhalo v zájemné harmonii.

Co si vlastně zbytek kapely myslí o vašem albu?

Milují ho. Anthony i Flea ho prostě milují. Chad asi trochu žárlí, protože na něm nejsou živé bicí. Ale po pravdě - jsou na mě velmi hrdí. Před dvěma lety to byli jediní lidé, kteří mi věřili. Ostatní si mysleli: "Ten chlápek už má všechno za sebou, jeho život už dávno skončil." Ale Anthony, Flea a pár dalších lidí to viděli jinak. Věřili ve mě a to mě postrčilo zpátky do života. Teď mají upřímnou radost z toho, co dělám.

Na vrcholu popsvěta

Je vám příjemné, že jste jednou z vrcholných součástí popkultury?

Musíte si uvědomit jednu věc. Součástí popkultury je především můj obraz. Věřím, že to vlastně nejsem já. Tak například - já znám Anthony Kiedese jako člověka. Když potkám holku, která celé dny myslí na Anthonyho Kiedese a zas jen na Anthonyho Kiedese, tak vím, že ona má svého Anthonyho, který je pro ni skutečný. Znamená pro ni tolik, kolik Anthony znamená pro mě. Ale kdybychom se spolu o Anthonym bavili, nenašli bychom spojitost mezi tím, koho znám já a mezi tím, koho zná ona. Myslím, že jsou si oba rovni. Anthony, kterého znám já i Anthony, kterého zná ona. Jenomže tihle dva Anthonyové spolu ve skutečnosti nemají nic společného! Proto si myslím, že pokud jste součástí popkultury, existujete najednou nejmíň tisíckrát. Skládáte se z různých mediálních obrazů. Jedna osoba je na mnoha místech najednou. Když se nechám vyfotit dvěma foťáky najednou, budu existovat dvakrát. Takhle nějak to vidím. Myslím, že to, kdo doopravdy jsem, nemá nic společného s popkulturou. Na svůj obraz jsem hrdý a myslím, že v popkultuře odvádím výbornou práci.

Není to tak, že to, co děláte s Red Hot Chili Peppers, je mediální projekce a vaše sólové album je potom váš skutečný obraz?

Ne, to určitě ne. Red Hot Chili Peppers jsou pro mě stejně skuteční. Jenom to jsou čtyři lidi dohromady. Nikdy bych nedělal hudbu jen kvůli médiím. Chci prostě dělat krásnou hudbu. Nejsem ten typ, co sedí a vymýšlí, jak má hudba bude působit na lidi. To by byla komerce - něco jako boybandy a podobné věci.

Temné hlasy

Jak moc je pro vás důležitá hudba?

Hudba byla a je důvodem, proč žiju ve chvílích, kdy se cítím být opravdu naživu. Díky ní jsem mohl experimentovat se vším, s čím jsem chtěl, díky ní jsem mohl cestovat a díky ní jsem se dostal do stavů šílenství, do všech těch bitev s duchy. Vždycky jsem bojoval s duchy a podobnými věcmi. Buď jsem s nimi sváděl bitvy nebo měl dobré vztahy. Mohl jsem dělat to, co jsem chtěl. A nikdo v mém okolí tomu nerozuměl. Ale já měl určitý záměr. Pokusil jsem se sám sebe zničit. Teď v sobě pořád mám všechny ty pocity a dělám z nich hudbu. Byl jsem fyzicky úplně vyčerpaný, nečistý a vyvedený z rovnováhy. V té chvíli pro mě bylo důležité tu rovnováhu znovu získat. Napsat hudbu, která by byla reflexí podstaty té doby. Vlastně všechno, co jsem v poslední době napsal, je odrazem toho času. Cítil jsem věci, ale nemohl je vyjádřit. Teď pořád cítím stejné věci, ale už je umím vyjádřit. Je to připomínka doby, kdy jsem se nebál na všechno srát a nic nedělat. Svět se mi ztrácel, věděl jsem, že mám kam jít, protože mě tam vedla víra. Až když jsem byl úplně v rohu, jsem si uvědomil, že nemá cenu to vzdávat. Že je tu hodně cenného. Stačí naslouchat hlasům ve vaší hlavě a nedat na vůli těla a na kamarády, kteří vám říkají, co máte dělat. Někdy je dobré dělat věci, které od vás nikdo, ani vy sami, nečeká. Získáte určitý nadhled a nový pohled na sebe samého.

Přibližte mi prosím ty hlasy. Byly to duše lidí nebo co?

Než jsem odešel z kapely, slýchával jsem všechny ty hlasy ve své hlavě. Pořád. Některé mne zraňovaly a mátly, díky jiným jsem se cítil vážně dobře. Naučily mě krásné věci. Nemohl jsem přijít na to, jaký mezi sebou mají vztah. Za těch pět let jsem zažil velmi mnoho nocí, ve kterých jsem vedl jakési bitvy s dušemi. Bylo to šílené. Pamatuji si, že jsem se oblékl do těžkého oblečení a nandal si masku, vylezl na střechu a pobíhal tam čtyři hodiny. Chtěl jsem postřílet všechny duchy. Už v tom nemám moc jasno. Chtěl jsem něčím zabít určité duchy. Vidět je, jak odcházejí. Myslím, že tolik bojů mě mučilo. Pak celý můj dům shořel. Měl jsem pocit, že jsem se tak většiny duchů zbavil. Že všichni zůstali v tom ohni. Jenže další den jsem zjistil, že nic neshořelo, ale pořád jsem si myslel, že jsem způsobil požár. Myslel jsem, že to bylo přímo spojené s věcmi, co se děly v mém mozku. Sice nic neshořelo, ale já to všechno viděl. Tak vypadal jeden druh těch bitev s duchy. Ten druhý se odehrával na plátnech mých obrazů. V 3D světě, který jsem tvořil. Sváděl jsem spirituální bitvy uvnitř obrazů. Hlasy v mé hlavě byly spojené s tím, co jsem viděl v obrazech.

Multikultura

Celý den sedíte u stolu a vykládáte lidem o svém životě. Jsou pro vás tyhle rozhovory něco jako terapie?

Vlastně ano, ale není to důvod, proč je dělám. Každý den se pročišťuji hudbou. Před lety mi hlasy v mé hlavě řekly, že musím něco sdělit lidem. Proto to dělám. Pamatuji si, že ze začátku to bylo hodně bolestné. Teď jsem dostal jakési požehnání a rozhovory mě už nepotápějí a vůbec na mě nepůsobí negativně. Uvědomuji si všechno o své nahrávce, o své hudbě i o hudbě Red Hot Chili Peppers. Během rozhovorů si spoustu věcí ujasňuji a přicházím na nové problémy. Vůbec mě to neotravuje. Inspiroval mě můj oblíbený malíř Marcel Duchamp, který dával interview každému, kdo ho požádal. Je pro mě symbolem poctivosti. To, že dělal tolik rozhovorů, kolik bylo potřeba, mě inspirovalo. Když jsem byl malý, taky jsem chtěl vědět všechno o lidech, které jsem měl rád. Prostě jsem měl určitou životní cestu, se kterou se vypořádávám jednak ve svých textech a potom i pomocí rozhovorů.

Možná můžeme tvorbu Red Hot Chili Peppers srovnávat s pracemi Andyho Warhola a vaše sólové věci s Marcelem Duchampem…

Tak za tohle vám moc děkuji. Vlastně je na tom něco pravdy. Anthony zbožňuje Warholovy věci! Toho, co jste řekl, si hrozně vážím.

Je pravda, že nemáte rád sport?

Ne, já proti sportu nic nemám. Jenom ho zrovna nevyhledávám. Nepoužívám sledování basketballu jako únik. Ubírá to moc energie a času. Celý můj život je hudba. Nesleduji politiku, nesleduji sporty, nesleduji nic, co mi neumožní osvobodit vlastní mozek a vydat se spolu se svojí kreativitou tam, kam chci. Tam, kam za mnou přijdou pocity a já s nimi budu moci volně pracovat. Dívám se na filmy a čtu knížky. Nesleduji televizní pořady, sportovní přenosy a noviny. Mám totiž pocit, že by mi vycucnuly mozek.

Na závěr jen upozorňuji, že třetí sólové album Johna Frusicanta "To Record Only Water In Ten Days" se na pulty obchodů dostane v pondělí 12. února.