Infantilní třicítka

Tahle Lenka zpívá, že život je bludiště a láska hádanka. A pro mě je tajemstvím, proč se celkem úspěšná herečka vrhla na zpěv. Ne, že by ji to zpívalo špatně, jsou o třídu horší zpěvačky, ale to jak se tahle slečna prezentuje, je někdy k nepřežití.

Pilotní singl "The Show" je roztomilý. Cítím z něj lehkou potřeštěnost, která je milá, ale pokud čekáte, že do vás poslech desky napumpuje další pozitivní emoce a vy se budete na svět více usmívat, tak na to rovnou zapomeňte. Po páté písni mě deska začala neskutečně iritovat. Nevím, jestli víc vadí pořád stejná barva hlasu bez náznaku změny, emoce, které se vůbec na nikoho nepřenesou, nebo naprosto stupidní texty.

Zpívat, že trable je přítel a také je nepřítel, nebo že něco píchá jako pavouk, popřípadě stěžování si, že nebude nikdy velká a svět je proto, tak krutý je prostě úplně mimo mísu. Netoužím, aby někdo v textech analyzoval světovou finanční krizi a dumal, co asi dělá Bin Ládin v úkrytu, ale trochu invence a nápadu by nezaškodilo! Tohle jsou vážně říkanky pro děti, které možná budou na některou Lenčinu písničku nacvičovat pěvecké číslo během prvních hodin Angličtiny. Lehká naivita a jednoduchost není špatná, ale není to asi to pravé ořechové, co bych od třicetileté ženy čekala.

Nechci desku Lenky prachobyčejně zaříznout, protože ambice na hit má plno jejích písní. Mezi nimi třeba "Knock Knock" nebo "Skipalong", ale v dnešní době je těžké natočit něco, co tady ještě nebylo. Vlastně je to nemožné. Zpěváci pak mají možnost jeden druhého prakticky jen vylepšit. Ale ani to se Lence nepovedlo, je o několik délek horší než třeba norská Maria Mena, která mi Australanku hlasově připomíná a o celý parník za Kate Nash, na kterou jsem během poslechu desky hodně myslela. A vzkaz pro Lenku? Ševče, drž se svého kopyta.