Kdo nevěří na zázraky, měl by s tím rychle začít. Nebo vás snad napadá výstižnější označení toho, že se jedna ze zásadních kapel české elektronické scény po letech hibernace probrala k životu? Vzkříšení Vanessy je o to působivější, že připravuje zbrusu novou desku. Fakt, že se produkce chopí Alexander Hacke od německých industrialistů Einstürzende Neubauten, budiž zárukou, že je na co se těšit. K nové desce však patří i videoklip. Ten se natáčel první srpnový víkend v pražské kavárně NOD. Účast na jeho tvorbě přislíbil také hollywoodský mistr filmových triků Brian Wade. Tohle a mnoho dalšího bylo důvodem, proč jsem si natáčení nemohl nechat ujít.

V sobotu krátce po poledni hned u vchodu do kavárny potkávám známého Tomáše. Shodou okolností v připravovaném videu bude vystupovat. "Hraju frajera, kterej si pouští v televizi porno, u toho si to dělá a ve finále z něj vystříkne krvavý sperma," začal mi objasňovat svoji roli. Během chvíle u našeho stolu už sedí zpěvák a hlavní protagonista videoklipu Samir Hauser. Informace o "nové" Vanesse se tak dozvídám z první ruky. "Všechny dnešní kapely jsou tak nějak divně korektní. Všechny mají patky, zpívaj' anglicky, jako by se něčeho bály," komentuje domácí hudební scénu. "Když někomu řeknu anglicky: Fuck off, není to takové, jako česky: Jdi do hajzlu," pokračuje. "Nová deska se bude jmenovat 'Ave Agony' a bude kompletně v češtině. V podstatě se jedná o takovou generační výpověď čtyřicátníků. Kromě toho dva roky před koncem světa je ideální čas zase něco vydat," dodává. Za pár okamžiků je však odvolán do maskérny a následně na plac. Vyrážím za ním a cestou si potřásám rukou s režisérem Davidem Jahnem.

Scéna se už topí v kouři a hustými chuchvalci dýmu probleskuje bodový reflektor zavěšený u stropu. Zpěvákova silueta se matně rýsuje v kuželu světla. Ve zvířecím šklebu a s mléčně bílými kontaktními čočkami na očích na playback do objektivu kamery deklamuje slova písně: "Vykuchej se jako samuraj, žádný dobrý věci tě už stejně nečekaj, ahoj, chcípni!" Podle hudebního podkladu a textu je jasné, že Vanessa za roky stagnace neztratila nic na své chuti šokovat. Vždycky šla nadoraz, ať už hudebně, nebo způsobem života. Hauser, ač osleplý neprůhlednými čočkami, bez odmlouvání plní příkazy režiséra a kameramana. Šklebí se a dělá rozmáchlá gesta hodná kazatele kázajícího svým ovečkám o blížícím se konci světa.

Jako další přichází na řadu Tomáš. Do půli těla svlečený a usazený v koženém křesle sleduje asijské lesbické porno. S nasazeným umělým penisem a sklenicí vína v ruce předvádí masturbaci. Kamera se usídlila za jeho zády. "Tome, nic není vidět. Dělej si to víc rozmáchle, možná až hystericky!" přikazuje kameraman. Tomáš si poposedá, mění pozici a upravuje ztopořenou gumovou věc ve svém rozkroku. Asistentka zatím míchá sytě červenou tekutinu do bílého jogurtu. Za chvíli ji bude Tomáš potřebovat.

Závěr prvního natáčecího dne měl podle shooting planu patřit Baphometovi. Masku kozlí hlavy, jinak tajemné modly vzývané prastarým řádem templářských rytířů, měl zajistit již zmíněný mistr filmových triků Brian Wade. Bohužel lidský faktor je, jak známo, těžko vyzpytatelný, a Brian na natáčení jednoduše nedorazil. Ani hollywoodský mistr patrně neodolal lákadlům nočního srdce Evropy. V sobotu se tak filmaři museli obejít bez něj.

Na druhý natáčecí den dorazili také zbývající členové Vanessy. S Moimirem Papežem a Danem Rodným sedíme v rohu studia, zatímco filmový štáb připravuje scénu na další akci. Studio se pomalu proměňuje ve vyvýšené zápasnické kolbiště. Časem se k nám přidá ještě Jarda Stuchlý, bubeník známý z Michael's Uncle nebo volného sdružení Maradona Jazz. "Prvotní impuls, abychom dali Vanessu zase dohromady, přišel od producenta Jakuba Horáka," vysvětluje Papež okolnosti znovuoživení kapely a dodává: "Pro mě osobně je Vanessa forma odreagování od akademičtějších projektů, jako jsou třeba Magnetik. Tohle je pro mě adrenalin."

Naše povídání přerušily dvě zápasnice. Oblečené do přiléhavých latexových kostýmů vyšplhaly na pódium a bez velkých skrupulí se do sebe pustily. Nemohl jsem se zbavit pocitu, že mám před sebou posádku vesmírné lodi, ve které došlo k havárii, a do všech prostor unikl nebezpečný virus. Z povzdálí jejich boj sleduje a hlasitě komentuje kaskadérský poradce. "Když ti dá ránu, musíš se celá protočit. A ten loket víc nahoru!" křičí. Vše se samozřejmě odehrává za bedlivé pozornosti Davida Jahna a jeho týmu. Ten co chvíli s příruční kamerou v ruce obchází plac a dotáčí dění z ostatních pohledů než hlavní kamera.

Před odchodem se ještě zastavuji v předsálí. V provizorní maskérně se zatím připravuje armáda vojaček. Latexové čepice se jim blýskají ve světle zářivek. Přes černé síťované punčochy pod kraťoučkými minisukněmi mají nasazené umělé penisy. Kdyby takhle vypadaly české zahraniční kontingenty, je všechno předem vyhrané, bleskne mi hlavou. Myslím, že jsem za ty dva dny viděl víc než dost. Loučím se s Moimirem i ostatními, sestupuji po schodech z kavárny a vycházím do Dlouhé ulice. Kdo nevěří na zázraky, měl by s tím rychle začít, napadá mě.