I kdyby Wabi Daněk nevydal už žádnou jinou desku než "Rosu na kolejích", stejně by zůstal zřejmě jednou z nejvýraznějších osobností trampské hudby u nás. Ve chvíli, kdy budete hledat zásadní alba tohoto u nás dosti specifického žánru, nemůže vám Rosa v seznamu chybět. Daněk od té doby netočil špatné desky, ale k této nahrávce se nepřiblížil. Až do letoška: "A život běží dál" se jemu a jeho spolupracovníkům mimořádně povedla.

Hned v úvodu je nutno ale poznamenat, že "A život běží dál" není trampskou nahrávkou, čímž pádem asi těžko zlidoví jako "Rosa na kolejích". Je to v podstatě countryová deska s nejrůznějšími ingrediencemi. Tím, že vznikala s lidmi z Druhé trávy, je na ní samozřejmě slyšet hodně folkových a bluegrassových motivů. Podstatně se tu otiskla i Skunkova obliba v blues a hudební obraz pak dotvářejí i inspirace v latinskoamerické hudbě a šansonu.

Ačkoli příznivci znají Wabiho Daňka jako šprýmaře, jeho řadovky jsou laděné spíše do barev melancholie. Nejinak tomu je i u této nahrávky. Dokonce by se dalo říci, že si zde v této náladě libuje. V jeho zpěvu je cítit životní moudrost a značný prožitek, bez potřeby něco někomu dokazovat. Slyšíte v něm i životní útrapy, které se nevyhýbají nikomu. Však Wabi je více než zpěvák něco na způsob countryového trubadúra vyprávějícího příběhy. Koneckonců Miroslav 'Skunk' Jaroš mu k tomuto stylu vyprávění výrazně nahrál, protože dost písniček pochází z doby po jeho emigraci, či těsně před ní. Byla by ale chyba čekat nějakou přesmutnělou desku; i přes onu melancholii totiž nepostrádá lehkost a hlavně všechny tyto vlastnosti působí jako tmelící prvek v poměrně žánrově pestré směsici.

Ne úplně všechny písničky pocházejí z Jarošova pera. Část z nich pouze otextoval a hudbu si vypůjčil například od Kristoffersona, Lightfoota a dalších. Zcela mimo stojí jediná původní "LadyJam", kterou napsali pánové z Druhé trávy. Ti se navíc za podpory řady hostů postarali i o instrumentální podobu čtrnácti písniček. Nejvíce se na výsledku podepsal samozřejmě Luboš Malina, který nedržel v rukách pouze kytaru a banjo, ale i producentskou taktovku. A dirigoval s ní opravdu mistrně. Své jistě udělala i řada dalších hostů jako Ivo Viktorín, Robert Křesťan, Blanka Táborská a další a další instrumentalisté, kterým se povedlo vymodelovat úžasně plastickou nahrávku. Závěrečný mastering v Nashvillu už jen dotvořil její výborný zvuk.

Lámu si hlavu nad tím, proč je "A život běží dál" lepší než stejně koncipovaná "Nech svět, ať se točí dál". Jestli je to lepším výběrem písniček? Či snad odlišným muzikantským podáním? Nebo producentským vedením? Možná to ale přichází s věkem. Těžko říct, ale tak jako tak, tahle deska je zase po čase Wabiho počinem, který budu doporučovat všem, koho třeba i okrajově baví country nebo bluegrass.

P. S.: I tak si ale nemůžu odpustit jednu osobní intervenci: Wabi, stejně se ale těšíme na placku s Tvýma písničkama!