Nahrával jsi s Helenou Vondráčkovou i Karlem Gottem. Vystupoval před Black Milk i před Jamesem Bluntem. A všechno v době, kdy jsi neměl venku žádnou vlastní nahrávku. Jak jsi to všechno tehdy vůbec vnímal?

Tak v každém případě jsem byl šťastný za šanci, kterou mi poslal osud. Je pravda, že bez singlu a desky zpívat před publikem není úplně jednoduchý, zvlášť když se jedná o pop. Nicméně jsem se přesvědčil, že to lidi baví i bez singlu v rádiích a tím v sobě utvrdil, že to, co dělám, má smysl.

Tvůj první singl "Teď hned" se úspěšně prosadil v éteru, když se dostal až na třetí místo nejhranějších českých skladeb. Pamatuješ si, když jsi ho ty sám zaslechl z rádia poprvé? Jaký to byl pocit?

Ano, to si přesně pamatuju. Protože jsem si přál slyšet úplně první přehrání mého singlu, čekal jsem u rádia, až u nás z ústeckého Hitrádia FM zazní. Nevím, jestli to byl osud nebo znamení, ale přede mnou hráli Beatles, Madonna a po mně James Blunt... Cítil jsem pocit štěstí, že mou tvorbu mohou slyšet i tisíce jiných lidí, kteří sami rozhodnou, jestli je to baví nebo ne, a tím pádem jestli na české hudební scéně mám své místo.

Díky dostupným technologiím dneska není problém natočit a vydat desku. Daleko horší už je dostat ji do povědomí posluchačů i například prostřednictvím rádia. Proč myslíš, že se to podařilo v takové míře právě tobě?

Myslím si, že "Teď hned" je povedená letní popová píseň, která má náboj a chytlavý, dobrý text. Zpívám jednoduchý příběh ze života, který zažívají miliony lidí po celém světě. Kytarová produkce Marcuse Trana tomu také pomohla a do třetice master v Hamburku, kde dělají mastering třeba Rammstein, také neuškodil.

Ty jsi vlastně v muzikantském prostředí vyrůstal, velmi brzo jsi začal sám muzicírovat, zpíval jsi ve sboru, komponoval. Myslíš, že by se ti podařilo prosadit i bez producentské podpory Daniela Hádla?

Ano, je to pravda, už odmalička jsem zpíval ve sboru, od tří let mě táta učil na klavír a od 14 jsem začal hrát na kytaru. Bez Dana Hádla by se asi moc věcí neuskutečnilo, nicméně si myslím, že bych svoje dema rozeslal úplně všude a někomu by se to líbilo! A chtěl bych upozornit, že s Danem jsme natočili první dema na konci roku 2003 a píše se rok 2009! Nebylo to jednoduché. Ale o to jsem teď bohatší o zkušenosti, moje hudba vyšla vývojem a jsem za to moc rád. Možná to nevíš, ale popud k tomu, aby se kolem mě začalo něco dít, přišel z venku. To, že doma není nikdo prorokem, platí! Michael Braun, bývalý šéf BMG a kamarád Dana, na mě v Berlíně na Popkommu upozornil Ivu Milerovou, generální ředitelku Warner Music ČR. Iva si mě společně s Michalem Mákou přijela poslechnout do studia. Takže kdyby si Michael na mě v Německu nevzpomněl, tak by tenhle rozhovor nejspíše ani nebyl.

V tvém případě deska vznikala rok a půl. Měl jsi k dispozici profesionální studio, výborné hudebníky i textaře. Na debutové album poměrně netradiční zázemí. Prozradíš, jak velký byl rozpočet pro nahrávání?

Rozpočet nevím, ale předem jsem byl s Danem Hádlem dohodnutý, že budu mít neomezený čas v jeho studiu, což Dan splnil. Ale jestli to chceš hypoteticky vyčíslit, tak kdyby to měl label celé platit, bylo by to kolem dvou milionů.

Z dostupných rozhovorů se zdá, že právě texty jsou pro tebe velmi důležité. I přesto, že se ti podařilo oslovit vcelku zajímavé textaře, mám po poslechu desky pocit, jako by je napsal jen jeden autor. Proč jsou tematicky tak podobné jeden druhému? Byl to záměr?

Ne, to nebyl záměr. Já to navíc cítím trochu jinak. Společného mají texty to, že nezpívám o ekologii nebo současné ekonomické krizi, ale o vztazích. Ať si kritici říkají, co chtějí. I oni řeší den co den vztahy. Je to podle mě devadesát procent času celého našeho života.

K rozlišení jednotlivých skladeb nepomáhají ani příliš umírněné aranže. Nepočítal jsi alespoň s jedním výraznějším experimentem, který by tu hladkou strukturu narušil a který by šel ještě dál než ve finále docela krotké "Druhá tvář" nebo "Nejsme tu náhodu"?

Právě "Druhá tvář" nebo "Nejsme tu náhodou" jsou přesně ty skladby, které se svou produkcí liší.

V dosavadních reakcích se opakuje přirovnání k Markovi Ztracenému. Já bych k tomu možná přidal ještě postřeh o pánském protikladu k Ewě Farné. Nakolik můžou podle tebe začínajícímu interpretovi podobná přirovnání uškodit či pomoci?

Tak přirovnání vždy byla a budou. V tom prvním případě to nechápu, protože Marek je opravdu úplně jiný člověk, než jsem já. Vypadá jinak, píše jiný druh skladeb, má jiné producenty, texty si píše sám. Ewa Farná je jedna z nejlepších a nejhezčích českých zpěvaček a myslím, že má na to být evropskou hvězdou.

Ty sám hovoříš o vzoru, kterým ti je momentálně Ryan Tedder (OneRepublic), sympaticky se hlásíš k žánru popu. Jak moc myslíš, že jsi se "Hlavolamem" k jednomu či druhému přiblížil?

Skvělá otázka! Ryan Tedder je v současné sobě pro mě nejvíc! Nechci se ale k někomu přibližovat. Baví mě jeho produkce i to, jak zpívá, protože Ryan je skvělý zpěvák s obrovským rozsahem a fondem.