Někdy může intro a několik prvních tracků mít zásadní vliv na názor na celou desku. Pokud jsou první skladby dostatečně jiné a úderné, lze pak do určité míry opomenout, že zbytek alba tak skvělý už není. Tak nějak to může být i se "Sekvencie" od G-Boda. G-Bod, někdy známý i jako Gebod, sice má jen 22 let, ale přesto je na slovenské hiphopové scéně už maximálně etablovaný. Vlastní producentské album je toho dalším důkazem.

G-Bod dělá hudbu jinak. Netvoří desítky hudebních podkladů, aby je pak nabízel rapperům. Hudbu šije na míru přímou spoluprací. Až na výjimky nesampluje, programuje si midi sekvence. Dělá si i mix a master. Prostě talent. Teď abych vysvětlil názor ze začátku recenze. V intru posloucháme policejní vysílačku, kde si předávají informace o pohybu G-Boda, který končí v ulici, kde jsou všichni jeho hosté z alba. Do toho houkačka, vrtulník, smyčce, a pak třicetisekundová pasáž na klavír s mužským vokálem opakujícím "G-Bod". Hmmm, působivé. A hned přichází Čistychov a "Dno", kde jsou naprosto geniální housle, až škoda, že skladba nemá instrumentální outro. A G-Bod nepolevuje, refrén "Bol som ako ty" s Berezinem a DNA je něco, co si zapamatujete.

Název skladby "Zlý sen" je v ní skvěle vystihnutý, ponurá píseň na klavír, s bouřkou v pozadí, se Slipem a Američanem Mr. Bradym. K tomu trošku scratche a nezvyklé údery bubnu. V "Druhém dychu" se G-Bod ještě rozhodně nezadýchává, Bacil i Vladis umí. Následující dvojka Danosť a americký Vakill na "Čistém štítu" také jedou jak blázen, opět rychlý klavírní motiv a sem tam smyčce. Zatím tahle recenze vypadá, že jsem si spletl rubriku a píšu průvodce po desce, ale to jsem se pouze dostal k tomu, že prvních šest stop jsou opravdové pecky.

Pak už si totiž uvědomíte, že skladby jsou si docela podobné. Stylem. Což je na producentském albu vlastně dobře, je to úplný opak k rozmanitému "Kto dá viac" Grimasa, ale přesto by to chtělo více pestrosti, opakované používaní motivů z klavíru, kláves, smyčců později může trochu nudit. Naštěstí se originalita dá najít i v jednotlivých zvucích. "Inflagranty" končí skvělým elektrozvukem (no dobře, originalita, zní to jako od Polowa nebo Timba), "Sekvencie Babylon" má taktéž použitý skvělý nástroj, který ani nedokážu rozeznat. "Osud" obsahuje dokonce odbíjení kostelu, flétnu nebo zakašlání, když krásný ženský vokál zpívá "neľúbim neštastia a chorôby".

A pak G-Bod dokázal udělat svoji hudbu i na párty styl Čistychova a Miša Bielyho. Svoji smutnou hudbu, nutno říct. Celé "Sekvencie" je takové smutné, vážné, negativní, ponuré. Ale v recenzi padlo tolik superlativů na úroveň produkcí, že to na klasickou sedmičku z desíti v poklidu vystačí. Připomenu, že Grimaso dostal stejně bodů a Wichův "The Golden Touch" jen o bod více.