Koncert americké dvojice Sunn O))) může někomu připadat jako svérázná performance nebo dokonce jako absurdní divadlo. Dva muži v kápích trápí s horami reproduktorů na pozadí devadesát minut svoje kytary a topí posluchače v hlukové lázni držených tónů či zpětných vazeb. Rádi hrají v kostelech, které naplní hustou umělou mlhou. Speciální akustický prostor kostelů se navíc stává dalším nástrojem. Jak ukázal jejich první pražský koncert v odsvěceném novogotickém kostele Sacre Coeur na Smíchově, je to zážitek s velkým Z.

Festival Stimul v posledních letech přiváží do Prahy hlukové extremisty, jako jsou Merzbow, Jazkamer nebo Keiji Haino, na které se vyplatí vzít špunty do uší. Že ani tentokrát nepůjde o žádnou selanku, naznačil už předskokan Peter Rehberg alias Pita, který z kúru nad vchodem do kostela snášel na příchozí ze svého laptopu drsný kosmický noise. Chvilkové vydechnutí v podobě zmutovaného popu vždy rázně utnul další dávkou zvukového haraburdí. Bylo to pěkně nahlas, ale jak se ukázalo o něco později, Pita zesilovače teprve zahříval.

Sunn O))) nastoupili zhruba o půl desáté. Stephen O'Malley i Greg Anderson jsou jména známá na scéně experimentálního metalu (Burning Witch, Thor's Hammer, Khanate), a tak v publiku převažovaly černé mikiny a trička s metalovými logy. Sunn O))) se ale žánrovými škatulkami příliš neomezují a čtvrteční "mše" nás zavedla spíše do noiseové sféry. Jejich aktuální album "Monoliths & Dimension" nabízí delikátní průnik drone metalu, soudobé vážné hudby a free jazzu, na koncertě se ale Sunn O))) vrací ke svému deset let starému debutu "The Grimmrobe Demos". Písničky? Zpěv? Melodie? Nic takového na koncertě nečekejte, stejně jako před dekádou jen zapojí svoje kytary do zesilovačů a po vzoru slavné desky "Earth 2: Special Low-Frequency Version" svých hrdinů Earth bez přestávky devadesát minut vazbí a droní.

Při obrovské hlasitosti je to zážitek veskrze fyzický a každý tón cítíte ve svých vnitřnostech. Na domácí poslech to může být trochu nuda, ale kostelní seance přeje těm, kteří se hlukovým (a ne nutně nepříjemným) vlnám plně oddají. Jak už věděli pionýři minimalismu (a nebo dlouho před nimi šamani přírodních národů) - to podstatné se děje v hlavách posluchačů. Ano, delikátnější a melodičtější verzi stejného předvedl před týdnem v Paláci Akropolis laptopista Tim Hecker, Sunn O))) ale přidali ještě jeden rozměr napojením na metalovou estetiku, která vyznává zarytost charakteru přežít i ta největší muka. V tomto případě sonická.

Sunn O))) jsem před dvěma lety viděl v rakouské Kremži, kdy se o ozvláštnění postaral ještě vokalista Attila Csihar (stylově zašitý v režném pytli). V Praze byli druidové v róbách na pódiu osamoceni, bez Attilova záhrobního chrapotu redukovali metal na jediné klišé - čistý riff v hlemýždí rychlosti. Devadesát minut bylo možná trochu příliš, ačkoliv čas v podobných chvílích plyne trochu jinak. Sám jsem se šel na chvíli projít před kostel, kde se k drženým tónům podladěných kytar přidalo ještě nervózní klepání kostelních vitráží. Pokud se nepletu, tak hlukový nápor přežily.

Na závěr proměnili Sunn O))) svoje kytary v hlukové generátory a dohnaly hlasitost do nejzazších extrémů. Pak už přišla jen úklona. Přídavek? Ten si každý posluchač odnesl domů v pískajících sluchovodech. Díky Stimulu si můžeme odškrtnout další zásadní kapelu současné hudební alternativy, která do Prahy navíc přijela na vrcholu svých sil.