Když jste sám, ztrácíte schopnost naslouchat. John Tejada jako dlouholetý uznávaný producent melodického techna stráví jistě spousty času ve studiu před monitorem. O výsledku si rozhoduje sám - singulární vize. Oproti tomu v I'm Not A Gun si libuje v čistých tónech, melodických sólech a strunu po struně rozeznělých harmoniích, jako když vítr čeří hladinu. Deska "Mirror" hovoří o stále silnějším propojení obou duší. Když stojí naproti sobě, skoro jakoby se dívali do zrcadla.

Nové album plynule navazuje na předchozí počin "We Think As Instruments" (2006), na němž v několika kusech uprostřed stromů ještě tepalo Tejadovo techno srce. Aktuální kompozice "Four Steps", "Looking Into" a "9th Day" sice stále čerpají z elektronických rytmů, ale v polámanějším provedení. To však nic nemění na faktu, že dvojice stále patří k elektronickému křídlu post-rocku. Plynutí a trvalost upřednostňují před náhlými vzedmutími emocí, na rozdíl od hřmoucích a dynamických příbuzných z ranku Mogwai či na musicserveru absolutních Mono. Přerývané bicí a harmonii lámající baskytara v kusech "Longing Mind" a "Btight View, Windy Blue" však post-rockovost nezapřou, ba naopak.

Tejada seká zvuky na malé útržky, jako když zkoušíte přehrát zaseknuté cédéčko, což je přístup známý fanouškům folktroniky. "Four Steps" texturami obaluje kytarové sólo, které za chvíli pro změnu obaluje elektroniku - pevné spojení. Těkavý drone "The Dance" čeká jako lůžko na Nishimotovo kytarové preludium a povyšuje desku nad žánrové škatulky... až k tetelivému chvostu slunce.