Chcete vědět, co nového se událo v chladných vodách severského metalu? Na co se momentálně tančí v Berlíně? Na čem ujíždí milovníci amerických a britských nezávislých labelů? Čí rap zní ve ztracených ghettech americké periférie nejhlasitěji? Cílem rubriky Zaostřeno na podpultovky je přiblížit vám dění v žánrech a na trzích, o kterých se běžně na našich stránkách nedočtete.

---

Zaostřeno na: 10-20 - 10-20

Label:Highpoint Lowlife
Datum vydání: 16.3.2009
Žánr: elektronika, dubstep

Producent z anglického hrabství Devon má skvělé jméno, které prostě nejde vygooglovat. Pro posluchače to může sloužit jako varování - jeho hudba je podobně nepřístupná, či přímo nepřátelská. Ještě než začnete poslouchat, vyskočí na vás názvy skladeb jako "milvus", "wdtrhjvelgrad" nebo "jjuvxszla" a máte pocit, že 10-20 je buď a) ztracený projekt Aphexe Twina nahraný v blázinci nebo b) nahrávka určená pro intergalaktické přenosy. K tomu prvnímu to má blíže - britského raveového krále 10-20 připomíná v zašmodrchaných repetitivních beatech (pozor: víc "I Care Because You Do" než "Selected Ambient Works Vol.2") a úpěnlivých minimalistických smyčkách, které vytváří klaustrofobickou atmosféru. Hudba rozbitých strojů, podmořských beatů a mimozemských hluků zní jako dubstep pro post-strukturalisty. Další referenční body: Autechre, Burial, clicks&cuts a bolest hlavy. (Skladbu "Arcadeagle" si můžete stáhnout zde).
Karel Veselý

> Více: MySpace.com
> Verdikt: 8/10

---

Zaostřeno na: Bill Callahan - Sometimes I Wish We Were An Eagle

Label: Drag City
Datum vydání: 4.4.2009
Žánr: alternativní folk

Druhé album Billa Callahana pod vlastním jménem by klidně mohlo nést dřívější pseudonym Smog, a dvakrát podtržený, v tak dobré formě marylandského písničkáře nalezlo. Dávno nepotřebuje patřit k žádné lo-fi vlně nebo anti hnutí a na desku přizval aranžéra Briana Beattiho s violami, klavírem či lesními rohy. Úvodní skladba "Jim Cain" průzračnou krásou trumfuje všechno, co jsem letos slyšel, a vlastně definuje celou Callahanovu kariéru. "Začal jsem hledáním obyčejných věcí, třeba tím, jam moc vítr ohýbá stromy," spustí typicky uzavřeným barytonem, spíše vypráví než zpívá: "býval jsem temnější, pak se prosvětlil a pak se zase stal temným." Všudypřítomný černý humor a nadhled připomíná, že skladby vyrostly spíše z trvalosti dnů než z momentálních poryvů emocí. Následování hodné je kreativní a velice účelné využití bicích - v "Roccoco Zephyr" jen rámují symfonický obraz jak z dílny Nicka Drakea, dramatickým vířením prozměnu napínají v "All Thoughts Are Prey To Some Beast". Počin "Sometimes I Wish We Were An Eagle" působí, jako když dříve undergroundový režisér dostane rozpočet od velkého studia. Místo myšlenek na pitomé speciální efekty a obří produkční tým investuje do času a vydá se po světě hledat ty nejkrásnější scenérie. Potom natočí vytříbenou osobitou emocionální road movie.
Radek Londin

Jim Cain - Bill Callahan

> Více: oficiální stránky, MySpace.com
> Verdikt: 8/10

---

Zaostřeno na: Casiotone For The Painfully Alone - Vs. Children

Label: Tomlab
Datum vydání: 7.4.2009
Žánr: lo-fi, indietronica

Kalifornský divno-písničkář Owen Ashworth už není samotář. Na své páté desce sice pokračuje v introvertních náladách a ošetřování každodenních životních bolístek stále svobodných 20+ letých, ale míří směrem, který naznačil už předcházející počin "Etiquette" (2006). Do nízkorozpočtové rozdrbané elektroniky míchá regulérní nástroje. Taková píseň "Optimist Vs. The Silent Alarm (When The Saints Go Marching In)" dává téměř zapomenout, že se jedná primárně o sólový projekt, když zapojuje kapelu The Donkeys s bicími, basou, piánem... v závěru dojde i na medley jazzové klasiky, což je jeden z mnoha vtípků a odkazů, kterými zaměstnává posluchače. The Donkeys si zahráli v celkem třech kusech, ale živé nástroje znějí minimálně jako samply všude. Levné, bateriemi napájené klávesy tentokrát dokonce nechal ve skříni, nikoli však hustě popsané bloky s textařskými nápady. Samotáře tentokrát nachází v lupičích a vyvrhelích, "Tom Justice..." například inspirovalo zatčení jeho bývalého spolupracovníka za přepadení šestadvaceti bank. Osamělost doléhá na manželku cestujícího obchodníka v "Traveling Salesman" nebo chlapíka, který se uzavřel ve vzpomínkách na ženu, co už se nevrátí ("Natural Light"). Vtipně i mrazivě nahlíží strach z rodičovství a úvahy o potratu v kouzelné miniaturce "Killers": "Oh my god, what if we had an accident? Till you're dead, that's how long you're a parent..." a písničku zakončí černočerným vzkazem Davidu Bowiemu "we could be killers, just for one night!" Kdybychom všichni uměli nahlížet naše soukromé pasti s takovou hravostí, jistě by ubyla spotřeba antidepresiv....Abych nezapomněl, už 6. května živě v pražském klubu 007!
Radek Londin

> Více: oficiální stránky, MySpace.com
> Verdikt: 8/10

---

Zaostřeno na: Twisted Wheel - Twisted Wheel

Label: Columbia
Datum vydání: 13.4.2009
Žánr: indie rock, punk rock

Twisted Wheel jako by vznikli podle časem a listováním zežloutlých učebnic ostrovní kytarové hudby. Zmiňovat a vyzdvihovat odkazy na The Beatles a The Smiths je tak zcela zbytečné. Zdůraznit však již zaslouží až rottenovsky umňoukané natahování samohlásek a psychedelické kytarové stěny vystavěné na poctu union jack archtopu Noela Gallaghera. Tou hlavní devizou Twisted Wheel je ale stejně především nezkrotná pýcha a sebedůvěra Libs ("You'll never stop us, 'cos you are you and we are us...") a čich na rychlé a úderné riffy a slogany á la Arctic Monkeys... A ona vrozená schopnost dovést naživo dav k absolutnímu šílenství. Je to o úhlu pohledu. Můžete tenhle debut odstřelit jako nepůvodní jízdu po ostrovních kytarových gigantech včerejška, ale můžete také nechat pod salvou upřímné energie padnout veškeré argumenty a přistoupit na to, že originalitu lze vyrovnat přesvědčením a odhodláním vydat ze sebe duši. A pak si tuhle desku opravdu užijete.
Miroslav Böhm

Twisted Wheel - We Are Us

> Více: oficiální stránky, MySpace.com
> Verdikt: 7/10

---