Poselství vykřičená z ampliónu

Rivalita mezi U2 a Depeche Mode je lety provařený příběh. Soupeření se nejvýrazněji projevilo v období, kdy U2 ohnuli sound k elektronice a Martin Gore se chopil kytary. Letošek je proto svým způsobem uzavřením dalšího kruhu. "Sounds Of The Universe" s nepřehlédnutelným logem "Songs In The Key Of Space" a známým ampliónem z "Music For The Masses" ždíme na dřeň všechno dobré, co kapela za poslední léta vyprodukovala, a dává to dohromady s kompletním návratem na počátek depešácké kariéry. Zároveň je logickým pokračovatelem minulého dějství "Playing The Angel", jen Gore povyšel ze stínu temnot, deprese a všude tekoucí melancholie.

Singl "Wrong" skladbou vokálních partů připomene klasiku "Master And Servant", jen byla ubrána rychlost otáček na gramofonu. Depeche Mode už po těch rocích nepřekypují přebytečnou energií, výraznější beat totiž přijde skoro až v polovině s hitovkou "In Sympathy". Naopak společně s Benem Hillierem naplno burcují staré dobré analogové mašinky. Místy neučesané a syrové zvukové smyčky pomalu rozvíjí ukrytá melodická preludia jakési universálnosti a vykřesání záblesků z jejich ranných desek. "Peace" nebo "Little Soul" si tak oblíbí všichni, kteří vyrůstali na "Some Great Reward" nebo "Construction Time Again".

"Sounds Of The Universe" je protkáno mnoha ruchy, často elektronicky bzučí ("In Chains") a s každým poslechem odhaluje nové roviny spojitostí. "Come Back" překvapí náznakem electro blues, nechybí Martinovo vybrnkávání na kytaru. "Spacewalker" je instrumentální kříženec mezi Kraftwerk, Jeanem Michelem Jarrem a předvojem k závěru, jehož dominantou je nejvíce zachmuřená "Jezebel", v které téměř rozpoznáte Goreho nitro (nemá však nic společného se stejnojmennou skladbou projektu Recoil ex-depešáka Alana Wildera). V kontextu celku drobet zaostávají písně napsané Dave Gahanem, výjimkou je jen zmíněná "Come Back", rezonance emocí ale naštěstí nesklouzla do přemrštěného patosu. "Corrupt" je vynikající tečkou, taktéž tradice, kdy Depeche Mode na úplný konec (a začátek) umísťují atmosféricky výraznou věc. Jako krátký dovětek po třech minutách ticha album doznívá s krátkou 8-bitovou variací na motivy pilotního vábení "Wrong".

Depeche Mode o sobě prohlašují, že jsou ze staré školy. Na "Sounds Of The Universe" odhalují to, co od nich máte rádi, ale zároveň stále hledají onen niterný posuv do nových zvukových sfér budoucnosti. Nejedná se o hity nadupané "Violator" nebo "Music For The Masses", případně okoukanou jednoduchost, ale najdete zde vyváženou rovnováhu poselství do vesmíru v průkopnickém odvaru elektroniky.

PS: Jak vidí "Sounds Of The Universe" dalších pět redaktorů musicserveru, se dočtete v chystané makrorecenzi.