Reklama

Královna diskoték už je pasé

20.04.2009 05:00 - Tomáš Parkan

Těžko říct, co by byla Iveta Bartošová bez bulváru, který momentálně tolik živí její kariéru. Není to tak dávno, kdy se opět po čase připomněla i hudebně a vydala album "22". Deska se ovšem bohužel moc nepovedla a působí jen jako křečovitá snaha oslovit mladé posluchače.
3/10

Iveta Bartošová - 22

Skladby: Kdo jsem já?, Majestát, Ty..., Tady i tam, Pohádka, No tak si kousni, Rádci změn, Naléhání bolavých duší, 22, Tichá píseň, Jako Fénix, Nebe plné červánků
Vydáno: 27.10.2008
Celkový čas: 52:46
Vydavatel: Parlophone
Vždycky, když píšu recenzi na desku jako "22" Ivety Bartošové, mám pocit, že z toho těžko můžu vyklouznout nějak elegantně. Ať tak nebo tak, vždycky někoho naštvu (většinou tedy příznivce, protože drtivá většina těchto desek je prostě taková, jaká je) a když mě shodou okolností některá z nich zaujme a dám jí 5/10, pak mě sežerou obě skupiny, protože podle jedněch je to příliš vysoké a podle druhých příliš nízké hodnocení. U "22" Ivety Bartošové je to ale trošku jinak. Tohle album se opravdu nepovedlo.

Je sice potěšitelné, že se několikanásobná Zlatá slavice pokusila hudebně vrátit co nejdříve po překonání svých osobních problémů, nicméně to šlo určitě lépe než takovýmto hybridem (i když v téhle době jsou hybridy docela populární). Na "22" se totiž střídá řada stylů různých období. Některé písničky se vracejí ke střednímu proudu osmdesátých let, další by se rády hlásily k současným trendům, ale průšvih je, že ty ani Iveta Bartošová, ani její spolupracovníci neovládají. Ač to podle obalu ani nevypadá, občas se pustí i do folkových inspirací, které jí docela sednou, jen kdyby se je povedlo udržet v celé písničce. Obvykle jsou totiž záhy nahrazeny nic neříkajícím popovým námětem.

Za relativně zdařilé by se daly označit balady, ale těch tu není mnoho, za všechny třeba "Tichá píseň". Ačkoli Iveta Bartošová není autorem ani jedné písničky, je "22" velmi osobním albem, kde je v každém tónu či slovu cítit něco jako osobní zpověď a určité vypořádání se se světem. To s sebou přineslo poměrně říznější rytmy a místy až bojovnou atmosféru.

Z desky "22" je patrné, že se Iveta Bartošová snaží nalézt novou cestu, jenže se jí to jaksi nedaří. Od éry alba "Ve jménu lásky" stále tápe a možná by nebylo od věci, kdyby se pokusila vrátit k popu s tím jemným historizujícím nádechem. Sice je jasné, že i tady by platilo, že člověk nemůže vstoupit dvakrát do stejné řeky, ale pořád by to bylo lepší, než tyto snahy stát se opět po letech diskotékovou královnou.


Reklama

NÁZORY

Vložit názor

Povinné položky jsou označeny hvězdičkou. E-mail je třeba pouze pokud budete chtít zasílat reakce a nebude zveřejněn.

Zasílat reakce e-mailem na vaši reakci, článek nebo nezasílat.

Antispam: * Napište první dvě písmena ze slova musicserver
Bez správné odpovědi na tuto otázku nebude názor přidán.

  • ne (morrissey, 20.04.2009 08:15) Reagovat

    základní otázka je kolik desek prodá iveta bartošová, myslím že to ji neživí

  • Šmíra (dakie, 20.04.2009 08:46) Reagovat

    Pro koho tahle muzika může být. Pro dětské a pubertální publikum už je stará (ty umělý kozy jsou srandovní) pro zralejší publikum je neposlouchatelná.

    • Re: Šmíra (aatenaa5, 20.04.2009 11:50) Reagovat

      seš ale debil

    • Re: Šmíra (zaba, 20.04.2009 17:06) Reagovat

      One nema umely kozy. A to je bod plus.

  • ??? (Vojtěch, 20.04.2009 09:10) Reagovat

    Nerozumím tomu proč tahle recenze.
    Myslel jsem si, že to je server o hudbě.


Reklama

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY