Za projektem Banco De Gaia se skrývá Londýňan Toby Marks, který ve svých čtrnácti letech hrál na bicí v jedné heavy metalové skupině. O osm let později prožil několik měsíců v Portugalsku, kde turistům brnkal písničky The Beatles. V roce 1989 si koupil svůj první sampler a nahrál své demo "Maxwell House". Na počátku devadesátých let se Toby přidal ke skupince fanatiků taneční muziky pod hlavičkou malého labelu Planet Dog, u kterého později vyšlo několik alb Banco De Gaia. Toby také začal pracovat v klubech a stal se z něj vyhledávaný DJ. U Planet Dog vyšlo několik kazetových alb Banco De Gaia, jmenovitě "Medium" (1991), "Freeform Rutes & Fading Tibetans" (1992), "Deep Live" (1992, koncert natočený v Club Dog, Londýn) a první EP-čko "Desert Wind" (1993). Prvním velkým opusem na CD-čku je album "Maya" (1994). O rok později vyšlo album "Last Train To Lhasa", které celé věnoval tibetské kultuře a on sám se angažuje v hnutí, které usiluje o osvobození Tibetu. V roce 1996 vyšel záznam vystoupení Banco De Gaia na festivalu v Glastonbury pod příznačným názvem "Live At Glastonbury". Na další rok Toby připravil své nejpropracovanější album "Big Men Cry". Předminulý rok vyšlo album "The Magical Sounds Of Banco De Gaia".

Toby ve své hudbě spojuje rytmus (třeba dub rytmus) umocněný bubínky, cingrlátky a tamburínkami s nekonečným vrstvením ambientních syntenzátorových ploch propletené smyčci, kytarami, balalajkami, různými flétnami, píšťalkami a jinými nástroji, samplovanými sbory a motivy východní a arabské hudební kultury. Je to velmi zajímavá hudební koláž na hranici hudebního rašení zvaného "ethno dance", možná "ethnic fusion" (jeden z součastných trendů nejenom taneční muziky, spočívající ve spojení západní "populární" kultury s trendy různých národů, ras, náboženství). Hudba Banco De Gaia je pro mě velkou pokladnicí relaxace a nekonečné invence. Zároveň se na tuto hudbu dobře tančí.

Nové album "Igizeh" spojuje všechny typické prvky pro tento projekt, na celkové ploše více jak 66 minut naleznete taneční pohodu. Oproti minulým albům přibyl vokální projev. Pilotní trancově laděný singl "Obsidian" je nazpíván zpěvačkou Jennifer Folker, která i pro tuto skladbu napsala text. Druhou zpívanou věcí je "Glove Puppet", která pochází z alba "The Magical Sounds Of Banco De Gaia", kde byla v instrumentální podobě. Od počátku alba, skladby "Seti I", se dostanete do pozitivních vibrací, které jsou umocněny latinskými rytmy. Banco De Gaia na svých albech nenabízí jen rychlé skladby, ale i pomalé, které jsou naplněny hymnickými motivy. Na tomto albu to jsou skladby "Glove Puppet", "Gizeh", "B2" a "Fake It Till You Make", která je propracovanou skoro dvanáct minut trvající kompozicí. Za nejpovedenější skladbu alba považuji "How Much Reality Can You Take?", kde do rychlého tempa znějí kytary a samplovaný vokál. Závěrečná skladba "Sixty Sixteen (For Karina)" se postupně zrychluje, moc povedený závěr.

Banco De Gaia na svém každém albu přinesou tajuplný svět, který vás osloví a nenechá na pokoji. Album "Igizeh" je propracované a velmi dobře se poslouchá. Můžete si jej pustit jako povedenou kulisu nebo se můžete při poslechu příjemně zrelaxovat, případně se tanečně vyřádit. Je to jeden z mých kandidátů na album roku.

Album: Banco De Gaia - Igizeh
Hondocení: 9/10
Celkový čas: 66:39
Skladby: Seti I, Obsidian, Creme Egg, Glove Puppet (Vocal Version), Gizeh, How Much Reality Can You Take?, B2, Fake It Till You Make It, Sixty Sixteen (For Karina)