Reggae Ethnic Session se tentokrát konal o svátky prodlouženém víkendu a konkuroval mu festival Rock For People, letošní léto je prostě festivaly nabité. Reggae Ethnic Session si prožil svůj pátý ročník, kterému příliš nepřálo počasí a jehož rozmary organizátorům připravily sem tam krušné chvíle. Mezi účinkujícími se setkala celá plejáda hudebních experimentů, od klasického reggae, ska, ethnicky založených hudebních pohod a konče u taneční hudby. Mezi lákadla určitě patřila vystoupení skupin Buty, Yo Yo Band, Polemic, anglických Banco De Gaia a z nedělního programu skupin Al-Yaman a Regatta 69. Páteční program jsem nestihl, protože jsem jel do Vídně na The Corrs, ale to se dočtete na jiném místě našeho serveru. V sobotu jsem do Žizníkova dorazil po čtvrté hodině, kdy mě provázela malá komplikace, kterou mi nachystal dopravce České dráhy a jejich nečekané zastavení před Vlčím Dolem, tudíž jsem se pěkně prošel. Nedělní program jsem pro změnu vypustil, což mě docela mrzí, poněvadž minimálně Al-Yaman jsem chtěl vidět. Důvodem mé nedělní absence byla skutečnost, že před koncertem Banco De Gaia jsem se dozvěděl, že můj kamarád byl na tomto fesťáku přepaden a následně odvezen do nemocnice s lehkým otřesem mozku, což mi nějak k té jamajské pohodě nesedělo, osobně mě to zasáhlo a ovlivnilo zážitek z celého festivalu - brzy ráno jsem se ještě vracel zpět do Prahy. Je mi jasné, že toto se může odehrát na každém festivalu nebo kdekoliv, ale pro mne to byla první takováto negativní zkušenost. Ale pojďme zpět hudbě, které se zde holdovalo ve velkém.

Během mého putování ze stavědla Českých drah v půli cesty mezi Českou Lípou a Vlčím Dolem jsem již vnímal reggae atmosféru, která se linula prostorem z areálu, kde se tento festival konal. To právě hrála skupina Ti-Di Tade. Na místě jsem si nestihl koupit ani pivko a tahle partička dohrála. Celým děním na hlavním pódiu provázel Richard Tesařík, který upozornil, že za chvilku vystoupí maďarská formace Tigris. Jejich reggae mě rozhoupalo a asi nejvíce potěšila jejich vlastní úprava hitu "Gimme Hope Jo'anna" od Eddyho Granta. Po téhle partě přišla polská skupina Tumbao, která nestihla pořádně dohrát ani první písničku a nad Žizníkovem se strhla pěkná průtrž mračen podpořená krátkodobým přívalovým deštěm. Na pódiu to málem odnesl zvukový aparát, ale naštěstí vše dobře dopadlo a mohlo se pokračovat. Tumbao to znovu rozbalili, já jsem se však vydal kouknout, co se děje na "Druhé scéně", kde dýdžejové pouštěli mnoho odrůd hudby. Vedle stánku s vegetariánským jídlem se schovával prostor pro divadlo spojené s kinem a stan, kde se hrálo techno a podobné styly taneční hudby. Na tuto část navazovalo stanové městečko, kde se všichni pomalu a jistě začínali probouzet a chystat na večerní nabitý program.

Yo Yo Band po tragické nehodě Vladimíra Tesaříka již nechtěli nijak koncertovat, ale na žádost fanoušků přeci jen vystupují. V sestavě Richard Tesařík, Miroslav Linhart, Jiří Šíha, Bobík Kubát, Pavel Razín a Petr Pavlík představili pod hlavičkou Yo Yo Band největší hity této formace. Své vystoupení zahájili hitem "Jo já jsem srab" a nebáli se přihodit i coververzi hitu Boba Marleyho "No Woman, No Cry". V rozhoupaném rytmu tu byl hit za hitem, jmenovitě "Gejza", "Souboj na kuchyňský nože" nebo klasiky v podobě megahitů "Karviná" a "Rybitví". Svůj koncert zakončili veselou trefou "Jedem do Afriky". Jako přídavek už hlasově dosti indisponovaný Richard Tesařík, chladné počasí dělalo své, oznámil hitovku "My jezdíme po vinárnách", která byla vydařenou tečkou jejich vystoupení. Po přípravách pódia se na scénu vrhli slovenští Polemic, kteří zaslouženě získali největší ovace tohoto večera a tímto koncertem si zopakovali loňskou účast na tomto festivalu. Jejich směska reggae a ska byla rozpumpovací energií pro publikum. Představili zde průřez deskami "Do Ska", "Yahman", "Gangster-Ska" a zatím poslední dva roky staré "Nelám si s tým hlavu". Z chystané nové desky zazněla písnička "Bláznivá", ve které zazpívala i nová posila tohoto ansáblu Nika. Společně pak zapěli i titulní song desky "Gangster-Ska". V rámci tohoto nadupaného vystoupení nemohly chybět takové vypalováky, jakými bezesporu jsou "Hurikán", "Slnko v sieti" nebo "Thanx For All". Skvělou atmosféru pak svými slovy shrnul Marek Határ, když řekl: "Tady to je jak na jamajským Wembley!" V přídavcích se Polemic rozloučili písničkami "Tak ahoj" a "You Can Get It".

Po odnesení všech přebytečných nástrojů a nanesení mašinek Banco De Gaia společně s kruhovými promítacími plátny mohlo pomalu začít vystoupení tohoto projektu. Pokud na minulé pražské zastávce měl Toby Marks s sebou bubeníka a sám hrál na elektrické kytary, tentokrát bylo vše úplně jinak. Toby si přivezl jen sekundanta, který mu vypomáhal vytvářet rytmy a sám se hostil hraní se zvuky a samply. Toto vše doplňovaly videoprojekce na třech plátnech, na která se promítala buď původní videa, záběry natočené na Tobyho cestách, nebo pohyblivé obrázky z Tibetu. Úvod patřil pomalému rozjezdu v podobě "Down From The Mountain" z novinky "You Are Here". Po tomto rozjezdu se Toby Marks rozhodl nás utancovat k smrti a pálil jednu taneční pecku za druhou. Nejprve to byly singlovky "How Much Reality Can You Take?" a "Zeus No Like Techno". Pak se vrátil v čase k desce "Last Train To Lhasa" (1995), ze které zahrál kompozice "Kuos", "Kincajou" a s titulní věcí teprve začal ubírat na tempu. Mezi ukázky z nové desky "Tongue In Chic", "Not In My Name" a "Waking Up In Waco" vložil hit "I Love Baby Cheesy", který bez těch kytar z minula zněl trošku chudě, ale pořád slušně šlapal. Posléze byl připomenut debut "Maya", a to dvojicí "Heliopolis" a "Gamelah", to se však již blížil samotný vrchol v podobě zpívaného opusu "Obsidian" ("Igizeh" / 2000), kterému předcházela kompozice "Drippy" a hraní se zvuky spojeného s částí zpívané "Gray Over Gray". Banco De Gaia předvedli skvělý tanečně laděný set, v jehož závěru mnoha fandům docházely síly, ale byla to prostě paráda, kterou ještě coby přídavek podpořil v poklidné verzi kompozicí "Touching The Void". Bylo však poznat, že mnoho lidí tento hudební elixír moc nepochopilo, asi očekávali spíše něco, co se hrálo přes celý den, tedy více reggae nebo ska, což Banco De Gaia rozhodně nejsou. Po tomto výstupu na scénu ještě přišla skupina SM Lomoz, která díky skluzu musela předčasně ukončit své velmi příjemné vystoupení. Tento krok pořadatelů jsem nepochopil, stejně o kus dál stále fungovala "Druhá scéna", tak i klidně toto vystoupení mohlo proběhnout nezkrácené, škoda.

Reggae Ethnic Session bylo pohodovou záležitostí, které moc nepřálo počasí, ale myslím, že se povedlo a uvidíme, co bude za rok. Do té doby doufejme, že bude stále hodně reggae, ethnické hudby a hlavně více slunečního počasí z Jamajky.

Reggae Ethnic Session, Žizníkov u České Lípy, 2. - 4.7.2004