Druhý prosincový čtvrtek (14.12.) byl dnem významným pro všechny milovníky lámaných beatů a taky pro fandy skupiny Ohm Square, neboť právě v tento den se zmiňovaná kapela rozhodla v pražském klubu Roxy pokřtít své zbrusu nové remixové album "Remixed". Plakáty, zvoucí na tuto událost, slibovaly kromě koncertu také sety DJs Koogiho a Liquida A a v okamžiku, kdy jsem do Roxy dorazil, tedy přibližně kolem osmé, už první jmenovaný sázel svoje desky na gramce. Ačkoliv v poslední době hraje Koogi na můj vkus až příliš monotónně a ostře, to, co hrál onoho večera v Roxy, na mě působilo vcelku pozitivně. Důvodem, proč ale Koogi nehrál jako obvykle, byla zřejmě skutečnost, že jeho úvodní set, puštěný tak na třetinu hlasitosti, sloužil pouze jako kulisa. Občas se kolem mixu mihl i Liquid A, a tak jsem mezi usrkáváním piva a konverzací přemítal, zda nehrají tak nějak spolu. Kapela, zřejmě vědoma si toho, že zítra je všední den a tudíž bude asi většina z přítomných muset vstávat, nijak svůj nástup neprotahovala a něco málo před devátou obsadila pódium (čas je skutečně přibližný, protože jsem se nějak nestihl podívat na hodinky). Mírné překvapení ve mně vzbudila skutečnost, že se Ohm Square nedostavili jako obvykle ve čtveřici, ale coby kvintet. Kromě Janů 2 a 5, Dušana a Charloty stál v pozadí ještě hudebník, obsluhující elektronické bicí. Jak mi po koncertě prozradil Honza Čechtický, jednalo se o bývalého bubeníka Načevy Láďu Pechu (snad jsem jeho jméno nezkomolil, byl tam docela randál).

Čeho jsem si však, ostatně jako vždy na koncertě Ohm2, všiml nejprve, byla Charlota, které to slušelo zase ještě o trošku víc než minule, a to že jí to už minule slušelo až až. Myslím, to bez velké nadsázky, že úchvatnější a charismatičtější frontmanku nemá v současné době snad žádná jiná kapela. Kluci jsou si toho zřejmě dobře vědomi a jsou sakra rádi, že ji mají, protože sami jsou, až na věčně se klátícího Čechtáka, poměrně statičtí.

Samotný koncert Ohm Square zahájili skladbou "Circle Me" z desky "Scion", tedy zřejmě nejlepším kouskem celého alba. Celkem logicky páteř koncertu tvořily skladby právě z této desky a to zřejmě i proto, že z ní pochází i většina tracků vydaných na právě křtěném albu "Remixed". Z alba "Scion" skupina dále odehrála "Walk The Wire", "Jam#3", "Tonda", "El Gunky", "Sole Lane" a "Wounds On The Cherry Tree". Debutovou "Ohmophonicu" zastupovaly pouze "Pillow", "Lunarbass" a "Born Killer". Zcela prokazatelně pak skupina hrála ještě jednu skladbu zbrusu novou a v závěru pak ještě jednu, která byla buďto taky nová nebo jsem ji jenom v koncertní verzi nepoznal. Přesto, že není nijak neobvyklé, že skupiny na koncertech své skladby hrají v jiných verzích, než jaké se objevují na albech, některé kousky pro mě byly skutečně příjemným překvapením. Například singlovka "Jam#3" začínala jako nějaký hodně hodně rozjetý techno (##!!!###) kousek a přímý rytmus si pouze s drobnými zlomy kolem refrénu udržela celou dobu. Podobně na tom byla baladická "Wounds On a Cherry Tree", která sice začínala stejně jako originál, po úvodu se však změnila v pěknou jízdu. Hodně pozměněná byla například i skladba "Pillow", kterou jsem vlastně poznal až podle textu a v níž i ona výrazná pasáž s trumpetkovým samplem byla jiná. Do největšího experimentu se ale Ohm Square pustili se skladbou "Born Killer", která zazněla vlastně téměř akusticky (sic!!!) pouze se zpívající Charlotou a hostujícím kytaristou Jardou Helešicem na španělku. Mimochodem tahle skladba je v podobné verzi zařazena i na album "Remixed". Ať už ale byly skladby v živých verzích předělány tak či onak, stále mě napadalo, že při jejich upravování skupina, přestože až na výskající, poskakující a vtipkující Charlotu vypadá jako společenství nezúčastněných, stále myslí na to, že by jejich koncert měl být především fakt hodně dobrý večírkem. Za zmínku jistě také stojí, že Ohm Square, přestože jsou stále považování především za drum´n´bassovou kapelu (a oni jí jistě jsou), jejich hudba není přirovnatelná k téměř k ničemu jinému z d´n´b a jungle scény. Většina tvůrců tohoto stylu se totiž stále více přiklání k hardstepu a podobným odnožím, zatímco hudba Ohm Square je v poslední době (nebo alespoň na tomto koncertě byla) mnohem častěji hodně svižným a novátorským breakbeatem (viz třeba již zmiňovaná nová skladba). To samo o sobě je důkazem, že české kapely nemusí jen nanejvýš zručně kopírovat zavedené postupy, ale mohou samy posouvat hranice žánrů. Možná to budou právě Ohm Square, jejichž sound se stane určujícím pro další vývoj stylu, o němž se pomalu začíná mluvit jako o mírně stagnujícím.

Jelikož po koncertě i mně čekal pracovní den, krátce po druhém přídavku a odchodu Ohm Square z pódia, kdy se za gramofony zrovna stavěl Liquid A, jsem Roxy opustil a tudíž nevím, co následovalo. Nicméně i cestou na metro se mi v hlavě vracela myšlenka, která mě pronásledovala po celou dobu koncertu, a sice, že si můžete myslet co chcete, ale Ohm Square jsou jednoznačně tou nejlepší kapelou, jakou kdy tahle země, kurva, měla.

Ohm Square, křest alba "Remixed", Roxy Praha, 14.12.2000