Františku Nedvědovi rozhodně nechybí smysl pro sebeironii. V rozhovorech i ve svých písních se stylizuje do role "toho druhého v koutě", jenž po celý život věrně setrvává ve stínu slavnějšího bratra, čekaje na svou příležitost. Když se šance konečně naskytla a dráhy obou sourozenců nabraly sólový směr, František i nadále zůstává tím druhým – tišším, skromnějším a především méně talentovanějším než jeho mladší bráška Honza. Inu co se dá dělat, ne každému bylo naděleno rovným dílem. František je však moudrý, a i když si je svých handicapů vědom, snaží se, jak nejlépe umí.

Naštěstí je tu hodně kamarádů, kteří rádi podají pomocnou ruku. Tím z nejvěrnějších je určitě Kanaďan Gordon Lightfoot, Franta má k dispozici podstatnou část jeho repertoáru a s českými verzemi Gordonových písniček naplnil již tři alba. Každá studna má však své dno a tak na aktuálním "Třetím pokusu" museli se svou troškou do mlýna přispěchat také D.Gibson, F.O´Knipe a W. Holyfield. Sám František přispěl skromně dvěma opusy, vždyť přeci víte, že neumí skládat tak jako brácha Honza. Konečné skóre desky tedy vypadá následovně: Lightfoot 9, Nedvěd 2, Gibson, O´Knipe a Holyfield každý po jedné. No potěš, neměla se deska místo "Třetí pokus" jmenovat "Nedved sings Lighfoot Vol.3"?! Totiž, aby náhodou nevznikl dojem, že mám něco proti coververzím. S country se to v jeho domovině má podobně jako s blues a vzájemné výpůjčky mezi interprety jsou samozřejmostí. Nicméně v případě takovéto monokultury (9 kousků Lighfoot ) se většinou jedná o "Tribute to XY" a vděk autorovi je vyjádřen rozhodně výrazněji, než-li jen v závorkách za názvy skladeb. Ovšem z hlediska autorských práv je samozřejmě všechno v naprostém pořádku.

Stylizace Františka Nedvěda do role pokorného a netalentovaného interpreta písní druhých mi vždy přišla relativně nevykalkulovaná a v porovnání s mediálním vystupováním jeho bratra i docela uvěřitelná. "Třetí pokus" mi  tento dojem víceméně potvrzuje. Deska je totiž skutečně pouze velmi průměrným odvarem současného countryového mainstreamu. Nedvěd si nehraje na Ameriku, ani nesklouzává k rádoby legrační české "country" typu Fešáků. Je to už přeci jenom pán v letech a spíše než na Brdech tráví volný čas u svého bazénu se skleničkou skotské. V jádru zůstal František stále folkovým vypravěčem cizích textů (aktuálně spirituálovského Dušana Vančury), který příliš netlačí na pilu a v podstatě si vystačí s potlachovým vybrnkávaním kamarádů od Sázavy ("Tvou vůni stále znám", "Sydney", "Kluk a psík", "Až tě smrtka vyzve k tanci", "Svatební", "Floky"). Snaha o modernější zvuk a přiblížení se současnému country ("Loudavá", "Evelyn", "Jsem tvůj déšť", "Touha") se omezuje na ospalou steel-kytaru Miloše Slezáka a čarující klávesové plochy Petra Maláska, které místy dosahují až kvalit německé edice "Romantic Music for Making Love". Po svěžím a příjemném začátku ("Třetí pokus") již bohužel žádná ze skladeb neopustí oblíbené střední tempo, které spolu s celkovou zvukovou rozplizlostí způsobí, že se vám víčka začnou nezadržitelně klížit již po uplynutí prvních deseti z celkových 46 minut CD.

Svět hudby Františka Nedvěda představuje jakýsi prazvláštní hybrid amerického videoklipového country, české kotlíkářské písně a popu pro dospělé. Z tohoto hlediska je "Třetí pokus" sevřeným a uceleným albem, které předem dané hranice dodržuje s setrvačností starého, dobromyslného huňáče. Ten má léta slávy a bujarosti již dávno za sebou a z opevněné vily nad skálou vzpomíná, jaké to kdysi bylo s kamarády na osadě.

Album: František Nedvěd - Třetí pokus
Hodnocení: 3/10
Celkový čas: 46:10
Skladby: Třetí pokus, Tvou vůni stále znám, Rejdivá, Loudavá, Evelyn, Jsem tvůj déšť, Sydney, Gruntorád, Kluk a psík, Poslední růže, Touha, Až tě smrtka vyzve k tanci, Svatební, Floky