Kultovní indie sestava okolo tajemného a charismatického podivína Roberta Smitha měla kolem sebe vždycky špetku magie. A připočteme-li k příběhu a pověsti ostrovní modly The Cure pověrčivost spjatou s číslem třináct, pak by se dalo očekávat, že třináctá řadovka o třinácti jednáních bude magií přímo překypovat. Benjamin Slavík v hlavní recenzi sice označil novou desku "4:13 Dream" za dobře odvedenou práci, ale zároveň si posteskl nad výraznou absencí progrese a udělil sedmičku, se kterou čtyři z pěti účastníků naší makrorecenze souhlasí. Její průměrná známka pak verdikt hlavní recenze dokonce vylepšuje na dvaasedmdesát procent.

---

Tomáš Tenkrát - Jak to má být (8/10)
Vztah k interpretovi: Nikdy extrémně kladný, avšak tvorbu mám zmapovanou a rád si je poslechnu i dnes.

The Cure se povedlo to, co už dlouho nikomu. Přetočit se o zhruba šestnáct let zpět. K "Wish". Na "4:13 Dream" nejsou aktuální, opustili i své silně rádiové období, vrátili se k tomu, co umí nejlépe a kupodivu zjistili, že silné cédéčko dokáží dát dohromady i dvacet let po svém vrcholu. Jako by zůstali nepoznamenaní. Robert Smith je zde ve výborné formě a jeho hlas ani trochu nezdeformoval. Kapela si zachovala svůj specifický zvuk, včetně kytary a aranží. Ale neopakují se! Navíc k temným textům opět vytvořili několik chytlavých refrénů z nichž "The Only One" a "Real Snow White" jsou nejpřitažlivější. Nevím, co chtějí slyšet fanoušci a ti, kteří je dávno zatratili, ale pravda je, že tohle jsou The Cure, jak je máte rádi. Se vším, co k tomu patří. Po dlouhý době mi udělal radost někdo, od koho bych to už dávno nečekal. "No don't talk about more to life than this, dream a world maybe no one owns. No don't think about all the life we miss, swallow doubt as the hunger grows. Make believe it's like no one knows, even if we turn more to most. We'll never satisfy the hungry ghost." - Tam je všechno.

Kateřina Červenková - Cure, jak je máme nejraději (7/10)
Vztah k interpretovi:Ujíždím na "Pornography", zbytek tvorby mě ale většinou nechává celkem v klidu.

V pozadí dráždivá a potemnělá plechovost místy seříznutá ostrou rockovou kytarou, na povrchu popová, citová labilnost a syrová rozervanost. The Cure na nové desce obnažují svoji nevlídnou a silně emotivní tvář s pochmurným výrazem, kterou na nich máme nejraději. Jsou to typičtí The Cure, tajuplní, výstřední a podivínští. Navzdory melancholické atmosféře mi tak na rtech vykvetl spokojený úsměv. Album na mě ale nepůsobí zcela depresivně, občas tím ponurým oparem totiž prolétnou sluneční paprsky jako symbol vratké a kolísavé naděje. Uhrančivý Robert Smith tradičně kňourá o úzkostlivé, zvrácené i romantické lásce. Návrat ztraceného syna, kytaristy Porla Thompsona po dlouhých čtrnácti letech pak zažehl tu správnou jiskru, díky které bych desku "4:13 Dream" zařadila mezi nejzdařilejší nahrávky kapely v posledních letech. Chce to více poslechů, ale pak mi dáte za pravdu.

Dan Hájek - Návrat ke kořenům nebo brzké procitnutí ze snu? (7/10)
Vztah ke kapele: Pro mě byli The Cure vždy hlavně desky "Kiss Me, Kiss Me, Kiss Me", "Disintegration" a "Wish".

Parta Roberta Smitha už toho stihla napáchat dostatečné množství, možná by toho stihli i víc, kdyby Robert netrpěl fobií z létání. "4:13 Dream" je skutečný sen a návrat k jejich kořenům. Vyždímaná energie tu čiší na každém rohu, i když začátek s "Underneath The Stars" vás zavede kamsi do centra pusté planiny a vy tápete, zda se už The Cure zbytečně moc nevykrádají. Sled singlů s "The Perfect Boy", "The Only One", "Freakshow" a "Sleep When I'm Dead" byly dostatečné nažhavení na celý opus. Zbytek alba už tak velké překvapení není, tu slyšíte náznak toho a pak onoho, není to klamání nepřítele, ale potěšení toho nejbližšího přítele. Smith se vždy topil v nějaké depresi a skrze texty se z nich vyzpovídá, taková psychóza na etapy. Dokonalé procitnutí do pozitivnější reality asi jen tak nepřijde, hlavně tehdy, když se chystá temnější polovina "4:13 Dream". Kytary tu drnčí po klasickém cureovském stylu, potemnělé linie taky nechybí a vedle toho až kvílející, křičící Robertův hlas. Vše je předem odhalitelné, tak jako nutné rozcuchání vlasů nebo šminky v přiloženém balíčku. "4:13 Dream" není žádná šoková terapie ani zbytečné klamání nočních můr, jsou to ONI, jak je fans mají nejradši.

Luboš Kreč - Prostě dobrá deska (7/10)
Vztah k interpretovi: První věta příspěvku říká vše podstatné...

Nemám rád Roberta Smitha. To je třeba říct na rovinu. Není v tom ani špetka rozumu, racionality, objektivity, prostě mě štve jeho napudrovanej obličej, roztřepené vlasy, uječenej hlas a "Friday I'm In Love". Jenže ouha, "4:13 Dreams" můžu. Když si odmyslím tu obtloustlou ikonu, zbudou velmi slušné písničky - zadumaná, melancholická "Underneath The Stars", rozeskákaná "Freakshow" nebo depresivně impozantní "Real Snow White". Když dohraje dvanáctá položka, zbude pocit dobře odvedené práce. Jsou tam znát zkušenosti, léta praxe a odříkání. The Cure stvořili sympatickou kytarovou desku. No, a teď mi řekněte, jestli to je pochvala, nebo spíš urážka. Sympatická deska? V tomhle případě pochvala - The Cure si hrají se zvuky, nejsou snadno čitelní, nejsou prvoplánoví. Ale ani jedineční. Prostě dobří. A to mě potěšilo, když už je nemám rád...

Eva Samšuková - Kvalitní omrzelost (7/10)
Vztah k interpretovi: Abych pravdu přiznala, velmi neutrální.

Po první poslechu? Nuda. Po druhém? Inteligentní nuda. Po třetím přehrání? Inteligentní a kvalitní nuda. Pomalu jsem začala přicházet na prostý fakt, že tahle deska zas tak nudná není. Dokonce do té míry, že si ji občas pustím o něco víc nahlas a při takové "Hungry Ghost" tancuju před zrcadlem. Album prostupuje zvláštní barvitost, která každému songu dodává jiný odstín rocku, který se ovšem stále nemůže zbavit jakéhosi melancholického nádechu. Já se zase nemohu zbavit představ excentrického Roberta Smithe, který má dokonale zhrzeně zastřený hlas, který se - ani po tolika letech ve funkci - neztratí mezi "mladíky" momentální scény britského indie rocku. Zaujala mě však otázka, jestli se The Cure dovolili Johna Scofielda, zda si mohou do úvodní části songu "Switch" půjčit ústřední motiv jeho písně "I Don't Need No Doctor"? Ovšem podoba tónů není zas tak markantní, aby se Scofield musel na chlapíky z ostrovů zlobit. Další kapelou, které se dle mého názoru The Cure zatraceně podobá, jsou Brand New ze Států. A teď nevím - mladší, nebo starší krev?

---

Album: The Cure - 4:13 Dream
Průměrné hodnocení: 7,2/10
Celkový čas: 52:37
Skladby: Underneath The Stars, Only One, Reasons Why, Freakshow, Sirensong, Real Snow White, Hungry Ghost, Switch, Perfect Boy, This. Here And Now. With You, Sleep When I'm Dead, Scream, Its Over