Vše se odehrálo již v roce 2007, kdy Faithless měli rozjeté turné k řadovce "To All New Arrivals". Moskevská zastávka však měla přívlastek dalšího setu toho nejlepšího a tracky ze zmíněné desky byly seškrtány na minimum. Další zvláštností setu v rámci Smirnoff Experience Moscow je spojení jejich muziky se smyčcovými aranžmá, na které dohlížel Matthew Scott, sám toho večera i dirigoval ansábl Musica Viva Chamber Orchestra.

Toto spojení přímo nabízelo možnost připravit nadupaný balíček, který by přinesl nejenom živou show Faithless, to ale ve finálním důsledku zůstalo stát kousek nad průměrem. Maxi Jazz, Sister Bliss a jejich doprovodná parta umějí odehrát našlápnuté koncerty, dokáží strhnout valící se energií a studiové věci přenesou do live podoby na maximum. Těch necelých devadesát koncertních minut vás o tom jasně přesvědčí, i když vše nestojí jen na největších hitech "Insomnia", "Salva Mea", "God Is A DJ" nebo "We Come 1". I taková "Bombs", "Music Matters" nebo "What About Love" fungují neodolatelně a zapadají do kontextu toho, co ze sebe naživo Faithless umějí vymáčknout.

Na tomto místě však celková radost končí. Show bez videoprojekcí staví jen na světelném parku a všichni se až příliš soustřeďují na svůj job. Zvuk je jen v provedení Dolby Stereo, Dolby 5.1 (kde je DTS?) a místy je umíchán skutečně divně. Poměrně často se totiž přistihnete, že sledujete záběr na nějakého hráče nebo symfonický orchestr a v reproduktorech není z této detailem zabrané aktivity nic slyšet. Snahy symfoniků se ztrácí a práce Matthew Scotta jde jaksi do háje, naopak rap Maxi Jazze je až příliš vystrkován do popředí. Po několikátém zhlédnutí nabudete pocitu, že Faithless toho večera byli moc svázaní a že během výstupu v Praze předvedli přeci jen větší výkon spojený s napumpovanou atmosférou v hale. Bonusová výbava za řeč taktéž nestojí, jedenáctiminutový rozhovor nepřinese nic výrazně zajímavého.