Původem českolipská kapela pojmenovaná podle originální pohádky "James And The Giant Peach" spisovatele Roalda Dahla si na koncert jako předskokany pozvala folkařské trio Quite Quiet. To si v Akropoli zahrálo jen ve dvoutřetinovém složení - bez bubeníka. Kuba Alexa (akustická kytara) a Tomáš Srovnal (baskytara) přesto dokázali, že si s poměrně velkým publikem v zvládnou levou zadní poradit. Rytmickými kytarovkami připravili a naladili návštěvníky na následující koncert.

Poté, co Quite Quiet dohráli svou ne právě dlouhou část, a po bleskové pauze, která posluchačům stačila tak akorát na doplnění kelímků s pivem, se na pódiu objevila tříčlenná dechová sekce a všechny nezbytné živoucí komponenty skupiny Obří broskev. Stačila chvilka hraní a Cannyho texty návštěvníky Akropole doopravdy vtáhly dovnitř: jsou o věcech, které nás všechny někdy napadly, cítili jsme je, ale málokdo je vyslovil nahlas. Člověk si připadal jako Alenka, když padá dírou a okolo se míhají police se zavařeninami. Podivně nemístně a přesto přirozeně.

Křehká Olga za klávesami předvedla opravdovou sílu vůle. Pár dní před koncertem si zlomila ruku a podstoupila operaci, celý koncert zvládla odehrát jenom pravačkou. Do toho se prolínaly smyčce s tak skvěle napsanými party, že perfektně zapadaly do ucelené atmosféry koncertu. Canny některé skladby napojoval na sebe, jindy mezi nimi něco málo pronesl. Svojí upovídanost držel na uzdě, ale ani na chvíli nenudil. Ukázal, že kromě melancholického zpěvu, který je často docela opodstatněně přirovnáván k přednesu Petra Fialy, dokáže i pořádně zařvat a rozbouřit publikum. Kapela byla nevšedně sladěná nejen po hudební, ale především i po lidské stránce.

Došlo i na skvělý, trochu matoucí fór s rozskákaným Opičím klukem, který se přes pódium přehnal jako uragán a zase zmizel v zákulisí, aniž by kdokoliv tušil, kdo se za maskou schovává. Celkový dojem dolaďovala spousta kouře za muzikanty a projekce natočená z jedoucího auta. V pozadí se promítala ubíhající silnice nebo setmělá krajina, do které hudba i muzikanti zapadli, jako by nešlo o pouhou projekci. Po závěrečné pecce "Do Děčína" publikum nevzdalo potlesk jen tak a přimělo "broskví" ansámbl k nadstandardním přídavkům. Návrat do pošmourného města pod žižkovskou věží pak působil trochu jako studená sprcha.

Obří broskev je z těch českých mladých kapel, co si posluchače získává pozvolna, zato nastálo. Kdo jednou propadne jejich neobvyklé směsi rocku, elektroniky a indie, těžko se pak z okouzlení osobní a upřímnou hudbou vymaní. Srovnávání z Vypsanou fiXou nebo Mňágou a Žďorp dnes už není tolik na místě jako v uplynulých letech. Broskev si čím dál víc jede ve svých vlastních kolejích a dělá to zatraceně dobře.

Setlist: Pod ledem, Filmovka, Akawaki, Dívám, Vidění, V co věříš, Anděl, Voda stoupá, Hlavně že jí chutná, Dohasínává, Flow, Bunkr, Hlídám těkavou, Z Ústí na Měsíc, Divoký, Řezníkova žena, Než se probudím, Do Děčína, David, Tajná 145, Ukolébavka

Fotogalerii z koncertu naleznete zde.

Obří broskev, Quite Quiet, Palác Akropolis, Praha, 15.1.2009