Album "Into The Labyrinth" nahráli Saxon v německém studiu Twilight Hall v produkci Charlieho Bauerfeinda. Naštěstí zní čistokrevně engliš hevy. Žádné hlukové stěny, maskování neumětelství industriálem, přidaným limitním zkreslením anebo jinými nýmandskými vycpávkami. Do poslední noty muzika a nástroje. Neodpustím si poznámku. Bývá roztlemeným intošským zlozvykem trefovat se do metalu, muzikantů i posluchačů. Je fakt, že některé vnější znaky jsou docela legrační, jedno ale musí uznat každý soudný: ti chlapi zpravidla umějí skvěle hrát.

Kdo viděl a má rád Boormanova "Excalibura", bude u otevíráku "Battalions Of Steel" vyhozen do sedla a opásán třpytivou zbrojí. Přesně takováhle muzika mohla vést rytíře - namísto Orffovy "Carmina Burana" - do boje proti zlu. Riffem "Live To Rock" se Saxon vrací na zem a zaparkují vedle AC/DC. Kapela, Biff i videoklip odhalují společné hardrockové kořeny s lehkostí a nadsázkou. Podobně vyznívá o kousek dál i bluesrocková "Slow Lane Blues". Speedovka "Demon Sweeney Todd" i bombastický hymnus "Valley Of The Kings" vynesou emoce nazpět k fantasy, bájím a pověstem. Hlavní kytarový motiv "Crime Of Passion" jako by vypadl ze šuplíku Iommimu. I všechny další skladby - potemnělá "Voice", parní buchar "Protect Yourselves", rokecová švihovka "Hellcat", úsečná i melodická "Come Rock Of Ages" a závěrečný přílepek, bottleneck verze "Coming Home" - jsou duhově různobarevné variace kolem kmenového stylu a soundu made in Saxon. Je potřeba jen naladit se, poslouchat a vnímat.

Ze spřízněných legend NWOBHM (New Wave Of British Heavy Metal) drží vedle Saxonů takhle hrdě a vysoko značkový praporec už jen Judas Priest, Motörhead a Iron Maiden. Byfordovci se novým albem postavili do čela veteránského šiku. Saxon jsou napořád klasici, ať už se ženou vpřed ve vlastních stopách, anebo se při své spanilé jízdě rozhlížejí i po okolí.