Před několika týdny se na trh konečně dostalo nové album Decline "Den se otočí" a ti po zahřívacím kole, kdy dělali předskokany The Mission, nahrávku pokřtili v pražském klubu Futurum. Decline jsem už jednou viděl na koncertě před Annou K. a tam mě jejich krátký set hodně zaujal, tudíž jsem byl zvědav, jak si poradí s celým stominutovým koncertem, na němž navíc slíbili nezahrát ani jednu písničku od The Cure. A podařilo se jim to docela dobře.

Klub byl docela slušně zaplněný, jen bylo zajímavé, že se všichni tlačili dozadu, čímž u pódia vznikl prázdný půloblouk. Kapela před samotným koncertem pustila ze záznamu remix "Akvária", který je i na desce a teprve potom přišla na pódium. Už od začátku bylo poznat, že Decline jsou sice ve studiu pop, ale naživo to umí pěkně rozpálit. Některé písničky postavené na kytarových riffech zněly rockově nabroušeně, až jsem se bál, aby fanynky pod pódiem občas neužasly, cože to je za nářez. Ještě k těm fanynkám... Když po několika písničkách zpěvák Luděk Fiala vyzval lidi, aby se přisunuli blíž pódiu, samozřejmě jsem se svou přítelkyní nelenil a vydal se tam. Když jsem se však rozhlédl kolem sebe, spatřil jsem jen samé holky a nejbližší kluk byl někde daleko. Prostě jsem vypadal jako největší fanoušek mužského pohlaví na jejich koncertě :).

Po čtyřech skladbách přišel na řadu samotný křest, kterého se kromě producenta Tomáše Varteckého zhostily dvě malé (tak čtyřleté) holčičky, jež celé rutinní akci polévaní cédéčka šampaňským dodaly opravdu šťávu. Po křtu se kytary chytil i Vartecký a zahrál si s nimi "Až budu velkej". Za celý večer Decline přehráli celou novou desku, něco z prvního alba "Podzim" a samozřejmě došlo i na coververze, nyní ovšem už jen od U2 a Depeche Mode (žádné The Cure!), které zahráli v jednom bloku a jedny depešáky i v přídavku. Škoda jen, že kromě tak patnácti lidí v prvních dvou řadách (pouze dva kluci, jeden z nich já) všichni návštěvníci jen tak stáli a podupovali si nohama. Pravda, důvodem mohlo být i to, že mi občas přišlo, že se Luděk stydí něco říci, ale třeba ne...

Chybějící taneční kreace publika ovšem vynahradila jedna z křtících holčiček, která protančila asi tak půlku koncertu na pódiu, a když se k ní v jedné písničce přidal i bývalý bubeník Jerry Žák (zpíval v několika věcech), čekal jsem, že Decline odklepou valčík a zahrají jim sólo. Trošku mrtvolné publikum pořádně ožilo až na konci koncertu, jehož základní část končila neuvěřitelnými několikaminutovými kytarovými orgiemi v písničce "Kruhy a sny", kdy si vytleskalo přídavky. Kromě již výše zmíněných depešáků, kapela zahrála ještě "Galaktického domovníka" a pak pro mě přišel opravdu vrchol večera, když si kluci jen tak něco pošeptali a z kytarového hluku se najednou probleskl riff písničky "Padajícím hvězdám" (už ji ten večer jednou hráli) a už to jelo. A definitivní tečka v podobě jen odezpívaní refrénu s kytarou to završila.

Decline naživo jsou prostě hodně zábavní. A nejlepší na nich je, že písničky na desce poněkud ukryté, jsou v koncertním provedení mnohem důraznější a tvrdší. Na své si tak přijdou jak holčičky, tak i rockoví fanoušci.