Richard Ayoade, hvězda sitkomu "Ajťáci", zabil Opice. Ono bylo sice dopředu proklamováno, že "Live At The Apollo" nebude klasický živák, ale z výsledného filmu srší asi tolik životní energie jako z bowlingových keců ústřední trojice filmu "Big Lebowski". Aspoň že Turner je stejně cool týpek jako the Dude.
6/10
Arctic Monkeys - At The Apollo
Vydáno: 02.11.2008
Celkový čas: asi 120
Skladby: Brianstorm, This House Is A Circus, Teddy Picker, I Bet You Look Good On The Dance Floor, Dancing Shoes, From The Ritz To The Rubble, Fake Tales Of San Francisco, When The Sun Goes Down, Nettles, D Is For Dangerous, Leave Before The Light Come On, Fluorescent Adolescent, Still Take You Home, Da Frame 2R, Plastic Tramp, 505, Do Me A Favour, A Certain Romance, The View From The Afternoon, If You Were There, Beware + Quad Split (1st half), Multi-camera Matt, Balaclava, Bad Woman, Trailer
Vydavatel: Parlophone
Koncerty opic jsou obecně solidní dietou. Proskáčete nejen obědový smažáček s hranolkama, ale spálíte něco málo kalorií i do budoucna. Pokud byste tedy čekali, že u živáku skupiny
Arctic Monkeys v žádném případě nemůžete usnout nudou, byli byste na hodně velkém omylu. Ačkoli Turnerova parta v zaplněném manchesterském Apollu šlape a ždímá pot i z podkolenních jamek, na televizní obrazovce vše vypadá jako vizuálně atraktivní noir detektivka bez zápletky.
Psát recenzi, či v tomto případě doslova kritiku na DVD "At The Apollo" je tak trochu za trest.
Arctic Monkeys totiž hrát umí. Nejsou jen prázdné
wannabe hvězdičky, na které se usmálo štěstí, ale mají v zádech talent a tisíce hodin v zapocené a vydýchané zkušebně. Ze svých dvou řadovek a béček singlů zvládnou bez větších problémů dát dohromady setlist, se kterým mohou konkurovat největším jménům britské kytarové hudby posledních dvaceti let, na pódiu stříkají krev a umí prodat jak vykulená Turnerova kukadla, tak nezkrotnou energii svého mládí.
Přesto, nebo možná právě proto působí
mrtvý záznam z Appola zcela nepřirozeně, nesourodě. Jako by Rodriguez oblékl do geniálně mrazivého komixového vizuálu nikoli hříšné příběhy Franka Millera, ale trable Myšpulínovy party ze Čtyřlístku. Připočtěte k tomu studiově čistý zvuk a fakt, že potlesk publika je na DVD prodán s přirozeností a délkou smíchu v sitcomech a je zřejmé, že to prostě fungovat nemůže. Ať se Opice snaží sebevíc. Nechci být ale na Richarda Ayoadea až tak pes, takže budiž řečeno, že závěr celého koncertu, kdy během hluché psychedelické části "If You Were There, Beware" nechá obraz zrychleně dojet až do samotného závěru, aby s nástupem kytar závěr pustil znovu, tentokrát řádně, je opravdu stylový.
Hodnotit obraz a zvuk je v tomto případě hodně ošemetné, protože obojí bylo hozeno natolik retro, že vlastně ani nevíte, co byl záměr. Jako noir dokument o jednom koncertu jedné kapely to funguje a má to šmrnc originality, ale jako živák
Arctic Monkeys, na který jste dva roky čekali, ani náhodou. V každém případě se samozřejmě dočkáte pětjedničky i širokoúhlého obrazu 16:9. Délka samotného koncertu se doplazila jen těsně za hranici sedmdesáti minut, připočtete-li i dvě prémiové písničky a standardní bonusy (záběry z alternativních kamer, trailer) dostanete se na dvě hodiny, což je pořád zatraceně málo.
Arctic Monkeys v manchesterském Apollu možná zahráli výborný koncert, ale záznam z něj je hodně rozporuplnou a chudou vzpomínkou, která se hodí spíše na chytání prachu, než na častější přehrávání.