Relativně vysoká cena vstupného sice odradila hodně potenciálních návštěvníků úterního koncertu, přesto se Lucerna Music Bar poměrně slušně naplnil. Potvrdilo se, že liberečtí patrioti pod značkou Krucipüsk mají v metropoli slušnou fanouškovskou základnu. Navíc, kdo z věrných by si nechal ujít jedinečnou příležitost spatřit "Strýčka Belzebuba", jak zpívá country a folkové verze svých písní?

Zatímco frontman při oblékání zvolil ryze kovbojský styl s černou košilí a bílým kloboukem, ostatní hudebníci se prezentovali jako vesničtí křupani ve flanelkách s hučkami, ze kterých čouhala sláma. I tento zdánlivě nedůležitý kontrast přispěl k vřelému přijetí. Jednotlivé skladby šly za sebou v rychlém sledu, po úvodní "Bubla" zaujala "Rock'n'roll to neni prdel!", z dosud nepřekonaného alba "Druide". Před touto písni definitivně vypověděly službu struny na kytaře Jarmuta Gabriela a hudební chameleon Tomáš Hájíček se chopil bong a začal improvizovat. V duchu improvizace se pak nesla celá skladba a přestože občas scházela melodická linka, jednalo se o famózní představení.

Některé pasáže následujícího "Proč" sklouzávaly až k The Doors, zbývalo tedy do sestavy Krucipüsku doplnit Manzareka, probouzet Morrisona nebylo třeba, Hájíček ho plně nahradil. V úvodním setu Krucipüsk nabídl dvě písně z poměrně slabého, aktuálního alba "Ahoj". Stejnojmenná věc pak byla zdařilou parodií na celou tvorbu Krucipüsku. Hájíček při pasáži "Já křičim! Křičim! Křičim!" šeptal a při následném výkřiku "Ahoj!" ustrnul v orgastické křeči. Poslední písní úvodního setu pak byla jediná skladba z vůbec první desky "Ratata" - "Brácho vem mě ven".

Jednotlivé sety od sebe oddělovaly patnáctiminutové přestávky, během kterých se členové kapely občerstvovali společně s fanoušky na baru. Skupina se tak sice přiblížila publiku na dotek, atmosféře koncertu to ale nepřidalo. Každé přerušení se s přibývajícím časem vleklo déle a déle. Během celého vystoupení Krucipüsk nabídl tři regulérní sety plus čtvrtý přídavkový. Nejslabším pak byl ten prostřední.

Po nevýrazných "Dealer" a "Yessus na na ftu" přišla nadprůměrná záležitost "HüMNüS" s vtipným úvodem "... touto písní bychom chtěli poděkovat za mezinárodní úpadek našeho státu...". Prezident Klaus je totiž ústředním motivem celé písně, takže Hájíček si svůj politický protestsong náležitě vychutnával. Stejně jako vděčné publikum.

Na sedícího živla Hájíčka byl obecně velmi nezvyklý pohled, přesto ze svého šarmu a charismatu vůbec nic neztratil. Naplno se jeho temperament projevil při "Sexy woodoo". Fanoušci měli možnost slyšet téměř akustickou verzi této písně, o to víc vyniklo Hájíčkovo frázování, střídání nálad i genialita textu.

Po další ohlášené přestávce se zastavila sestupná tendence vystoupení. Samotné dno okusil Krucipüsk při "Musim do Mexika", country obal této písni překvapivě vůbec neslušel. I členové kapely byli myšlenkami spíše na baru než na pódiu. Prostředníkem návratu k počáteční euforii se stal "Criminal!", pak přišla nejočekávanější skladba celého večera - "Druide!". Fanoušci se svíjeli v magickém rytmu stejně, jako kdyby Hájíček a spol. hráli originální verzi písně. Jenže tichá verze mystiku ještě více přiživila; slovy těžko popsatelný zážitek.

Největší aplaus publika si již tradičně vysloužila "Láska je kurva" a třetí set ukončila smutná námořnická balada "Éo éo!", možná vůbec nejsilnější píseň "Ahoj". Hájíček si před začátkem této pecky zapálil cigaretu a celý sál sledoval jeho pravidelné pohyby na trase od pusy k puse a klub s ním zároveň zpíval.

Neoficiální čtvrtý set začal za stálého skandování fanoušků, ti byli během koncertu naprosto fantastičtí a kvarteto hudebníků se na konci ocitlo v rozpacích. Atmosféra v sále jim musela posloužit jako příjemné bolestné za víkendové trápení se s nacvičováním country verzí. Hájíček a spol. stihli převléknout celkem sedmnáct kousků, na přání fanoušků pak jako přídavky zařadili tři již odehrané věci. Za opakování se však nikdo nezlobil, naopak, při opakovačkách byla atmosféra ještě mnohem lepší. Celkový počet odehraných skladeb se tak ustálil na dvacítce. Přibližně polovina z nich byla nadprůměrných, zbytek průměrných, lehce podprůměrných a propadák ve znamení již zmiňované mexické.

Nebylo by na škodu, kdyby Krucipüsk vydal z tohoto koncertu živé album, neboť tyto country a folkové verze by si zcela jistě našly své fanoušky i mimo rockové kruhy. Navíc pouštět si našeptaného "Druida" před spaním, to pak musí být teprve noc...

Krucipüsk, Lucerna Music Bar, Praha, 2.12.2008