Hazardování na napnutém laně

Gary Barlow, Mark Owen, Jason Orange, Howard Donald si návrat užívají, a tak se dalo očekávat, že vyjde druhé comebackové album. "The Circus" si ale tak trochu vybírá daň toho druhého v pořadí. Čím více jej budete poslouchat, vyplave na povrch fakt, že "Beautiful World" nabídlo silnější materiál, který byl i vzácně vyrovnaný. A těm všímavějším neunikne, že obal čerpá z podobného nápadu, jaký měla původní edice zatím poslední sólovky Marka Owena "How The Mighty Fall" (chůze na napnutém laně).

Take That si pozvali osvědčeného Johna Shankse a pokud jste z minulé desky měli třeba rádi singl "Shine", budete si užívat i "The Circus" (marně si vybavuji, kdy naposled vyšly dvě alba shodného názvu ve stejný den - opisovala Britney nebo Take That?). Dalším pojítkem je opět "How The Mighty Fall" a její hudební ladění, těžko se dohadovat, zda právě Owen měl či neměl nějaký větší prostor a zda Barlow opustil hlavní autorské žezlo. Nadějný začátek s "The Garden" vás přiměřeně navnadí, ale tato radost poměrně dlouze čeká na další nakopnutí, největší hit ("Hold Up A Light") cirkusové šapitó skoro uzavírá.

Singl "Greatest Day" nebo Brouky inspirovaná "Julie" (kde jsou ty časy, kdy medley z hitů The Beatles byl pravidelnou položkou koncertních show Take That) přeci jen za "Patience" nebo "Reach Out" drobet pokulhávají. "Up All Night" kopíruje typický kytarový riff pro The Frames a pryč je také vyváženost z "Beautiful World", slabší místa na sebe totiž nenechají dlouho čekat. Utajená "She Said" je humornou vsuvkou, naopak "Said It All" je potenciálně nejsilnější balada, typicky ve stylu Take That, resp. Garyho Barlowa.

Robbie Williams je teď ten méně vidět, ale Take That sázející na podobnou notu jako na "Beautiful World" vstoupili na tenký a kluzký led. "The Circus" je dobré album (a skalní fans si klidně mohou přihodit i jeden bod), ale zaostalo za očekáváním a možnostmi kapely.