Rock Café, krátce po policejní hodině. Po zemi se neválejí stovky prázdných pivních kelímků a zašlapaných nedopalků cigaret Mars (bez filtru), které byly odjaktěživa dva kroky před přežitkem, kterému konzervy říkají zdraví. Snad proto, že tohle vše byste našli až o kousek dál, v Edenu, kde fotbalová Slavia (prý) vyučovala hosty z Teplic v pravdě klabzubovském stylu, a snad i proto, že Rock Café zaplnili převážně intelektuálové ujíždějící hlavně na dobrém vínu, aromatických doutnících a amerických nezávislých labelech. Jo, a indie pojem Okkervil River toho večera v Rock Café předvedl, proč vlastně za indie pojem považován je.

Parta okolo vypravěče Willa Sheffa po dvou tak alternativních albech, že o nich vážně psal jen Pitchfork, zažila díky deskám "Black Sheep Boy" a "The Stage Names" něco, čemu by Leoš Mareš v Esu přiřkl označení boom. Je však nutno zůstat v mantinelech anglosaské nezávislé tvorby, protože videoklip k "Lost Costlines" (pilot singl k aktuální řadovce "The Stand Ins"), byste v nabídce jakéhokoli českého audiovizuálního masmédia hledali asi se stejnou úspěšností jako logiku ve všech jejich nekonečných mýdlových operách.

Jako support si texaští Okkervil River přivezli Bad Dudes. Rychlá pravá ruka, hluková stěna, zpěvák samá ruka, samá noha, slyšet byl jen tehdy, když všichni ostatní hrát přestali. Nic, za co byste šli do průvodu s vlaječkou. Ale hráli jen půlhodinku, takže alespoň to rychle uběhlo. Důvod proč tleskat přišel až krátce poté. Čekalo se na něj naštěstí kratší dobu než hrál (jaký to neduh všech multiplatinových kapel), a ačkoli nezahrál fans-favourite "A Gril In Port", dostal z větší poloviny zaplněné Rock Café zcela na lopatky.

K Willu Sheffovi sedí definice klasického rockera - jeho zpěv je do detailů čistý, text ze sebe nesype s Dohertyho undergroundovou ledabylostí, ale slova naopak pečlivě balí do emocí. Dokáže vygradovat písničku z letargie až do expresivního běsnění, ve kterém zpívá metr od mikrofonu, jen pomocí svého hlasu a následně vás zase stáhne do závěrečného procítěného vyšeptávání (zřejmě vrchol večera "A Stone"). Ha, kdo by to čekal od týpka v bílé košili a texaskách říkajících country rulez? Zároveň je však nutno dodat, že umí zapadnout do zvuku kapely a neexhibovat. V žádném případě nešlo o one-man show, kapela hrála fantasticky a stejně jako Sheff pálila emoce s důsledností horské dráhy. Byl to dokonalý večer.

Okkervil River v Rock Café představili hlavně své poslední dvě desky. Daleko do historie se pak vydali jen jednou, při závěrečné "Westfall", které dalo samo publikum v hlasovém rozstřelu přednost před "For Real". Dostalo se i na jednu coververzi - "Take This Waltz" od Leonarda Cohena, jež si skupina připravila speciálně pro předcházející koncert ve Vídni. Škoda jen policejní hodiny, která v Rock Café platí a donutila skupinu lehce zkrátit své vystoupení. Délka koncertu tak nakonec nepřesáhla devadesát minut, i když publikum měli Okkervil River rozděláno i na dvě hodiny. Viděl jsem letos Boba Dylana v Ostravě, Chrise Martina v Praze i Justina Vernona v Berlíně, ale Will Sheff je naživo do jednoho strčí do kapsy.

Setlist: Plus One, Singer Songwriter, A Hand To Take Hold Of The Scene, Black, The Latest Toughs, Take This Waltz, John Allyn Smith Sails, Pop Lie, A Stone, Blue Tulip, Lost Coastlines, Our Life Is Not A Movie Or Maybe, Unless It's Kicks, Westfall.

Okkervil River, Bad Dudes, Rock Café, Praha, 23.11.2008