Dlouho dopředu avizovali toho času nekorunovaní vládci indie rocku, že po dvou vesměs přímočaře odsýpajících kytarových deskách musí přijít vystřízlivění v podobě zamyšlenějšího a celkově pomalejšího materiálu. Jeho prostřednictvím kapela jako by přemítala o svém minulém a dalším vývoji, přičemž zároveň (možná nevědomky) načrtává sice hrubé, ale již dobře čitelné obrysy. Jací tedy jsou The Killers pro rok 2009?

Především se už po dvou úvodních skladbách dostavuje pro někoho nepříjemné poznání, že skupina se s drzostí sobě vlastní zase o něco důrazněji hlásí k mainstreamové, v drahém studiu obroušené formě sebevyjádření. Umění v tom zase nehraje až takovou roli. Právě díky tomu se ale "Day & Age" nemusí koukat na žánrové hranice a už vůbec ne uspokojovat zakonzervované jádro fanoušků indie. Kdo z nich by snad chtěl protestovat proti nastavenému kurzu, dostane se mu tak akorát ironického úsměšku a rady "ber, nebo nech být". Na kompromisy The Killers nepřistupují.

Album přetéká hudebními vlivy. Skoro bych se řekl, že před započetím tvůrčího procesu naposlouchali muzikanti nepočítaně muziky ze znovu frčících osmdesátek, které prokládali karibskými rytmy, návštěvami obskurních živých vystoupení v kasinech Las Vegas a špetkou ambientu. Výslednicí je do sebe zapadající mozaika stylů pestřejší než ta z obalu. Jak to dohromady zní? Uspokojivou odpověď hledám těžko. Napadá mě jen klišé, že jedenáctkrát docela jinak.

S čím se stejně jako na "Hot Fuss" a "Sam's Town" nijak zvlášť nehýbalo, jsou texty. Jejich výsostními znaky jsou i do třetice na první poslech podivuhodné slovní hříčky, místy zdánlivá obsahová prázdnota, za níž je ale potřeba hledat ty nejprostší a zároveň nejtypičtější životní příběhy, i když specificky podávané. Ostatně výsek refrénu prvního singlu "Human" znějící "Are we human or are we dancer?" mi dává náznakem za pravdu.

Deskou "Day & Age" vytvořila skupina přes všechno výše řečené původní majstrštyk, jehož úspěch či neúspěch bude pro její budoucnost důležitější, než se může na první pohled zdát. Potenciál, který nese, je totiž mimo jiné hitovější než kdy dřív a pokud ho The Killers správně využijí, jejich cestě mezi velikány nemůže už nic zabránit. Hordu nakrknutých fans nevyjímaje.