Anglo-egyptská zpěvačka Natacha Atlas nahrála své první akustické album "Ana HIna", na kterém spolupracovala s muzikanty z různých koutů světa, a pokusila se navodit atmosféru tradičních arabských písniček. Představuje se jako vyzrálejší umělkyně, ztratila však svoji dráždivou jiskru a působivost.
6/10
Natacha Atlas And The Mazeeka Ensemble - Ana Hina
Vydáno: 15.08.2008
Celkový čas: 55:02
Skladby: Ya Laure Hobouki, Beny Ou Benak Eih, Ana Hina, La Shou El Haki, Black Is The Colour, Le Teetab Alayi, La Vida Callada, Hayati Inta Reprise (Hayatak Ana), El Asil, Lammebada, He Hesitated, El Nowm
Vydavatel: D Smack U
Evropská první dáma world music odehrála zhruba před rokem klíčový koncert v Londýně, kdy podmanivou a živelnou fúzi orientálního popu a elektronických beatů vyměnila za jemnější rytmy. Společně s kapelou vedenou úžasným britským pianistou Harveyem Broughem odehrála ryze akustický set. Nová deska
Natachy Atlas "Ana Hina", kterou produkoval právě Brough, tak přímo reflektuje tuhle zásadní změnu v její kariéře.
Přestože
Natacha Atlas poslední dobou raději nahrává v Londýně než v egyptské Káhiře, její nejnovější album je z její dosavadní tvorby snad nejvíce ovlivněné tradiční arabskou hudbou a navrací se doslova ke kořenům. Na tomto takřka folklórním základu pak vystavěla své písničky, které opět propletla zvuky Východu i Západu. Zpěvačka začala nejprve s vyzrálými, leč rozvláčnými předělávkami skladeb libanonské hvězdy Fairuz a egyptské zpěvačky Abdel Halim Hafez. Některé písničky pak obohatila o latinské, folkové či blízkovýchodní hudební prvky, čímž propojila svoji aktuální tvorbu se svými předešlými nahrávkami. Navázala tak v trochu jiné formě na svoji dráždivou rozpolcenost mezi dvěma světy, které jsou v mnohém odlišné, ale zároveň se úžasně a výrazně inspirují.
Kdo byl ale zvyklý na pikantní a vyzývavé etno dance, u jehož zrodu vlastně
Natasha Atlas stála ještě jako zpěvačka
Transglobal Underground, toho nová deska dost možná zklame. Má snad až příliš melancholickou a nostalgickou atmosféru, často a záměrně připomíná písničky ze 40. či 50. let, někdy má nádech ještě dávnějších dob. Táhlé melodie vystřídaly žhavější rytmy a komplikované drama nahradilo jednoduchost a svižnost.
Natacha Atlas se svojí poslední tvorbou staví do role vyspělejší zpěvačky, čímž ztratila hodně ze své přitažlivosti, ze svého podmanivého kouzla. Emotivní i mrazivá "Ana Hina" je asi umělecky hodnotnější než pop pro břišní tanec, pro mě je ale až příliš vážná a bez svérázné hravosti.