Do Akropole jsem dorazil krátce před 20. hodinou. Sál už byl zaplněný a Cosmik Connection valili do publika své hutné drum´n´bassové beaty. Už to mě zarazilo, protože podle promo materiálů jsem šel na koncert projektu podobného např. kapelám Massive Attack nebo Groove Armada. Místo toho jsem spatřil vysmátého bubeníka v podivné čepičce, absolutně ponořeného do svého tuf-dž-tuf-tuf-dž, saxofonistu, který svým projevem vůbec nezapadal mezi dechaře z taneční scény, ale na jazzový festival pro intelektuály a rozjetého dreadaře, kroutícího čudlíky a knoflíky. Našel jsem si tedy své místečko v publiku a poslouchal.

Drum´n´bass poslouchám rád, ale protože patřím k publiku, které má blíže k jazzu a funku a nepřešlo na d´n´b z techna, vadí mi u některých projektů přílišná monotónnost. Ta byla na koncertu Cosmic Connection vyloučena už jenom přítomností živého bubeníka. Bubnovat d´n´b se může zdát na první poslech jednoduché, ale opravdu se do toho ponořit a vychytat si v tomto rytmu všechny bubenické postupy a finty není žádná legrace. Cosmic Connection se to podařilo. Dreadař ovládal computer a udával hlavní rytmus, bassovou linku a všechny ty zvuky okolo. Žádnou smyčku a zvuk nenechal hrát příliš dlouho, naopak neustále měnil a vrstvil na sebe zvukové plochy a gradoval náladu koncertu. Skvěle ho doplňoval saxofonista Gael Horellou. V průběhu koncertu ovládal kromě svého nástroje také výstupní mix a na závěr si pěkně vyhrál s pouhým střídáním levého a pravého reproduktoru. Jako kdybyste si doma kroutili s kolečkem "balance". Jeho saxofonová sóla však byla strhující, strhující ve své chaotičnosti. Na prvním místě v nich nešlo o melodii nebo rytmus. Byly to projevy, které nelze hodnotit podle objektivních hudebních měřítek. Bylo to vyjádření chvilkového pocitu, nálady, duševního stavu. Jako kdybych si já vzal saxofon a začal hrát, co cítím. S tím rozdílem, že od zkušeného muzikanta to zní lépe a je to také mnohem lépe srozumitelnější publiku. Jeden kritik pak může takové sólo odsoudit, zatímco jiný jej vynese do nebe. Publikum v Akropoli však nebylo na něco podobného připraveno. Jen několik jedinců se tím bezprostředním návalem "hudby" nechalo uchvátit. Píšu "hudby", protože nechci produkci Cosmic Connection pojmenovat konkrétněji a tím někam zařadit. Nejvýstižnější je termín "jazz 21.století". Jak jsem se později dočetl na www.frenchconnection.cz, členové Cosmic Connection opravdu pocházejí z jazzové scény. A já jsem na jejich koncertu až nezvykle mnoho přemýšlel nad postavením počítače a devadesátých let v hudbě. Během uplynulé dekády totiž pronikly počítače do drtivé většiny kapel. Dnes již žádná progresivní skupina nemůže bez počítače existovat. Ale zatímco se většina muzikantů i s použitím počítače ohlíží zpět do dvacátého století a používá či vykrádá zavedené postupy, u Cosmic Connection jsem měl pocit, že stojím na prahu 21. století a dívám se dopředu. Jejich bezprostřední nával originálního "jazzu 21.století" byl tím nejlepším, co jsem z drum´n´bassu kdy slyšel. Pokud mám použít konkrétnějších termínů, abyste si udělali o koncertu Cosmic Connection lepší představu, velice nenásilně přecházeli často od drum´n´bassu k dubu, ale také k reaggae, hip-hopu a trip-hopu. Už před 21. hodinou však museli opustit pódium a připravovat se začala Anima Sound System.

Přestavba trvala jen chvíli a spustila muzikantsky početnější Anima Sound System. Zpěvačce sice zpočátku nefungoval mikrofon, ale to se brzy spravilo. Až tehdy mi došlo, že většina lidí přišla především na tuto maďarskou formaci, která už v Praze koncertovala a jejíž hity dobře znají z Rádia 1. Asi nejznámější "Marihuana" si zpívali všichni. Na mě však po zážitku s Cosmic Connection působili jako nezáživný popík. Basa, kytara, flétna, saxofon, klarinet a živé bicí. K tomu computer a DJ, který z jednoho gramofonu dotvářel zvuk scratchováním. Sledoval jsem je pouze z povzdálí, byla to pro mě příjemná hudba na poslech, ale bylo to prostě něco, co jsem už mnohokrát slyšel jinde. Takto skepticky jsem však hodnotil Anima Sound System především v kontextu s předchozími Cosmik Connection. Kapely měly jednoznačně hrát v opačném pořadí. Po chvíli, když se mi tep zpomalil a uši přivykly melodičnosti, se mi Anima Sound System také zalíbili. Rytmus nebyl tak výrazný a ostrý jako u předchozích šílenců z Francie, ale byl to drum´n´bass, který také přecházel v dub a hip-hop. Objevovaly se zde také orientální motivy. Projev zpěvačky bych označil jako příjemný. Byla to jedna z těch introvertních zpěvaček s nevýrazným hlasem, které musíte dát čas, aby se uvolnila a ukázala, že to v sobě má. Zvuk kapely nebyl, až na několik skladeb, postaven na jejím projevu, svým hlasem ho spíše dokreslovala. A v deset hodin se opět muselo končit. Publikum si vytleskalo ještě krátký přídavek, ale pravidla jsou pravidla. Na Anima Sound System bylo vidět, že by rádi hráli dál.

Cosmik Connection a Anima Sound System, Palác Akropolis, Praha, 24.11.2000