Recenze nové desky Jakuba Smolíka "Láska se narodila o Vánocích" není určena nikomu. Příznivci zpěváka se jen naštvou a někteří z nich pravděpodobně budou do diskuse pod článkem vypisovat autorovi recenze zcela oprávněné impertinence. Těm, kterým je Jakub ukradený, bude ukradená i recenze a jiní čtenáři se mohou podivit, proč podobnými produkty vůbec ztrácíme čas a zbytečně zabíráme místo.

V hodnocení minulé Smolíkovy desky "Řekni, že je nebe" (2/10) jsem si prozřetelně nechal jeden bodík k dobru ve zvrhlé víře, že vždy může být ještě hůř. A ono fakt je. Vánoční čí sváteční deska je sama o sobě dost ošemetná záležitost. Když se spáchá takovým způsobem, jak je vyprodukován aktuální bardův epos, je katastrofa dvojnásobná.

"Láska se narodila o Vánocích" je dokonalý kýč dotažený do posledního detailu, svého druhu tedy mistrovské dílo, protože je to absolutně vyvážený komplex tvořený příšerným obalem, tupou hudbou a neuvěřitelně stupidními texty, kde je to přehemženo padajícím sněhem, vzácnými chvílemi, dětským smíchem a dalšími nezbytnými proprietami, co evokují atmosféru nejkrásnějších svátků roku. Nechybí duety s Geňovou dcerkou, velký comeback Jiřího Zmožka a "Tichá noc".

Myslí to Smolík a spol. opravdu vážně, nebo mají tak přesně spočítané, že tohle se lidem líbí? Asi jsou bohužel obě možnosti správné. Po celých jednačtyřicet minut poslechu klesáme hlouběji a hlouběji do prehistorických žabích sraček. Sorry, Ježíši, ať už jsi, nebo ne, tohle sis k narozkám nezasloužil. Omlouvám se za celé lidstvo.