Pěkně vysmátá kocovina

Hned jak se Tom Chaplin vzpamatoval z léčby drogové závislosti, zavřel se s kamarády do studia, aby co nejdříve naservírovali porci chytlavých "kytarových" melodií na hranici snesitelného kýče. Tentokráte ovšem, Chrisi Martine drž se, bez přehnaného patosu. Tak typického pro předchozí materiál.

8/10

Keane - Perfect Symmetry

Vydáno: 12.10.2008
Celkový čas: 50:41

Skladby: Spiralling, Lovers Are Losing, Better Than This, You Haven't Told Me Anything, Perfect Symmetry, You Don't See Me, Again & Again, Playing Along, Pretend That You're Alone, Black Burning Heart, Love Is The End

Vydavatel: Universal

Ohodnoť toto album

Na minulé desce "Under The Iron Sea" se trojice z britského Hastings pokusila do posledního tónu zopakovat model, který jí prodal šest milionů nosičů její prvotiny "Hopes And Fears". Na dvojce ovšem jako by Keane, zřejmě opojeni nečekaným úspěchem, pozapomněli, že v rámci jimi proponovaného stylu se v prvé řadě cení cit pro silné, neřku-li okamžitě zapamatovatelné melodie. Na nedostatcích alba se tak kritici za kanálem La Manche a velkou louží pěkně namlsali. K tomu se přidal nezáviděníhodný souboj frontmana skupiny se starými známými rockovými démony - drogami a alkoholem. Zkrátka, s málokterou kapelou na ostrovech to šlo v poslední době tak strmě z kopce.

Že jsou ale pánové bojovníci, kteří nesloží zbraně ani po pár prohraných bitvách, má ukázat právě vydaný počin "Perfect Symmetry". A je potřeba uznat, že z větší části se mu to daří. Stejně jako minule a předminule dominují novince dvě věci, totiž piano a Chaplinův hlasový aparát. Jsou to právě tyto dva prvky, které ve vzájemném spojení odlišují Keane jak od epigonů, tak zřejmých vzorů. Základ je tedy pořád stejný, bylo by bláznovství s ním hýbat. Co se změnilo?

Tak především se od kapely a Chaplina samotného čekalo emocionálně vypjaté až pochmurné vyrovnání se s osobními prohřešky a nezdary. Co se ale nestalo, Keane přicházejí s doposud nejpozitivněji laděným materiálem. Písně se až na výjimky snaží neroztahovat do většího než nezbytně nutného času, prsty hudebníků šmátrají po nástrojích se slyšitelnou dětskou radostí a refrény jsou rozdováděné až hanba. Jistě, sem tam si trio neodpustí nějakou tu melancholii vytáhnout - bez jakéhokoliv předstírání reprezentují skladby jako "You Don't See Me" a závěrečná "Love Is The End" právě ty momenty, kdy vás "Perfect Symmetry" nudí nejvíc. Zbytečná skvrna na jinak poměrně slušném resumé.

Je zřejmé, že novinka nepotěší mnohé staromilce, zvláště pak ty, kteří si desky Keane pouštěli při vlahém letním večeru u vonných svíček, tyčinek a horké koupele, popřípadě u nich pobrekávali s dražšími polovičkami. Pro přežití na výsluní veřejného zájmu ale skupina udělala víc, než si je možná sama vědoma. Vydala se totiž na cestu za sebejistějšími a méně umorousanými zítřky. Především ale konečně Keane dokáží mimo všeho toho krasosmutnění i bavit, což se jim může časem v dobrém vrátit. Já jim v tom fandím.

• Keane PS (Pavel P., 20.10.2008 06:52) Reagovat

  Já patřím do skupiny lidí, kteří jsou zmíněni v posledním odstavci recenze, takže je jasné, co si o albu myslím. Mrzí mě to, ale je to tak. Hopes & Fears pro mě nic nepřekoná. Myslím, že s Perfect Symmetry Keane právě víc zapadli do mainstreamu a už se méně odlišují. Škoda. Ale pokud to znamená, že si Keane touto deskou najdou nové fanoušky, tak jim to přeju.
  Nemyslím si, že kapela musí být na nové desce "nová" a víc "temná" nebo víc "otevřená". Měli by spíš dělat to, v čem jsou jiní a dobří. To je můj názor. Ale i tak nacházím na nové desce hezké tracky, které se mí líbí. Again & again vede. 5/10
  
  

• Keane (Zdenka, 20.10.2008 23:17) Reagovat

  No ja neviem, You don't see me a Love is the end su pre mna silne melodie, typicke pre Keane a pre tieto songy ich milujem. Album mam stiahnuty nejaky ten piatok a musim uznat, ze su omnoho sviezejsi a optimistickejsi, co je akysi nezvyk, kedze kapela je pre mna stelesnenost sentimentu a skveleho relaxu pri pocuvani. Prijemne prekvapena som so Spiralling ci Perfect Symmetry. Cely album mi pride rovnaky, ale predsa len trosku iny ako Hopes and Fears a Under the iron sea ( ktory sa mi velmi pacil, ale bol velmi pochmurny)
  
  

• průměr (iggy, 21.10.2008 15:41) Reagovat

  hudba 3/5
  zvuk 1/5
  
  

• Jiní KEANE?? (rappy, 23.10.2008 23:07) Reagovat

  Rozhodně - a bohužel si rovněž myslím, že horší. Na novou desku jsem se hodně těšil a z výsledku jsem zklamán. Cca tři poslouchatelné tracky jsou na tuto ligu málo; zbytek je potřeba přeskočit nebo rychle zapomenout. To bylo to "krasosmutnění" daleko lepší, než nynější "rozjásanost". Podle mě na tom lví podíl nese producent desky; S.Price=komerce více - fakt hustě nechutnej chlápek... Zkrátka se jedná o propadák od "našich" KEANE, na který budeme muset zapomenout stejně rychle jako na prohry národního fotbalového týmu.
  
  

• Keane (Martin, 25.10.2008 00:05) Reagovat

  Nový album nemám, slyšel jsem jen singl. Neříkám, že je špatnej, nevím jaký je celý album, ale podle tohoto singlu to už nejsou Keani. Mohla by to zahrát a zazpívat jakákoliv jiná kapela.
  
  

Nové desky 47/2024 - od Marilyna Mansona přes Pavola Hammela po Elvise Costella s T Bone Burnettem Tento týden si na své přijdou hlavně rockeři, které potěší Marilyn Manson, Body Count, AViVA, domácí Narajama, Father John Misty, metaloví Opeth nebo Hail Of Bullets. Příznivcům ostatních žánrů musí stačit Elvis Costello s T Bone... čtěte zde

Vydáno: 27.11.2024 12:30 v sekci Novinky | Nové desky

8/10

Recenze: Na albu "Vzdálená blízká" nabízí Vladimír Merta svazek klíčů k zámkům v posluchačově mysli Velkolepý dubnový návrat Vladimíra Merty skutečně jen spustil stavidla a ona jednička na přebalu desky "České sny" nelhala. Po zhruba pěti měsících se písničkář vrací s deskou "Vzdálená blízká". Opět nese podtitul "Nejisté... čtěte zde

Vydáno: 27.11.2024 08:00 v sekci Recenze

Naživo: Cult of Fire v Divadle Hybernia aneb Smetanovy blackové šaty Bedřicha Smetany dvousetletého bylo letos všude plno, ale o příznačný humbuk se v létě postarala domácí blacková stálice Cult of Fire. Na žádost festivalu Brutal Assault vytvořila program spojující metal se symfonickým orchestrem.... čtěte zde

Vydáno: 26.11.2024 10:30 v sekci Naživo

5/10

Recenze: Výběrovka Tří sester "40 let (The best of 1985 - 2025") nepřináší nic objevného Legendární Tři sestry oslaví v příštím roce další kulaté jubileum a s malým předstihem posílají svým posluchačům dárek v podobě výběrovky "40 let (The best of 1985 - 2025)". V souladu s názvem obsahuje deska to nejlepší z... čtěte zde

Vydáno: 26.11.2024 08:00 v sekci Recenze

Naživo: Přivezla Sepultura do Prahy své poslední rozloučení? Doufejme, že ne. Energie kapely svědčí o opaku Sepultura si v pražském O2 universu střihla rovnou dvoják a uzavřela světové turné. Stylotvorná brazilská formace oslavila čtyřicet let na scéně jakostní přehlídkou zásadních skladeb, kterou podala s takovou porcí živočišně... čtěte zde

Vydáno: 25.11.2024 11:07 v sekci Naživo