Devadesátková nostalgie pro nové století

06.10.2008 14:00 - Ondřej Michal | foto: facebook interpreta

Osm let. Tolik času uběhlo od vydání posledního alba tohoto původně kadeřníka z Belfastu. Za tu dobu se ovšem věnoval řadě jiných aktivit, především však své velké lásce - filmové hudbě. Po čase tedy máme opět možnost posoudit, jak zní Holmesova sólová tvorba.
6/10

David Holmes - The Holy Pictures

Skladby: I Heard Wonders, Story Of The Ink, Love Reign Over Me, Theme/I.M.C, Holy Pictures, Kill Her With Kindness, Melanie, Hey Maggy, Birth, Ballad Of Sarah And Jack
Vydáno: 08.09.2008
Celkový čas: 40:32
Vydavatel: Universal
Docela by mě zajímalo, kolik ještě letošních desek mi připomene atmosféru devadesátých let. Kolikrát se ještě budu moci ponořit do nostalgického snění o časech dávno minulých? Pětkrát? Desetkrát? Kdoví. Uklidňuje mě ovšem vědomí, že nejsem jediný, komu se stýská po devítkové dekádě. Všem, kteří na tom jsou podobně, mohu vzkázat: "Je to dobré, David v tom je s námi."

Osm dlouhých let trvalo Davidu Holmesovi, než vyrukoval s novým albem. Ten čas ovšem nepromarnil. Dával o sobě vědět coby dýdžej, remixér, ale především jako autor hudebních doprovodů k filmům. Kromě veleúspěšné trilogie o Dannym a jeho elegantní lupičské bandě možno zmínit například snímky "Code 46" nebo "Stander".Ostatně svoji lásku k soundtrackům vyjádřil již před lety na výtečném "Let's Get Killed", na desce posbírané na newyorských ulicích.

Sám nevím proč, ale od "The Holy Pictures" jsem očekával minimálně zvukovou podobnost s výše zmíněnou kolekcí. Místo toho tento bývalý kadeřník z Belfastu přišel s poctou psychedelickým šedesátkám a pochmurnému trip-hopu . Holmes tu pracuje s táhlými neveselými zvuky, temnými basovými linkami a pozvolnými, pouze výjimečně výraznými rytmy. Použití klavírních pasáží celkovou melancholickou náladu alba jenom podtrhuje. Duch let devadesátých je tady přítomen. Vždyť titulní "Holy Pictures" se zastřeným vokálem není nic jiného, než přátelské podání ruky kapelám, jako byly například Stone Roses.

Jenže co jsou platné pocity, které těchto deset skladeb vyvolává, když vám z nich v hlavně ani po celodenním poslechu nezůstane skoro nic. Jedinou výjimku tvoří snad jedině úvodní "I Heard Wonders". Zařazením hned na začátek jako by si sám tvůrce uvědomoval neduhy svého letošního dítka. Druhým světlým bodem je pak až závěrečná klavírní instrumentálka "The Ballad Of Sarah And Jack".To ostatní je bohužel jen lehce nadprůměrná zvuková vycpávka.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY